Plný text
26 Cdo 4083/2018-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce T. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované M. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 286/2017, o dovolání žalované a spolku „HABEAS CORPUS“, se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, IČO 70108102, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2018, č. j. 11 Co 99/2018-82, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 5. 4. 2018, č. j. 11 Co 99/2018-82, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 18. 1. 2018, č. j. 8 C 286/2017-52, kterým nepřipustil zastoupení žalované obecným zmocněncem, spolkem „HABEAS CORPUS“, se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, IČO 70108102 (dále jen „Spolek“).
Žalovaná a Spolek napadli usnesení odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání Spolku Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako subjektivně nepřípustné.
Z ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.) může podat jen účastník řízení, jímž však Spolek není (srov. § 90 o. s. ř.).
Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Žalovaná nevztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), k žádné otázce, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo. V dovolání není vymezena žádná právní otázka, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Dovolatelka především odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy, namítá nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí a porušení základních práv a svobod (rovnosti účastníků řízení, práva na spravedlivý proces, práva na ochranu před diskriminací a právo na účinný právní prostředek nápravy). Uplatnila tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.).
Její výhrady jsou navíc velmi obecné, z jejích podání není ani zřejmé, proč by projednávaná věc (vyklizení bytu) měla být věcí ochrany před diskriminací (ostatně ani netvrdí žádné relevantní skutečnosti, jež by v dané věci existenci této otázky dostatečně ozřejmily), její tvrzení zůstávají pouze v obecné rovině a možnost zastoupení účastníka podle § 26 odst. 3 o. s. ř. tak nezakládají.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 1. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu