Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobců a) V. K., b) L. K., zastoupených JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, proti žalovanému Společenství vlastníků bytů XY, zastoupenému JUDr. Lukášem Haasem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 866/27, o uložení povinnosti umožnit nahlížení do dokumentů a pořizování vlastních kopií dokumentů, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 16/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2024, č. j. 21 Co 267/2024-426, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč k rukám JUDr. Lukáše Haase, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 866/27, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobci se domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost „k výzvě žalobců, předložené nejméně sedm dní předem, umožnit jim, a to buď oběma společně, či jednomu každému zvlášť, vždy během prvního pracovního dne druhého měsíce kalendářního čtvrtletí, nahlédnout do těchto dokumentů: 1) účetní závěrky schválené shromážděním žalovaného (od roku 2018 do 2022 včetně) včetně vypořádání výsledku hospodaření; 2) zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu (od roku 2018 do roku 2022 včetně), schválené shromážděním; 3) schválení výše příspěvků na správu domu (od roku 2018 do 2023 včetně) pro příští období; 4) rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků (od roku 2018); 5) rozpočty, schválené shromážděním vlastníků, na kalendářní roky 2018-2023, které měly být schváleny vždy do konce dubna daného kalendářního roku (čl. 7 stanov); 6) revize rozvodů elektřiny ve společných částech domu, revize hromosvodů, revize plynových rozvodů ve společných částech domu; 7) usnesení žalovaného o tom, že u stávajících bytových vodoměrů Techem již nebudou používat funkci dálkového odečtu, ale budou se odečítat vizuálně (ručně), a to 31. prosince, tedy na Silvestra, a jak je toto zajištěno v případě nepřítomnosti obyvatel bytu; a pořídit si vlastními prostředky kopie těchto dokumentů“.
2. Okresní soud v Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 3 C 16/2023-370, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II).
3. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 21 Co 267/2024-426, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné podle § 237 o. s. ř.
5. Závěr o nedůvodnosti žaloby odvolací soud založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech.
6. Předně se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že část požadovaných listin žalovaný žalobcům poskytl a nijak jim nebránil v tom, aby do nich nahlíželi, část požadovaných listin jim však poskytnout nemohl, jelikož je nemá k dispozici (první právní názor). Nad rámec právního posouzení soudem prvního stupně pak dospěl k závěru, že postup žalobců, kteří opakovaně požadují po žalovaném předložení listin, jež jim však prokazatelně předloženy byly, a to i za několik let zpětně, hraničí se zjevným zneužitím jejich práva. Žalobci se totiž opakovaně domáhají předložení totožných dokladů, a sice v takovém množství, které jednoznačně zahlcuje administrativu žalovaného. Takový výkon práva pak ale nemůže požívat ochrany (druhý právní názor).
7. Správnost prvního právního názoru dovolatelé zpochybňují námitkou, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 13/2019, a nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09. Ve vztahu k druhému právnímu názoru je ovšem dovolání vadné, neboť dovolatelé sice nesouhlasí s tím, že by zneužívali svých práv na úkor žalovaného, v této části však dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.).
8. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žaloby), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
10. Pouze pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se od shora citované judikatury neodchýlil, jestliže dovodil, že dovolatelům náleží právo nahlížet do účetních knih a dokladů žalovaného, avšak nelze mu uložit, aby jim umožnil nahlížení do listin, které (již) nedrží (srov. např. rozsudek ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2490/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2649/2006, ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3049/2011, a ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2383/2018, byť přijaté v řízeních o vydání věci, k nimž se dovolací soud přihlásil v usnesení ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3076/2021, zmíněném soudy nižších stupňů).
11. V souladu s judikaturou dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že subjektivní právo žalobců nahlížet do účetních knih a dokladů žalovaného lze uplatnit jen při poctivém dodržování dobrých mravů se zřetelem k zažitým (obecně přijímaným) zvyklostem a že zjevnému zneužití práva nelze ochranu poskytnout (srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 13/2019).
12. Zpochybňují-li dovolatelé skutková zjištění, ze kterých soudy obou stupňů vycházely ve svých rozhodnutích (podle nichž žalovaný některými požadovanými dokumenty nedisponuje), uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Skutková zjištění soudů nižších stupňů přitom odpovídají obsahu spisu a v souladu s ustálenou soudní praxí je rovněž postup soudů, podle něhož při rozhodování přihlédly podle zásady vyjádřené v § 154 odst. 1 o. s. ř. i ke skutečnostem (podle hmotného práva pro rozhodnutí významným), které tu byly v době vyhlášení rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2170/2003, usnesení téhož soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3567/2007, uveřejněné pod číslem 97/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. 5. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová
předsedkyně senátu