Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 26 Cdo 582/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2025 Spisová značka:26 Cdo 582/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.582.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výpověď z nájmu bytu Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 2288 odst. 2 písm. b) o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 582/2025-132 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. C., zastoupené Mgr. Marií Látovou, advokátkou se sídlem v Praze, Pařížská 204/21, proti žalovaným 1) P. M., 2) M. M., a 3) T. M., všem zastoupeným Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Kudeříkové 1103/11, o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 188/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, č. j. 35 Co 283/2024-104, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 328 Kč k rukám Mgr. Marie Látové, advokátky se sídlem v Praze, Pařížská 204/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, č. j. 7 C 188/2022-84, určil, že je neoprávněná výpověď z nájmu tam specifikovaného bytu datovaná 26. 9. 2022 a doručená žalovanými žalobkyni 30. 9. 2022 – dále jen „výpověď“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 35 Co 283/2024-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil otázky zda v případě výpovědi z nájmu bytu podle § 2288 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“, 1) může soud posuzovat naléhavost bytové potřeby, a 2) může být výkon vlastnického práva výrazně omezen rozšířeným výkladem pojmu dobré mravy, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. 4. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vyslovil a odůvodnil závěr, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z., naplněn bez dalšího; pro posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu není významná intenzita pronajímatelovy potřeby bydlení, ani to, zda je jeho potřeba bydlení již plně saturována jinak; zpravidla přitom postačí, aby pronajímatelem zamýšlené užívání vypovídaného bytu bylo alespoň relativně trvalého rázu (k tomu srov. rozsudek ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, uveřejněný pod č. 61/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3670/2020). 5. Otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy soud posuzuje v rámci úvahy o neplatnosti (§ 580 o. z.) výpovědi a přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (výpovědi), které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.). Závěr o (ne)platnosti pro rozpor výpovědi s dobrými mravy je přitom třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody na straně nájemce, tak pronajímatele. Právně významné budou pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1727/2018, či ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3296/2022). 6. Tyto závěry platí i pro výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., tedy potřebuje-li pronajímatel byt pro své příbuzné nebo pro příbuzné svého manžela (srov. již citovaný rozsudek ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016). 7. Dovolatelům lze přisvědčit v názoru, že podle výše uvedené judikatury u výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. není významná okolnost, jaká je intenzita potřeby bydlení příbuzného pronajímatele v bytě. Tato okolnost však (spolu s dalšími skutečnostmi) může být významná při posouzení neplatnosti výpovědi jako právního jednání pro rozpor s dobrými mravy. Sama o sobě však dotčená okolnost k závěru o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy zpravidla vést nemůže. Je třeba zdůraznit, že právě na řešení otázky rozporu výpovědi s dobrými mravy odvolacím soudem napadené rozhodnutí spočívá. 8. V posuzovaném případě se soud prvního stupně (přičemž odvolací soud na jeho závěry odkázal) při úvaze o rozporu výpovědi s dobrými mravy zabýval všemi rozhodnými okolnostmi na straně žalovaných, tak na straně žalobkyně, jež jsou (ve smyslu výše uvedeného) významné pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 588 o. z. Zohlednil přitom zejména míru naléhavosti dceřiny potřeby bydlení právě v bytě, účelovost postupu vedeného snahou o ukončení nájemního vztahu k bytu či možnostmi bydlení v rámci rozsáhlého bytového fondu dovolatelů, a dále na straně žalobkyně její vysoký věk, dlouhodobost nájemního vztahu, příp. její zdravotní stav. 9. Jeho úvahy současně (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) nejsou zjevně nepřiměřené, přitom právě jen v případě jejich zjevné nepřiměřenosti by je bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 2 odst. 3, § 8 o. z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). Lze proto uzavřít, že odvolací soud vyřešil rozhodnou hmotněprávní otázku (otázku oprávněnosti výpovědi v širším smyslu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. 10. Výtkou, že závěry soudů nižších stupňů jsou „jen dojmem, který není podložen jediným důkazem“, dovolatelé ve skutečnosti uplatnili vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. 11. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 12. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 15. 5. 2025 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu