Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. B., a b) L. B., zastoupených Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 9, Škrábkových 896/1, o uložení povinnosti předložit dokumenty související s hospodařením a správou domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 98/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 251/2024-138, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 251/2024-138, se v části výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 4. 2024, č. j. 17 C 98/2023-88, ve vyhovujícím výroku o věci samé v rozsahu, v jakém byla žalovanému uložena povinnost umožnit žalobcům nahlédnutí a pořízení kopií smluv nebo objednávek týkajících se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ manželů B. provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení, jakož i ve výroku II o nákladech odvolacího řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 17 C 98/2023-88, uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalobcům „předložit k nahlédnutí a umožnit pořízení kopií smluv uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, které poskytují či poskytovaly právní služby včetně rozpisů jednotlivých úkonů, dále smlouvy nebo objednávky týkající se provedené vyčíslení ,bezdůvodného obohaceníʼ manželů B., provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení, dále zápisy ze všech schůzí jednání výboru žalovaného za celou dobu existence žalovaného“ (výrok I), zamítl žalobu „co do požadavku, že žalovaný je povinen žalobcům předložit k nahlédnutí a umožnit pořízení kopií smluv uzavřených mezi žalovaným a členy výboru žalovaného a dále smluv uzavřených mezi žalovaným a členy žalovaného“ (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 251/2024-138, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „ve vyhovujícím výroku o věci samé ve znění, že žalovaný je povinen žalobcům umožnit nahlédnutí a pořízení kopií tam uvedených listin, jakož i v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení“ (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že žalobci, kteří jsou členy žalovaného, požádali žalovaného i správcovskou společnost AVEMA Praha s.r.o., aby jim umožnili nahlédnout do účetnictví a smluv uzavřených jménem žalovaného, výslovně požádali i o smlouvy o poskytování právních služeb mezi žalovanou a Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., faktury za právní služby, smlouvu nebo objednávku týkající se vyčíslení jejich „bezdůvodného obohacení“ provedeného realitní kanceláří CENTURY 21 a/či jinou osobou včetně faktur a tohoto „posudku“, veškeré smlouvy uzavřené mezi žalovanou a členy výboru žalované nebo jakýmkoli členem žalované a zápisy z jednání výboru. Smlouvy uzavřené mezi žalovaným a členy výboru žalovaného a dále smlouvy uzavřené mezi žalovaným a členy žalovaného neexistují, ostatní žalobou požadované dokumenty (s výjimkou dvou faktur za právní služby) nebyly žalobcům zpřístupněny.
4. Ztotožnil se i s právním posouzením soudu prvního stupně, že nárok žalobců na nahlížení do požadovaných dokumentů vyplývá z § 1179 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Pasivně legitimovanou přitom není správcovská společnost, ale žalovaný, který se své povinnosti nemůže zprostit tím, že ji přenese na jiný subjekt. Neshledal přitom nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalobou je sledován nepoctivý a zneužívající výkon práva. Naopak souhlasil s žalovaným, že část žalobního petitu, kterou soud prvního stupně převzal do vyhovujícího výroku o věci samé, neodpovídá dikci § 1179 o. z., což napravil tím, že vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění. Právo žalobců obdržet na vyžádání písemnou kopii zápisů ze zasedání statutárního orgánu společenství vlastníků (výboru), vyplývá ze stanov žalovaného a žalobě je namístě vyhovět i ohledně „smluv a objednávek týkajících se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ žalobců provedeného CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur, neboť to bylo pro účely řízení mezi týmiž účastníky, jehož předmětem je odstranění přístavby a vydání bezdůvodného obohacení získaného údajně žalobci, vyčísleno CENTURY 21 přes 1 000 000 Kč a posléze RK REMAX 500 000 Kč, tudíž lze důvodně předpokládat, že objednávky v tomto směru byly žalovaným učiněny a uzavřeny jím byly i tomu odpovídající smlouvy“. Dále dospěl k závěru, že žalobci ani přes poučení podle § 118a o. s. ř. neunesli důkazní břemeno stran existence smluv uzavřených mezi žalovaným a jeho členy a mezi žalovaným a členy jeho výboru, jejichž existenci žalovaný popíral, v této části tak nelze žalobě vyhovět.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost odůvodnil tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dopustil se nesprávného právního posouzení otázky, která doposud nebyla dovolacím soudem řešena. Předně spatřoval pochybení odvolacího soudu v jeho procesním postupu. Namítal, že po podání žaloby žalobci nahlédli do veškerého účetnictví žalovaného, a došlo tím k vyčerpání předmětu sporu (žaloby). Odvolací soud navíc z vlastní iniciativy pozměnil petit žaloby tak, aby vyhovoval § 1179 o. z., a porušil tím právo žalovaného na spravedlivý proces. Setrval na své námitce, že není pasivně legitimován, neboť povinnost vést a zpřístupňovat dokumenty členům společenství přenesl na správcovskou společnost AVEMA Praha s.r.o. Také měl za to, že odvolací soud se odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3076/2021, když mu uložil povinnost umožnit žalobcům nahlédnout i do smlouvy nebo objednávky týkající se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ žalobců provedeného realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení, neboť jde o dokumenty, které nemá k dispozici. Nesouhlasil ani s tím, že by měl žalobcům poskytnout i rozpisy jednotlivých úkonů právních služeb, protože nejde o dokument ve věci správy domu, na jehož zpřístupnění mají žalobci podle § 1179 o. z. nárok. Neshledal-li odvolací soud nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalobou je sledován nepoctivý a zneužívající výkon práva, je v této části jeho rozsudek nepřezkoumatelný a ve zjevném rozporu s obsahem spisu. Dokumentů týkajících se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ i rozpisů jednotlivých úkonů právní služby se totiž žalobci domáhají proto, aby je mohli použít v soudním řízení o odstranění stavby, které mezi účastníky probíhá. V této souvislosti měl za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, jestli společenství může odmítnout zpřístupnění dokumentu jeho členu, pokud by zpřístupnění dokumentu mohlo společenství způsobit závažnou újmu v soudním sporu vedeném proti němu. Rovněž poukázal na to, že se obecné soudy nedostatečně vypořádaly s námitkou šikanózního výkonu práva žalobců, a navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a nárok žalobců zamítl.
6. Žalobci ve vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval jeho přípustností.
8. Namítá-li dovolatel, že není ve sporu pasivně legitimován, neformuluje žádnou konkrétní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat, a ve vztahu k této námitce ani nijak nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.). Jelikož zmíněné údaje jsou obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se mohl uvedenou námitkou věcně zabývat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Přesto dovolací soud dodává, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. by nemohla založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2670/2021, nebo ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1714/2019, a v nich citovanou judikaturu). Vyplývá-li tedy přímo z § 1179 o. z., že vlastník jednotky má právo nahlížet do smluv uzavřených ve věcech správy, jakož i do účetních knih a dokladů, a pořizovat si z nich výpisy, opisy a kopie u osoby odpovědné za správu domu, kterou je podle § 1190 o. z. společenství vlastníků, je již z této formulace zřejmé, že vlastník jednotky uplatňuje své právo právě u společenství vlastníků a nikoli u jiného subjektu. Mohou-li vlastníci (podle stanov) nahlížet do těchto dokumentů v sídle správcovské společnosti, jde pouze o určení místa, kde mohou své právo realizovat. To však nic nemění na tom, že osobou odpovědnou za správu domu je stále společenství vlastníků a je pouze na něm, aby správcovské společnosti poskytlo všechny relevantní dokumenty.
10. Ani ve vztahu k námitce, že rozpis jednotlivých úkonů právní služby není dokumentem, na jehož zpřístupnění mají žalobci nárok podle § 1179 o. z., dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), a dovolání je proto i v této části vadné.
11. Přesto i k této námitce lze doplnit, že při posouzení rozsahu a obsahu (podoby) písemností (dokumentů) osoby odpovědné za správu domu a pozemku vznikajících v souvislosti s jejím hospodařením a správou domu a pozemku, do nichž má vlastník jednotky právo nahlédnout, je třeba vždy zvážit otázku, jak tyto písemnosti mohou vlastníku jednotky přispět k řádné kontrole hospodaření této osoby a správě domu a pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 26 Cdo 78/2025). Platí-li společenství vlastníků faktury vystavené advokátem za poskytnutí právních služeb, pak jejich přílohy, které obsahují rozpis jednotlivých úkonů, vypovídají o tom, za jaké konkrétní služby společenství vynakládá finanční prostředky a tím i jak hospodaří se svým majetkem. Kromě toho rozpis jednotlivých úkonů nemusí být přílohou faktury, ale může být uveden přímo na ní, takže může-li vlastník nahlížet do faktur, není důvod mu odpírat jejich přílohu (mají-li ji). Dovodil-li tedy odvolací soud, že žalobci mají podle § 1179 o. z. právo nahlédnout i do příloh faktur obsahujících rozpis jednotlivých úkonů právní služby, neodchýlil se od konstantní judikatury.
12. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka, zda obecné soudy měly žalobu zamítnout nebo řízení zastavit za situace, kdy žalobci nahlédli do veškerého účetnictví žalovaného, a vyčerpali tak předmět žaloby, kterou dovolatel pokládá za dovolacím soudem dosud neřešenou. Dovolatelem formulovaná otázka totiž vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Odvolací soud nezjistil, že by žalobci nahlédli do „veškerého účetnictví“, ale naopak měl za prokázané, že (s výjimkou dvou faktur za právní služby) žalobou požadované dokumenty nebyly žalobcům zpřístupněny.
13. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, však dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. Obdobně i otázka, zda společenství vlastníků může odmítnout zpřístupnění dokumentu jeho členu, pokud by zpřístupnění dokumentu mohlo společenství způsobit závažnou újmu v soudním sporu vedeném proti němu, vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Odvolací soud nezjistil, že by zpřístupnění žalobou požadovaných dokumentů způsobilo žalovanému jakoukoli újmu. Proto ani pro řešení této otázky nemůže být dovolání přípustné.
15. Nadto dovolatel přehlíží, že již v rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 13/2019, Nejvyšší soud dovodil, že právo nahlížet do dokumentů ve věcech správy ve smyslu § 1179 o. z. lze uplatnit jen při poctivém dodržování dobrých mravů se zřetelem k zažitým (obecně přijímaným) zvyklostem a že zjevnému zneužití práva nelze ochranu poskytnout. Jinými slovy, společenství vlastníků nemusí vlastníku jednotky umožnit nahlédnout do požadovaných dokumentů, bude-li vlastník jednotky svého práva zneužívat. O takový případ však v souzené věci nešlo.
16. Při řešení otázky, zda lze žalovanému uložit, aby žalobcům umožnil nahlížení do listin, které (již) nedrží, se však odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto přípustné podle § 237 o. s. ř. a je i důvodné.
17. Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
18. Dovolatel existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uplatnil námitkou, že odvolací soud opravil vadně formulovaný petit žaloby tak, aby vyhovoval dikci § 1179 o. z. Takový postup odvolacího soudu ale za vadu považovat nelze.
19. Podle konstantní judikatury požadavek § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003).
20. Promítnuto do poměrů projednávané věci nelze mít žádné pochybnosti o tom, čeho a proč se žalobci domáhají. Již ze samotné žaloby je totiž zřejmé, že uplatňují právo nahlížet do dokumentů ve věcech správy domu ve smyslu § 1179 o. z., který ostatně v žalobě i citují.
21. Dovolatel odvolacímu soudu také vytýká, že se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že jednání žalobců je šikanózním výkonem práva. Ani touto vadou napadený rozsudek netrpí.
22. Odvolací soud předně odkázal na rozsudek soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně přitom jednoznačně vyplývá, proč soud prvního stupně nepovažoval jednání žalobců za šikanózní (srov. jeho odst. 24). Rozhodnutí odvolacího soudu je pochopitelné a srozumitelné a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné, což platí tím spíše, že dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
23. V soudní praxi není pochyb, že vlastníku jednotky náleží právo nahlížet do účetních knih a dokladů společenství vlastníků, avšak žalovanému společenství nelze uložit, aby mu umožnilo nahlížení do listin, které (již) nedrží (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2490/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2649/2006, ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3049/2011, a ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2383/2018, byť přijaté v řízeních o vydání věci, k nimž se dovolací soud přihlásil v usnesení ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3076/2021). Hodlá-li tedy soud uložit žalovanému společenství povinnost zpřístupnit vlastníku jednotky určité (konkrétní) listiny, musí z jeho skutkových závěrů vyplývat, že žalovaný je má k dispozici, a sice ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154, § 211 o. s. ř.). Tak tomu ale v projednávané věci není.
24. Z obsahu spisu se podává, že žalobci usuzují na existenci objednávek týkajících se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ provedeného CENTURY 21 či jinou osobou toliko z předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2021 (kterou byl proveden důkaz na jednání soudu prvního stupně dne 26. 4. 2024). V ní žalovaný zmiňuje, že bezdůvodné obohacení žalobců, které vzniklo tím, že stavebními úpravami zabrali společný prostor terasy, bylo předběžně vyčísleno realitní kanceláří CENTURY 21, a vyzývá žalobce k jeho zaplacení.
25. Jelikož uvedená předžalobní výzva je pouze nepřímým důkazem, nepostačuje, že (na jejím základě) „lze důvodně předpokládat“, že žalovaný objednávky v tomto směru učinil a uzavřel i tomu odpovídající smlouvy, jak uvedl odvolací soud (k prokazování skutečností nepřímými důkazy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněný pod číslem 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutková zjištění odvolacího soudu jsou proto natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 Listiny.
26. Jestliže tedy odvolací soud uložil žalovanému společenství povinnost umožnit žalobcům nahlédnout i „do smlouvy nebo objednávky týkající se vyčíslení ,bezdůvodného obohaceníʼ žalobců provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení“, aniž by z jeho skutkových závěrů bez rozumných pochybností vyplývalo, že žalovaný má takové listiny k dispozici ke dni vyhlášení rozsudku, není jeho právní posouzení v tomto rozsahu správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
27. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek v odpovídajícím rozsahu a v závislém nákladovém výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), jinak dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
28. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
29. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 6. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová
předsedkyně senátu