Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce M. U., zastoupeného Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalované Integrated Professional Services, s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Bílkova 855/19, IČO 24245542, zastoupené JUDr. Janem Schramhauserem, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o 174 720 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 602 000 Kč a o 412 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 159/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2024, č. j. 70 Co 381/2024-756, takto:
- Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Žalobce se (několikrát) změněnou žalobou domáhal zaplacení částky 128 720 Kč s úrokem z prodlení představující rozdíl mezi částkou 541 220 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení, jehož se žalované dostalo užíváním tam specifikovaných nebytových prostor v jeho vlastnictví (dále jen „nebytové prostory“) v období od 18. 6. 2012 do 30. 4. 2013 bez právního důvodu [z právního důvodu, jenž odpadl poté, co odstoupil od nájemní smlouvy ze dne 4. 6. 2012 (dále jen „předmětná smlouva“) a nájemní vztah mezi účastníky zanikl ex tunc], a částkou 412 500 Kč, již žalovaná žalobci podle předmětné smlouvy zaplatila, a dále částky 46 000 Kč jakožto smluvní pokuty podle čl. 8.7 předmětné smlouvy. Vzájemnou žalobou žalovaná uplatnila nárok na zaplacení částky 602 000 Kč z titulu smluvní pokuty s odůvodněním, že žalobce nedodržel smluvní ujednání, na základě něhož měl zajistit revizi klimatizace, přičemž nesplnění této povinnosti předmětná smlouva sankcionovala smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč denně; smluvní pokutu požadovala za 301 dnů od 5. 7. 2012 do 2. 5. 2013. Domáhala se rovněž vrácení částky 412 500 Kč s úrokem z prodlení, kterou žalobci za užívání nebytových prostor zaplatila.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 23 C 159/2013-686 (v pořadí čtvrtým), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 30 407 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl návrh žalobce na zaplacení částky 98 313 Kč „s příslušenstvím požadovaným v žalobě“ a částky 46 000 Kč „s příslušenstvím požadovaným v žalobě“ (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku částku 602 000 Kč (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV, V a VI).
3. Na základě odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 70 Co 381/2024-756, rozsudek soudu prvního stupně ve „vyhovujícím výroku I o věci samé“ potvrdil, v „zamítavém výroku II o věci samé“ jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 13 912 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, jinak jej v tomto výroku potvrdil, a ve „vyhovujícím výroku III o vzájemném návrhu“ jej změnil tak, že žalobu co do částky 2 000 Kč zamítl, jinak jej rovněž v tomto výroku potvrdil (výrok I); v nákladových výrocích IV, V a VI rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II).
4. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I (co do částky 30 407 Kč s úrokem z prodlení), a v části, jíž byl změněn zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložena povinnost zaplatit žalobci (další) částku 13 912 Kč s úrokem z prodlení, podala žalovaná (dovolatelka) dovolání.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti.
6. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
7. Pro odpověď na otázku, zda dovolání v dané věci je (může být) přípustné, je rozhodný (v návaznosti na změny provedené zákonem č. 296/2017 Sb.) výklad ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
8. Jak bylo vyloženo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, č. j. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2024, je-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění převyšující 50 000 Kč, které se skládá z nároků, jež, ač mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se „samostatným skutkovým základem“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50 000 Kč, omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se neuplatní, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení je těmto nárokům společné (vychází ze skutkového základu těmto nárokům společného).
9. Je-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění převyšující 50 000 Kč, které se skládá z nároků, jež, ač mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se „samostatným skutkovým základem“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50 000 Kč, omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se prosadí, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení není těmto nárokům společné (nevychází ze skutkového základu těmto nárokům společného).
10. V pochybnostech o tom, zda dovoláním otevřená právní otázka vychází ze společného skutkového základu uplatněných nároků, nemůže dovolací soud dovolání odmítnout podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předmětem řízení je (totiž) peněžité plnění, které v souhrnu převyšuje 50 000 Kč a výjimku z pravidla jdoucí nad rámec dikce § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zkoumáním samostatného skutkového základu jednotlivých nároků je nutno vykládat restriktivně (v hraničních případech ve prospěch přípustnosti dovolání co do hodnotového censu).
11. Současně platí, že (též) podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017 dovolání není přípustné, jestliže žádný z nároků se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv nebo o pracovněprávní vztahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018; ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
12. Při promítnutí uvedených závěrů do poměrů dané věci nutno zohlednit, že výrokem I rozsudku odvolacího soudu bylo v rozsahu napadeném dovoláním rozhodnuto o částkách 30 407 Kč s příslušenstvím a 13 912 Kč s příslušenstvím představujících žalobcem požadovaný rozsah bezdůvodného obohacení, jehož se žalované mělo dostat užíváním nebytových prostor. Jde tak o nárok, jenž nepřevyšuje 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží).
13. Uvedené znamená, že dovolání žalované není (objektivně) přípustné.
14. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř. odmítl.
15. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 7. 2025
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu