Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce PhDr. Pavla Körnera, Ph.D., se sídlem v Ústí nad Labem, Alešova 147/10, PSČ 400 01, jako insolvenčního správce dlužnice DE IURE, s. r. o., se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 3698/23, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 26955491, zastoupeného Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, proti žalovaným 1) QINN INVEST s. r. o., se sídlem v Chomutově, Mánesova 4757, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 60281359, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 854/2, PSČ 110 00, a 2) Kaufland Česká republika v. o. s., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 2428/203, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25110161, zastoupené Mgr. Janou Hladkou Zilvarovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení, že žalovaná 2) není vlastníkem nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 147/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 10. 2023, č. j. 29 Co 32/2023-469, takto:
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
[1] V žalobě ze dne 10. 8. 2021, ve znění změny žaloby ze dne 10. 4. 2022, kterou připustil Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 2. 6. 2022, č. j. 5 C 147/2021-265, žalobce tvrdí, že dne 15. 8. 2011 uzavřela společnost JABLONECKÁ REALITNÍ a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 27274896, vymazaná z obchodního rejstříku dne 7. 4. 2017 (dále též jen „JR“), jako prodávající a žalovaná 1) jako kupující smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k (v žalobě blíže specifikovaným) pozemkům za kupní cenu 16.000.000 Kč. Téhož dne uzavřela žalovaná 1) jako prodávající a žalovaná 2) jako kupující smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k totožným pozemkům za kupní cenu 45.000.000 Kč (dále též jen „kupní smlouva“). Žalobce (jako insolvenční správce dlužnice DE IURE, s. r. o., která byla ke dni výmazu JR z obchodního rejstříku její jedinou akcionářkou) se žalobou domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy a dále určení, že žalovaná 2) není vlastnicí pozemků.
[2] Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 16. 9. 2022, č. j. 5 C 147/2021-362, žalobu zamítl (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), změnil je ve výrocích III. a IV. ohledně výše náhrady nákladů řízení (druhý a třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nesvědčí na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).
2) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).
3) Má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012, ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 614/2012, ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3664/2017, a ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1420/2018).
[6] Na těchto závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace uvedené v dovolání.
[7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, neboť „otázka posouzení platnosti kupní smlouvy má pouze povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci právního vztahu“, přičemž i případné rozhodnutí soudu o vyhovění žalobě by pro dovolatele nemělo žádný význam, neboť „by jím nezískal žádná vynutitelná práva“, je plně v souladu s výše citovanými judikatorními závěry, jež se prosadí i při výkladu obsahově totožného ustanovení § 80 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014.
[8] Stejně tak je v souladu s citovanou judikaturou druhý závěr odvolacího soudu, podle něhož nemá dovolatel naléhavý právní zájem ani na určení neexistence vlastnického práva žalované 2) k pozemkům, neboť ani takové určení by nemohlo jakkoli eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu mezi dovolatelem a žalovanou 2) ani odvrátit případné budoucí spory mezi účastníky. Dovolatelem požadované určení by nemohlo být ani důvodem k postupu podle § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. pro zrušení výmazu JR z obchodního rejstříku a obnovení její likvidace z důvodu zjištění neznámého majetku, neboť pozemky za neznámý majetek ve smyslu tohoto zákonného ustanovení považovat nelze (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 929/2022, a v něm citovanou judikaturu).
[9] Dovolatel v dovolání namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho odůvodnění postrádá zdůvodnění, proč „zde určité aspekty naléhavého právního zájmu nejsou“. Podle dovolatele by měl též odvolací soud náležitě vysvětlit, „relevantní procesní postup, kterým se bude moci dovolatel svých práv domoci“. V této souvislosti pak dovolatel pod bodem II. písm. E) dovolání uvádí jako otázku neřešenou, zda se může jediný akcionář zaniklé obchodní společnosti „domáhat k ochraně majetkových práv vzniklých v důsledku neplatného převodu nemovitostí … jiným způsobem, než je negativní určení vlastnictví aktuálně v katastru nemovitostí zapsaného vlastníka nemovitostí“.
[10] Nejvyšší soud předně upozorňuje na to, že není úkolem soudů poskytovat účastníkům řízení návod, jak mají v dané situaci postupovat, aby dosáhli jimi žádaného výsledku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2296/2023). Dovolatel navíc zjevně přehlíží, že návod k řešení jím nastíněného problému se jednoznačně podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. již shora citované usnesení sp. zn. 27 Cdo 929/2022).
[11] Jde-li o samotnou námitku vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení (je-li skutečně dána) sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že řízení uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel byl schopen vymezit důvod dovolání, tj. uvést právní posouzení věci odvolacím soudem, které pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem tato nesprávnost spočívá.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 24. 4. 2025
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu