Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatele Ing. Otty Durďáka, zastoupeného JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, PSČ 170 00, za účasti 1) Mgr. PaedDr. Zdenky Durďákové, Ph.D., 2) Radomíra Durďáka, obou zastoupených Mgr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 203/20, PSČ 602 00, 3) Jiřiny Bartákové, zastoupené JUDr. Pavlem Ožďanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, 4) VRL Praha a. s., se sídlem v Praze 10, Ke Kablu 378/24, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 45272905, 5) EKO - PENZION s. r. o., se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 34, PSČ 763 21, identifikační číslo osoby 26919184, zastoupené Mgr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 203/20, PSČ 602 00, 6) VITVIMO s. r. o., identifikační číslo osoby 07644990, 7) MERVIMO INVEST s. r. o., identifikační číslo osoby 07644400, obou se sídlem v Brně, Pěstitelská 196/18, PSČ 619 00, obou zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, o vyloučení členů statutárního orgánu z výkonu funkce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 1/2019, o dovolání Mgr. PaedDr. Zdenky Durďákové, Ph.D., a Radomíra Durďáka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, č. j. 14 Cmo 92/2024-428, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi Jiřinou Bartákovou a ostatními účastníky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 4. 1. 2019 se navrhovatel domáhá vyloučení Mgr. PaedDr. Zdenky Durďákové, Ph.D. (dále jen „Z. D.“), Radomíra Durďáka (dále jen „R. D.“), Jiřiny Bartákové (dále jen „J. B.“), společnosti EKO – PENZION s. r. o. (dále jen „společnost EP“), společnosti VITVIMO s. r. o. a společnosti MERVIMO INVEST s. r. o., z výkonu funkce členů statutárního orgánu společnosti VRL Praha a. s.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 80 Cm 1/2019-373, zastavil řízení vůči J. B., neboť navrhovatel vzal návrh vůči J. B. zpět, podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. K odvolání Z. D., R. D. a společnosti EP Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali Z. D., R. D. a společnost EP dovolání.
5. Řízení o dovolání společnosti EP Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 80 Cm 1/2019-459, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání.
6. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1659/2017, a rozhodnutí v něm citovaná).
7. Společné dovolání Z. D. a R. D. směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení ve vztahu k J. B., jež měla být (stejně jako Z. D. a R. D.) vyloučena z funkce člena statutárního orgánu VRL Praha a. s. Napadené rozhodnutí se týká procesních práv a povinností J. B., navrhovatele a VRL Praha a. s.; do sféry práv a povinností dovolatelů nikterak nezasahuje a žádnou újmu jim nepůsobí.
8. Nejvyšší soud proto dovolání Z. D. a R. D. podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jakožto podané osobami neoprávněnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2034/2020, či ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1599/2020, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 2953/20).
9. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je rozhodnutím, kterým se ve vztahu k J. B. řízení končí, Nejvyšší soud proto rozhodl o nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi ní a ostatními účastníky. Vyšel přitom z toho, že J. B. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi ostatními účastníky Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu ve vztahu k nim není rozhodnutím, kterým se řízení ve vztahu k nim končí, a řízení vůči nim nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 3. 2026
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu