Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce Podkrušnohorské bytové družstvo, se sídlem v Teplicích, Duchcovská 412/88C, PSČ 415 03, identifikační číslo osoby 25027981, zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Školní 349/2, PSČ 415 01, proti žalovanému J. H., o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 69/2024, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2025, č. j. 3 Co 96/2024-18, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 20. 11. 2024, č. j. 16 C 69/2024-8, Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které žalovaný podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2024, č. j. 4 Co 45/2024-37.
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 3. 2025, č. j. 3 Co 96/2024-18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
4. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo (a plyne to ostatně i z obsahu předloženého spisu), že dovolatel dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, v rozhodovací praxi Ústavního soudu pak např. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
5. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem dovolatele při podání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, jakož i navazujících opravných prostředků (včetně projednávaného dovolání), je nikoliv sledování ochrany jeho tvrzeného subjektivního práva (§ 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony dovolatele podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany.
6. Přestože dovolatel nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, musí si být vědom toho, že je povinen být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, když tato povinnost je mu známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě).
7. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl účastník v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm dále citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, nebo ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016].
8. Jelikož dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) a nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř., ve spojení s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalovaného zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
9. Pro úplnost budiž doplněno, že v dané věci dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z podaného dovolání. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť na tuto povinnost byl v jiných řízeních opakovaně upozorněn, z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě (jak bylo popsáno již výše) tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
10. Dovolatel rovněž namítl podjatost soudců senátu 3 Co Vrchního soudu v Praze (který vydal dovoláním napadené rozhodnutí) složeného z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Michala Výtiska a JUDr. Michala Krenka, Ph.D. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, (ústavní stížnost proti uvedenému usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18) dovodil, že je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup, pak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř., tedy postoupit návrh na vyloučení soudců k rozhodnutí nadřízenému soudu, respektive jinému senátu Nejvyššího soudu. Právě o takový případ jde nepochybně i v dané věci, neboť (jak je zřejmé z obsahu spisu i ze skutečností známých Nejvyššímu soudu z jeho činnosti) dovolatel tímto způsobem svých procesních práv nevyužívá, nýbrž (v rozporu s § 2 o. s. ř.) zjevně zneužívá.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu