Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně I. T., zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu IMOBILIEN, se sídlem v Liberci, Hanychovská 886/16b, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 27291120, zastoupenému Mgr. Davidem Satke, advokátem, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, PSČ 120 00, o zaplacení 640.464 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 73/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 9 Cmo 74/2024-726, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Družstvo je povinno zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.393,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou soudu 21. 9. 2016 se žalobkyně domáhala zaplacení 532.462 Kč s příslušenstvím jako vypořádacího podílu (dále jen „první nárok“) v Bytovém družstvu IMOBILIEN (dále jen „družstvo“) a dále zaplacení 108.002 Kč s příslušenstvím jako nároku na vrácení vkladů do fondu družstva (dále jen „druhý nárok“).
2. Řízení o prvním nároku již bylo pravomocně skončeno co do částky 125.677 Kč s příslušenstvím a předmětem tohoto řízení zůstal nárok na zaplacení 406.785 Kč s příslušenstvím. Řízení o druhém nároku již bylo pravomocně skončeno v plném rozsahu.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 38 Cm 73/2016-681, uložil družstvu zaplatit žalobkyni 175.320 Kč s příslušenstvím (výrok I.), řízení částečně co do částky 163.834 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok II.), žalobu co do částky 67.631 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VI.).
4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalovaného v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem ve výroku I., výroku III. v rozsahu 17.426 Kč, a výrocích IV. a VI. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý, třetí a čtvrtý výrok).
5. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, v níž potvrdil výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně, podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
6. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek:
1) „zda je možné do splněné vkladové povinnosti zahrnout částečně také platby do úvěrového fondu (platbu úroků),
2) zda je možné soudem stanovit, že další členský vklad je splácen ve stejně velkých platbách, přestože faktické splácení a úprava ve stanovách družstva svědčí o anuitním splácení (tj. měnící se podíl platby na jistinu a úrok při stejné výši měsíční splátky),
3) zda je možné výkladem ustanovení ohledně výpočtu splacené vkladové povinnosti dospět k právním závěrům, které povedou k předlužení bytového družstva a znemožní jeho fungování“,
které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny.
7. První otázka přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Při posuzování, v jakém rozsahu žalobkyně souhrnnou platbou označenou jako „hypotéka – byt“ (dále jen „souhrnná platba“) splatila svůj další členský vklad, soudy vyložily smlouvu o přidělení družstevního bytu ze dne 9. 5. 2008 a na základě jejího výkladu určily, jak velká část ze souhrnné platby připadala na splácení dalšího členského vkladu a jak velká část připadala do úvěrového fondu dovolatele.
8. Platby připadající do úvěrového fondu dovolatele však soudy (navzdory dovolatelem formulované otázce) do splněné vkladové povinnosti žalobkyně vůbec nezahrnuly. Jde-li o výklad smlouvy o přidělení družstevního bytu, Nejvyšší soud připomíná, že judikatura je ustálena v závěru, podle něhož výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel), což dovolatel nečiní. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022, ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2406/2023, ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2357/2024.
9. Ani druhá dovolací otázka dovolání přípustným nečiní. Jednak – jak je vysvětleno výše – soudy svůj závěr o tom, jak velká část ze souhrnné platby připadá na plnění dalšího členského vkladu, založily na (dovoláním nezpochybněném) výkladu smlouvy o přidělení družstevního bytu, a jednak při formulaci otázky dovolatel vychází z jiného, než soudy zjištěného skutkového stavu (stanovy družstva z 15. 2. 2006, z nichž soudy při posuzování věci vycházely, neurčovaly, že členové družstva budou vkladovou povinnost k dalšímu členskému vkladu plnit formou „anuitního splácení“).
10. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 691/2018).
11. Ostatně formulace druhé dovolací otázky nasvědčuje tomu, že dovolatel (byť v dovolání označuje závěry soudů za absurdní) nesprávně chápe anuitní splacení. Anuitní splácení spočívá v pravidelném splácení stejné částky, kdy z každé splátky je určitá (proměnlivá) část započtena na úhradu úroků a zbývající část započtena na úhradu jistiny pohledávky. Jde fakticky o modifikaci pravidla stanoveného v § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Stále však jde o plnění jednoho a téhož dluhu. V projednávané věci žalobkyně dovolateli souhrnnou platbou plnila na dva samostatné dluhy (za prvé na dluh vyplývající z vkladové povinnosti k dalšímu členskému vkladu a za druhé na dluh spočívající v povinnosti přispívat do úvěrového fondu). O „anuitní splácení“ tak v případě plateb žalobkyně nešlo (nemohlo jít).
12. Na řešení třetí dovolací otázky pak napadené rozhodnutí nezávisí. Tvrzení dovolatele, že v budoucnu by se mohl dostat do úpadku, je ryzí spekulací. Dovolatel přehlíží, že v důsledku zániku členství žalobkyně se uvolnil družstevní byt, který do té doby žalobkyně užívala. Dovolatel s tímto bytem může dále nakládat (může jej pronajmout nebo i prodat); Nejvyšší soud proto nevidí důvodu, pro který by (pouze) vyplacení (sníženého) vypořádacího podílu žalobkyni mělo vést k úpadku dovolatele.
13. Konečně dovolání nečiní přípustným ani výhrady vůči znaleckému posudku Ing. Blanky Vorlíčkové (dále jen „Ing. B. V.“) č. 160/8/2020/1, ze dne 26. 8. 2020, ve znění doplňujícího znaleckého posudku č. 186/9/2023/1 ze dne 12. 10. 2023, který podle dovolatele „obsahuje natolik zásadní vady a pochybení, že není vůbec využitelný v soudním řízení“ pro „zjištění výše vypořádacího podílu“.
14. Dovolatel jimi totiž zpochybňuje hodnocení důkazů učiněné odvolacím soudem. Hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) přitom nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
15. Ostatně dovolatel přehlíží, že soudy výši vypořádacího podílu určily na základě (kogentního) pravidla zakotveného v § 748 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), ve spojení s § 748 odst. 2 z. o. k., právě v rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobkyně. Vypořádací podíl by tak mohl být případně toliko vyšší [byla-li by vyšší skutečná (tržní) hodnota družstevního podílu určena znaleckým posudkem], nikdy však nižší. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, uveřejněný pod číslem 89/2023 Sb. rozh. obč., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1647/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2825/2022, ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2987/2022 (kasační rozhodnutí přijaté v této věci), ze dne 20. 11. 2024, sp. zn 27 Cdo 3807/2023, nebo ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1582/2024).
16. Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud se řádně vypořádal i s námitkami vůči znaleckému posudku Ing. B. V., přičemž za účelem objasnění závěrů znaleckého posudku doplnil dokazování o výslech znalkyně. Uvádí-li pak dovolatel, že znalecký posudek vypracovaný společností ZNALECKÁ a. s., „stanoví, že výše splněné vkladové povinnosti žalobkyně k 30. 9. 2014 byla 118.822 Kč“, přehlíží, že otázka, v jaké míře byla splněna vkladová povinnost k dalšímu členskému vkladu, je otázkou právního posouzení, nikoliv otázkou, k jejímuž zodpovězení je třeba odborných znalostí ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. Znalecký posudek zpracovaný ZNALECKÁ a. s. nemůže být v projednávané věci relevantní již proto, že oceňuje družstevní podíl, k němuž je vkladová povinnost splněna v jiném rozsahu (118.822 Kč), než v jakém byla splněna vkladová povinnost žalobkyně (339.154 Kč).
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání družstva bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
18. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z odměny zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. 7. 2025) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 8.140 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.803,90 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži družstva celkem 10.393,90 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. 1. 2026
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu