Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) A. L., b) A. L., c) A. L., a d) R. K., zastoupeného Mgr. Janem Heldesem, advokátem se sídlem v Polné, Husovo náměstí 20, PSČ 588 13, za účasti SH ČMS – Sboru dobrovolných hasičů Deblín, se sídlem v Deblíně č. p. 320, PSČ 664 75, identifikační číslo osoby 71206035, zastoupeného Mgr. Alešem Koubkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Bubenská 1158/17, PSČ 170 00, o neplatnost vyloučení členů spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 115/2020, o dovolání SH ČMS – Sboru dobrovolných hasičů Deblín proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 Cmo 19/2023-514, ve znění usnesení ze dne 10. 4. 2024, č. j. 2 Cmo 19/2023-536, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 Cmo 19/2023-514, ve znění usnesení ze dne 10. 4. 2024, č. j. 2 Cmo 19/2023-536, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
a) Řízení před soudem prvního stupně
1. Navrhovatelé se návrhem došlým Okresnímu soudu Brno – venkov dne 10. 2. 2017 domáhají vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru SH ČMS – Sboru dobrovolných hasičů Deblín (dále jen „pobočný spolek“) ze dne 11. 11. 2016, kterým byli z pobočného spolku vyloučeni.
2. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 6. 11. 2017, č. j. 33 C 34/2017-162, vyslovil neplatnost vyloučení navrhovatelů (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. K odvolání pobočného spolku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2020, č. j. 49 Co 66/2018-269, napadený rozsudek zrušil a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. 80 Cm 115/2020-412, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
5. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Navrhovatelé jsou členy pobočného spolku.
2) Pobočný spolek byl založen Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska, identifikační číslo osoby 00442739 (dále jen „hlavní spolek“).
3) Podle čl. 18 odst. 7 stanov hlavního spolku jsou základními povinnostmi řádného člena a) zúčastňovat se činnosti sboru, b) platit členské příspěvky a c) dbát o svou dobrou pověst, pověst sboru, v němž působí, a celého sdružení.
4) Podle čl. 20 odst. 2 písm. b) stanov hlavního spolku je povinností člena přiměřeně svému věku a zdravotnímu stavu se aktivně podílet na činnosti sboru a řádně vykonávat funkce, do nichž byl zvolen a jimiž byl pověřen, a plnit úkoly, které se zavázal plnit.
5) Podle čl. 22 odst. 1 stanov hlavního spolku může být řádný člen vyloučen, jestliže a) soustavně neplní své základní členské povinnosti, b) hrubě poruší některou členskou povinnost nebo svým jednáním poškozuje pověst sdružení.
6) Podle čl. čl. 22 odst. 2 stanov hlavního spolku o vyloučení rozhoduje výbor sboru, který je povinen provinivšímu se členu umožnit účast na jednání, které o této záležitosti rozhoduje. Pozvánka na toto jednání musí být členu doručena do vlastních rukou alespoň 14 dní přede dnem, na který bylo toto jednání svoláno.
7) Navrhovatelé dlouhodobě vystupovali proti pobočnému spolku a jeho jednotlivým členům, a to s „neuctivými až urážlivými projevy“, přičemž takto se chovali již od roku 2014.
8) A. L., narozenému XY (dále jen „A. L. starší“) a A. L., narozenému XY (dále jen „A. L. mladší“) bylo dopisem z 20. 3. 2015 uděleno napomenutí za nevhodné chování na valné hromadě pobočného spolku konané 12. 12. 2014.
9) Dopisem z 10. 12. 2015 A. L. starší oznámil pobočnému spolku záměr založit nový spolek dobrovolných hasičů v Deblíně (dále jen „nový spolek“) a oznámil datum konání ustavující schůze. Současně požádal pobočný spolek o převedení poloviny jeho majetku na nový spolek.
10) Pobočný spolek navrhovatelům rozeslal oznámení, že 11. 11. 2016 se bude konat jednání výboru pobočného spolku, na kterém bude projednán návrh na vyloučení navrhovatelů z pobočného spolku a vyzval je, aby se na jednání výboru dostavili. A. L. mladší byl předvolán na 18:00 hod., A. L. starší na 18:30 hod., A. L. na 19:00 hod. a R. K. (dále jen „R. K.“) na 19:30 hod.
11) Starosta pobočného spolku byl 11. 11. 2016, před 18:00 hod., když odemykal budovu, v níž se mělo konat jednání výboru pobočného spolku, fyzicky napaden navrhovateli, kteří se „agresivně domáhali společného vstupu“. A. L. mladší a A. L. starší starostu pobočného spolku „drželi přitisknutého na stěně“ a R. K. jej napadl několika údery do hlavy. Poté navrhovatelé odešli, aniž by se jednání výboru zúčastnili.
12) Navrhovatelé byli dne 11. 11. 2016 výborem pobočného spolku vyloučeni z pobočného spolku.
6. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatelé dlouhodobě porušovali stanovy hlavního spolku tím, že neplnili své základní členské povinnosti a poškozovali pověst hlavního i pobočného spolku. Vyloučení navrhovatelů z pobočného spolku proto bylo důvodné.
7. Naopak jako nedůvodné soud prvního stupně vyhodnotil námitky navrhovatelů, podle kterých bylo jejich vyloučení v rozporu s § 239 a § 240 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), protože nikdy neobdrželi výzvu ke zjednání nápravy jejich chování a neměli možnost se s návrhem na jejich vyloučení (jeho důvody) seznámit dříve než na jednání výboru, kde o jejich vyloučení bylo rozhodováno. Pobočný spolek totiž podle soudu postupoval v souladu s články 18 a 22 stanov hlavního spolku a s § 240 o. z. Navrhovatelům bylo do vlastních rukou alespoň 14 dní před jednáním výboru doručeno oznámení, že výbor bude projednávat jejich vyloučení, s tím, že dostanou příležitost se k jejich navrhovanému vyloučení vyjádřit. Napadli-li navrhovatelé člena výboru a následně se projednání svého vyloučení nezúčastnili, nelze tuto skutečnost klást k tíži pobočného spolku.
8. Závěrem soud uvedl, že navrhovatelé zjevně nechtějí být členy pobočného spolku, ale jsou vedeni snahou „mít pravdu za každou cenu“, což podle soudu představuje šikanózní výkon práva, který podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Pro případ, že by při vyloučení navrhovatelů z pobočného spolku došlo k porušení zákona nebo stanov, měl proto soud za to, že by byl dán důvod k nevyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatelů z pobočného spolku postupem podle § 260 o. z.
b) Odvolací řízení
9. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé odvolání.
10. Odvolání A. L. mladšího a A. L. bylo odmítnuto pro opožděnost usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2023, č. j. 80 Cm 115/2020-485.
11. K odvolání A. L. staršího a R. K. Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost vyloučení A. L. staršího a R. K. z pobočného spolku (první výrok), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok) a o nákladech řízení před soudem prvního stupně (čtvrtý a pátý výrok).
12. Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, nejprve poukázal na závěr usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2018, podle kterého platí, že úprava seznámení se s návrhem na vyloučení má členovi umožnit řádnou a včasnou obranu proti vyloučení. Má-li mít člen spolku, proti němuž písemný návrh na vyloučení směřuje, možnost žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je ku prospěchu, ve smyslu § 240 odst. 2 věty druhé o. z., zásadně bude třeba, aby byl s návrhem na vyloučení seznámen před zasedáním orgánu, na němž se má rozhodovat o jeho vyloučení (§ 240 odst. 1 o. z.). Seznámení se s návrhem může proběhnout jak předáním návrhu, tak sdělením jeho obsahu.
13. V projednávané věci navrhovatelé nebyli předem seznámeni s důvody, pro které měli být z pobočného spolku vyloučeni, a jejich vyloučení je proto neplatné.
14. Důvod pro použití § 260 o. z. dle názoru odvolacího soudu nebyl dán, neboť porušení zákona spolkem v procesu vyloučení člena ze spolku má závažné právní důsledky, protože „jeho podstatou je samotná existence členství navrhovatelů ve spolku“.
15. Závěrem odvolací soud uvedl, že navrhovatelé skutečně dlouhodobě neplní své povinnosti a pokusem založit další sbor dobrovolných hasičů v Deblíně deklarují svůj nezájem setrvat v pobočném spolku. „Důsledkem toho však nemůže být nevyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání
16. Proti usnesení odvolacího soudu podal pobočný spolek dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a to (podle obsahu dovolání), zda:
1) pouhá skutečnost, že jde o vyloučení členů ze spolku, sama o sobě znamená, že jakékoliv porušení zákona či stanov ze strany spolku má závažné právní důsledky a není proto možné použít § 260 o. z., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněném pod číslem 87/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 87/2019“), a ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, a
2) je úprava § 240 odst. 2 o. z. v celém rozsahu dispozitivní, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
17. Namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že návrh zamítne.
18. Dovolatel zdůrazňuje, že stanovy hlavního spolku neobsahují povinnost pobočného spolku oznámit vylučovaným členům důvody, pro které mají být vyloučeni, ještě před jednáním výboru, na kterém má být návrh na vyloučení projednán. Podle jeho názoru proto k žádnému porušení zákona či stanov ze strany pobočného spolku v projednávané věci nedošlo. I kdyby k němu došlo, z chování navrhovatelů je zřejmé, že o členství v pobočném spolku ve skutečnosti nemají zájem; jejich chování je pouhým zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany.
19. Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
III. Přípustnost dovolání
20. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
21. Dovolání není přípustné pro řešení druhé dovolací otázky. Na jejím řešení totiž napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud neměl za to, že ujednání ve stanovách hlavního spolku představuje úpravu odlišnou od § 240 odst. 2 o. z. (jejíž smysl a účel nevyžaduje, aby byli navrhovatelé s důvody, pro které mají být ze spolku vyloučeni, seznámeni ještě před jednáním výboru, na němž být mělo o jejich vyloučení rozhodnuto), nýbrž dovodil, že navrhovatelé před jednáním výboru nebyli seznámeni s důvody pro vyloučení.
22. Dovolání je však podle 237 o. s. ř. přípustné pro řešení první dovolatelem otevřené otázky předpokladů použití § 260 o. z., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
a) Použitá právní úprava
23. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
24. Podle § 240 odst. 2 o. z. neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.
25. Podle § 260 odst. 1 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.
b) K použití § 260 o. z.
26. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení podle § 242 o. z. je zvláštním případem posuzování platnosti rozhodnutí orgánu spolku soudem podle § 258 o. z. Pravidla určující, kdy soud nevysloví neplatnost rozhodnutí orgánu spolku (§ 260 o. z.), se proto uplatní i v řízení podle § 242 o. z. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněný pod číslem 59/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 59/2018“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3476/2016].
2) Soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti orgánu spolku musí nejprve posoudit soulad napadeného rozhodnutí orgánu spolku se zákonem a stanovami; teprve poté, kdy dospěje k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, zvažuje, zda je na místě vyslovit jeho neplatnost, či zda je – s ohledem na konkrétní okolnosti – naplněn některý z důvodů upravených v § 260 o. z., pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit (viz R 87/2019).
3) Současně platí, že je třeba rozlišovat mezi závažností zásahu do základních práv člena spolku (jež je podle § 261 odst. 1 o. z. jedním z předpokladů pro vznik práva člena spolku na přiměřené zadostiučinění) a závažností právních následků ve smyslu § 260 odst. 1 o. z. Ani závažný zásah do základních práv člena spolku totiž nemusí vždy mít závažné právní následky (viz též R 87/2019).
4) K tomu, aby soud nevyslovil neplatnost rozhodnutí orgánu spolku podle § 260 odst. 1 o. z., musí být kumulativně splněny obě zákonem stanovené podmínky, tj. a) porušení zákona nebo stanov nemělo závažné právní následky a b) nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je v zájmu spolku hodném právní ochrany.
5) V § 260 odst. 1 o. z. se promítá zájem na stabilitě vnitřních poměrů spolku a princip proporcionality. V řadě případů totiž porušení právních předpisů či stanov nemusí mít natolik závažné právní následky, aby odůvodňovaly tak výrazný zásah do poměrů spolku, jakým je vyslovení neplatnosti rozhodnutí jeho orgánu. Sankce v podobě vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku musí být přiměřená závažnosti následků, jež porušení zákona či stanov vyvolalo, jakož i účelu právní úpravy neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Jinými slovy, převáží-li zájem na stabilitě vnitřních poměrů spolku nad zájmy chráněnými ustanovením § 258 o. z., soud neplatnost rozhodnutí orgánu spolku nevysloví.
6) Zájmem spolku, jenž je hoden právní ochrany ve smyslu § 260 o. z., je již samotný zájem na stabilitě jeho vnitřních poměrů, chráněný (též) označeným ustanovením. Z řečeného se podává, že nejsou-li dány zvláštní okolnosti, jež by odůvodňovaly vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku přesto, že porušení zákona či stanov nemělo závažné právní následky, bude vždy dán zájem spolku na tom, aby soud neplatnost rozhodnutí nevyslovil.
7) Pro posouzení, zda určité porušení zákona či stanov mělo závažné právní následky, není samo o sobě významné, že rozhodnutí o vyloučení znamená vždy (per se) významný zásah do základního práva vylučovaného člena spolku. Závažnost právních následků ve smyslu § 260 odst. 1 o. z. je totiž nutné poměřovat nejen významem přijatého rozhodnutí, ale (především) důsledky konkrétních porušení zákona či stanov, k nimž došlo při jeho přijímání.
- Srovnej usnesení sp. zn. 27 Cdo 1703/2019 a judikaturu v něm uvedenou.
c) Shrnutí rozhodnutí
28. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není (co do řešení dovoláním otevřené otázky) správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
29. V další fázi řízení se odvolací soud bude znovu zabývat použitím § 260 o. z. Přihlédne přitom i k tomu, že navrhovatelé se rozhodli nevyužít ani možností, které jim poskytovaly stanovy (přestože o něm věděli, nezúčastnili se jednání výboru, na kterém mělo být jejich vyloučení projednáno). Neopomene se vypořádat s otázkou, zda „procesní pochybení“ při vyloučení členů z pobočného spolku má závažné právní následky, jestliže vylučovaní členové o členství v pobočném spolku ve skutečnosti nestojí. Zváží přitom i to, zda za této situace postup dovolatelů v řízení nepředstavuje zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.).
30. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).
31. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 4. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu