Plný text
27 Cdo 2939/2025-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatele Ing. Luďka Šarmana, za účasti Švýcarské demokracie, se sídlem v Ostravě, Alšovo náměstí 691/4, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 71443177, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí předsednictva politického hnutí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 5/2024, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2025, č. j. 4 Cmo 3/2025-128, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 1. 2024 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí předsednictva politického hnutí Švýcarská demokracie (dále jen „hnutí“) ze dne 10. 7. 2023, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení navrhovatele z hnutí (dále jen „rozhodnutí“).
2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 29 Cm 5/2024-52, ve znění usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. 29 Cm 5/2024-83, určil, že rozhodnutí, které bylo potvrzeno rozhodnutím rozhodčí komise ze dne 2. 1. 2024, „nemá právní účinky a hledí se na něj, jako by nebylo přijato“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Navrhovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
5. Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvod dovolání a formuloval dovolací návrh; v dovolání však nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné).
6. K přípustnosti dovolání uvádí dovolatel toliko, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení „této specifické právní otázky“, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, „protože samotná skutková podstata je zcela originální a to musí být podle názoru dovolatele rovněž reflektováno v právním uchopení předmětné věci“.
7. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), podle kterého rozhodnutí nemá právní účinky, jelikož účast dovolatele v hnutí zanikla již 19. 7. 2022 v důsledku kandidatury dovolatele ve volbách na kandidátce jiného hnutí či strany bez souhlasu předsednictva hnutí (v souladu s čl. 6 odst. 5 stanov hnutí), avšak zcela rezignoval na srozumitelnou formulaci konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí; tuto otázku pak není možné dovodit ani z obsahu dovolání. Dovolatelem formálně označený předpoklad přípustnosti dovolání tak zůstává v rovině citace části textu § 237 o. s. ř.
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
9. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
10. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 1. 2026
JUDr. Filip Cileček předseda senátu