Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci společnosti TEMPLUM MERCIS s. r. o., se sídlem ve Vacově, Benešova Hora 53, PSČ 384 73, identifikační číslo osoby 25192086, vymazané k 23. 4. 2024 z obchodního rejstříku, za účasti 1) M. P., 2) L. Ch., a 3) Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Goethova 1949/2, PSČ 370 70, o zrušení společnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 Cm 251/2022, o dovolání P. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 212/2024-72, takto:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 1. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022-14, rozhodl o zrušení společnosti TEMPLUM MERCIS s. r. o. (dále jen „společnost“) bez likvidace (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
2. Odvolání společnosti proti tomuto usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022-38, odmítl pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. Odvolání P. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022-38, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 212/2024-72, odmítl (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal P. Ch. dovolání.
5. Podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
6. Právě o tento případ jde v posuzované věci. Výrok, jímž odvolací soud odmítl odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015).
7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu