Plný text
27 Cdo 3028/2021-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele V. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Fouskem, advokátem, se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Purkyňova 372, PSČ 294 21, za účasti D. B. p. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Evou Ciprysovou, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Míru 14, PSČ 293 01, o vyslovení neplatnosti usnesení náhradní členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 241/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, č. j. 6 Cmo 145/2019-103, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit D. B. p. B. na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2018, č. j. 72 Cm 241/2014-76, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na náhradní členské schůzi D. B. p. B. (dále též jen „družstvo“) konané dne 12. 3. 2014, kterými byly schváleny výsledky hospodaření družstva za rok 2013 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož návrh na zahájení řízení nebyl podán v zákonem stanovené subjektivní lhůtě, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou k výkladu § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), podle níž tříměsíční subjektivní lhůta pro napadnutí rozhodnutí orgánu spolku začne běžet od okamžiku, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016, ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2027/2019, a ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019).
[5] V projednávané věci byla na informační desce družstva v přízemí domu č. p. XY uveřejněna pozvánka na náhradní členskou schůzi konanou dne 12. 3. 2014 (včetně programu) a dovolatel se s ní ještě před konáním této schůze seznámil (jak sám uvedl v dovolání). Protože dovolatel věděl, že se náhradní členská schůze dne 12. 3. 2014 bude konat a též na základě jejího zveřejněného programu věděl, jaká usnesení na ní mohou být přijata, skončila mu subjektivní lhůta pro napadení platnosti těchto usnesení u soudu dne 12. 6. 2014 (§ 605 odst. 2 o. z.). Podal-li dovolatel návrh na zahájení řízení až dne 20. 6. 2014, učinil tak až po marném uplynutí lhůty.
[6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 4. 2022
JUDr. Marek Doležal předseda senátu