Plný text
27 Cdo 3187/2024-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele M. V., zastoupeného Mgr. Martinou Konečnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, za účasti Fotbalové asociace České republiky, se sídlem v Praze 6, Atletická 2474/8, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 00406741, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 Cm 97/2022, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 9 Cmo 127/2024-139, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Fotbalové asociaci České republiky na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] „Návrhem na zahájení řízení“ ze dne 16. 5. 2022 doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 17. 5. 2022 se navrhovatel domáhá „určení neplatnosti“ rozhodnutí Odvolací komise Fotbalové asociace České republiky (dále též jen „spolek“) ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. OK 02/2022 (dále též jen „napadené rozhodnutí“).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2022, č. j. Ncp 424/2022-13, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (první výrok), a věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (druhý výrok).
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2024, č. j. 67 Cm 97/2022-105, zamítl návrh na „určení“, že napadené rozhodnutí je neplatné (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Odvolací soud, posuzuje návrh na zahájení řízení podle § 258 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.”), dospěl k závěru, podle něhož rozhodnutí odvolací komise spolku je v souladu se zákonem a stanovami spolku. Námitky uplatněné navrhovatelem „v doplnění návrhu dne 21. 10. 2022 ohledně nemožnosti použití důkazů pocházejících z trestního řízení při rozhodování v rámci spolku“ byly podle odvolacího soudu učiněny až po uplynutí prekluzivní lhůty, a jsou tudíž nepřípustné.
[6] „I přes výše uvedené“ se odvolací soud těmito námitkami zabýval, a to z důvodu, že šlo o „stěžejní argument v rámci podaného odvolání“. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně a uzavřel, že důkazy byly použity v rámci pravomoci spolku daným mu stanovami zavazujícími každého člena spolku podle § 122 a § 125 odst. 1 o. z. Podle stanov spolku může za důkaz v rámci rozhodování dle stanov sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Zákonný zákaz použití důkazů z jednoho trestního řízení se vztahuje jen k jinému trestnímu řízení, nikoli však k soukromoprávním sankcím daným v rámci spolku coby soukromoprávní právnické osoby ohledně svých členů, tedy osob souhlasících s tím, že mohou být spolkem sankcionovány. Dovozovat z uvedeného zákazu nemožnost jakéhokoli použití skutečností zjištěných v trestním řízení by bylo „absurdní ve svém důsledku“. „Logické a přirozené“ je, že spolek nemá ani sledovací techniku ani jiné prostředky orgánů činných v trestním řízení pro sledování osob a jejich činnosti. Prakticky by se tak spolek nemohl nikdy dozvědět o skutcích svých členů, jež jsou trestnými činy a přečiny, a především by nemohl proti svým členům použít sankce. „Absurdně“ by za skutek, který je trestný, nemohl spolek svého člena jakkoli postihnout.
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako zjevně bezdůvodné.
[8] Učinil tak proto, že vyřešení dovolatelem předkládaných otázek týkajících se použitelnosti záznamů pořízených orgány činnými v trestním řízení při sledování osob v disciplinárním řízení vedeném orgánem spolku a včasnosti podané námitky zpochybňující použitelnost uvedených důkazů v disciplinárním řízení nemůže mít žádný vliv na výsledek soudního řízení.
[9] Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že odvolací komise spolku, jež má podle stanov a disciplinárního řádu spolku „rozhodovat o porušení vnitřních předpisů schválených jejími příslušnými orgány, jakož i rozhodovat o druhu a výši trestu za takové porušení“, tj. rozhodovat sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami (§ 265 o. z.), po materiální stránce je (musí být) rozhodčí komisí ve smyslu § 265 o. z.
[10] V usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, uveřejněném pod číslem 4/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že řízení před rozhodčí komisí spolku je jedním z „druhů“ rozhodčího řízení, čemuž odpovídá i systematika právní úpravy (§ 267 o. z.). Vady rozhodnutí rozhodčí komise se proto nepřezkoumávají v režimu § 258 a násl. o. z. (jako je tomu u rozhodnutí jiných orgánů spolku), nýbrž – jak se podává z § 267 o. z. ve spojení s § 40e zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“), – v řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem, popř. v řízení o návrhu na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí ve smyslu § 31 až 35 z. r. ř.
[11] Rozhodčí nález vydaný rozhodčí komisí spolku soud na návrh strany zruší pouze tehdy, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení (§ 31 z. r. ř.), anebo v případě, že komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem (§ 40j odst. 1 z. r. ř.).
[12] Z uvedeného vyplývá, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu rozhodčí komise spolku nepřísluší soudu posuzovat soulad rozhodčího nálezu se zákonem či stanovami spolku. Proto, přezkoumával-li odvolací soud platnost rozhodnutí odvolací komise spolku, jež má povahu rozhodčího nálezu, v režimu řízení podle § 258 a násl. o. z., poskytl dovolateli vyšší míru právní ochrany, než mu podle zákona náleží.
[13] Otázkami otevřenými v dovolání dovolatel zpochybňuje právě (pouze) soulad napadeného rozhodnutí odvolací komise spolku se zákonem, resp. se stanovami spolku, aniž by namítal jakýkoli ze zákonem uvedených důvodů umožňujících soudu rozhodčí nález zrušit (odstranit). Vyřešení těchto otázek proto nemůže mít vliv na (ve výsledku správný) závěr odvolacího soudu, podle něhož napadené rozhodnutí odvolací komise spolku nelze soudním rozhodnutím odstranit.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu