Plný text
27 Cdo 3258/2024-1007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Libora Kočího, zastoupeného Mgr. Ing. Štěpánem Vítkem, advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 525/33, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Zemědělskému družstvu Hněvotín, se sídlem v Hněvotíně č. p. 90, PSČ 783 47, identifikační číslo osoby 00147362, 2) Z. D., 4) P. K., 5) Martě Koutné, 6) M. K., 7) I. K., 8) I. K., 9) P. K., 10) J. K., 11) Vojtěchu Molnárovi, 12) J. P., 13) A. S., 14) F. S., 16) K. V., 17) M. V., 18) J. V., 19) P. W., 20) D. Z., a 21) Ing. Radovanu Zemanovi, všem zastoupeným Mgr. Alexandrem Lioliasem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 43/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2024, č. j. 8 Cmo 210/2022-947, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.721 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 30 Cm 43/2022-675, zamítl žalobu o určení, že žalovaní 2) až 21) nejsou členy Zemědělského družstva Hněvotín (dále též jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IX.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21), ve výrocích II., III., V., VI., VII., VIII. a v části výroku IX. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 5) až 9), 13), 14) a 16) až 21) [první výrok] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 6. 2022, č. j. 30 Cm 43/2022-675, Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 8 Cmo 210/2022-762, potvrdil ve výroku I. vůči žalované 3) [výrok I.], změnil ve zbývajícím rozsahu výroku I. tak, že určil, že žalovaní 2) a 4) až 21) nejsou členy družstva [druhý výrok], rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok). Nejvyšší soud k dovolání žalovaných 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 27 Cdo 1550/2023-867, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly splněny všechny podmínky pro vznik členství žalovaných 2), 4) až 14) a 16) až 21) v družstvu vymezené zákonem a stanovami, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu citovanou již v předchozím kasačním rozhodnutí.
[6] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalovaní uchazeči o členství v družstvu „se nestali členy družstva proto, že by na ně družstvo (jednající předsedou či místopředsedou představenstva) naléhalo, nýbrž proto, že dlouhodobě měli o členství zájem, v letech 2020 a 2021 si podali přihlášku do družstva a představenstvo družstva rozhodlo o jejich přijetí, uhradili základní členský vklad 50.000 Kč …, všichni nově přijatí členové členy družstva zůstali (např. hned po hlasování nevystoupili)”, navíc se jednalo „o osoby, které mají k družstvu majetkový či pracovní vztah”.
[7] Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není žádných pochyb o tom, že k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 149/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1080/2022, uveřejněný pod číslem 57/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se dále podává, že § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyjadřuje vyvratitelnou domněnku jednání v dobré víře; ten, kdo ji popírá, musí tvrdit skutečnosti ji vylučující a ohledně nich nese důkazní břemeno. Účastník, který se brání právním důsledkům, které zákon váže na jednání v dobré víře, je povinen tvrdit a prokázat skutečnosti vylučující objektivně posuzovanou dobrou víru protistrany. Vzhledem k systematickému umístění tohoto pravidla je zřejmé, že platí pro celý občanský zákoník, resp. celé soukromé právo. Nevyplývá-li ze zvláštního ustanovení něco jiného, poctivost a dobrá víra se předpokládají (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3702/2023, uveřejněný pod číslem 57/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Jednali-li žalovaní uchazeči o členství v dobré víře, nemohou mít na platnost jejich přihlášek a rozhodnutí představenstva družstva o jejich přijetí, resp. na vznik jejich členství v družstvu a na nabytá práva tvořící obsah jejich družstevních podílů, vliv případná porušení pravidel jednání členů orgánů družstva namítaná dovolatelem. Dovolání proto není přípustné pro řešení otázky, zda „je v souladu s obecně závaznými právními předpisy a stanovami družstva jednání v případě, kdy kontrolní komise ani ostatní členové představenstva nebyli informováni o mimořádném počtu přihlášek do družstva a v průběhu posledního jednání představenstva krátce před členskou schůzí je tento bod zařazen jako mimořádný bod“, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Domnívá-li se dovolatel, že některý z členů orgánů družstva porušil své povinnosti při výkonu funkce, má ke zjednání nápravy k dispozici jiné právní prostředky [srovnej např. § 584 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
[10] Namítá-li dovolatel, že jednání žalovaných uchazečů o členství v družstvu „sledovalo ve spojitosti s původním předsedou Dofkem ovládnutí družstva konkurenčními subjekty s jejich rodinami”, zpochybňuje tím shora uvedená skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí.
[11] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[12] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[13] Přípustnost dovolání proto nemůže založit otázka, zda „požívá právní ochrany přijetí nových členů družstva (spřízněných osob a osob v konkurenčním postavení) hlasy předsedy a místopředsedy družstva majících rozhodující hlasovací práva při rovnosti hlasů členů představenstva za situace, kdy předseda a místopředseda předem znali vůli většiny členů družstva odvolat je z funkce předsedy a místopředsedy představenstva“, neboť při její formulaci dovolatel vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu.
[14] Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud se nevypořádal se všemi jeho námitkami, vytýká tím odvolacímu soudu (údajnou) vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[15] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Soud není povinen budovat vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Rozhodnutí odvolacího soudu, jež vychází ze závěrů rozhodnutí soudu prvního stupně, těmto požadavkům vyhovuje. Pokud se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a odkázal na ně v odůvodnění svého rozhodnutí, neměl povinnost znovu se s každou jednotlivou námitkou opakovaně vypořádat.
[16] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, pokud odvolací soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž se soud argumenty dovolatele zabýval a neshledal je důvodnými, a s nímž se odvolací soud ztotožnil (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14, a tam citovaná rozhodnutí).
[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jde-li o výpočet snížené odměny, srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 12. 2. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu