27 Cdo 668/2025

Plný text

27 Cdo 668/2025-1916

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně DANCORE LLC, se sídlem v Las Vegas, 5348 Vegas Drive, 89108, Nevada, Spojené státy americké, registrační číslo osoby E0353972015-2, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Nový Zeleneč a. s., se sídlem [adresa] PSČ 779 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Sedláčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, 2) Rodinné domy Mstětice a. s., se sídlem [adresa] PSČ 779 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, a 3) První Mstětická s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 160 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 219/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 228/2019-1538, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit každé ze žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.021,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupců.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 7. 5. 2019, č. j. 3 C 219/2018-140, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí (ve výroku specifikovaných) pozemků nacházejících se v k. ú. [k.ú.] a Zeleneč, obec Zeleneč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem zastavil odvolací řízení ve vztahu k původně žalovanému 4) Středočeskému kraji (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a původně žalovaným 4) [druhý výrok], změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobkyně je vlastnicí (nově přečíslovaných) pozemků v k. ú. [k.ú.] a Zeleneč (třetí výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobkyní a žalovanými 1) až 3) [čtvrtý a pátý výrok], o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanými 1) až 3) [šestý až osmý výrok] a o náhradě nákladů řízení státu (devátý výrok).

[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Předchozí rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 30 Co 228/2019-488, ve znění usnesení ze dne 6. 11. 2020, č. j. 30 Co 228/2019-498, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej pouze v nákladovém výroku II. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 27 Cdo 1803/2021-599, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[5] Dovolatelka v dovolání formuluje otázky:

1) „Kdy a případně k jakému okamžiku nastávají účinky předvídané v § 1893 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen ‚o. z.‘), tedy že se kupující nemovitosti evidované v katastru nemovitostí spolu se zcizitelem stává dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí?“

2) „Je možné na dluh související s nemovitostí dle § 1893 odst. 1 o. z. provést započtení po podání návrhu na vklad vlastnického práva k dané nemovitosti, avšak ještě před tím, než došlo k povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí? … Je takové započtení podmíněné právní mocí povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dle převodní smlouvy a jaký je důsledek tohoto podmínění? … Je taková pohledávka nejistá?“

3) „Může soud přijmout závěr o neunesení důkazního břemene účastníkem, pokud neprovede důkazy, které účastník navrhl za účelem prokázání svého tvrzení?“

4) „Za jakých podmínek může soud považovat pravost a správnost soukromé listiny za prokázané ve smyslu § 565 o. z.?“

5) „Vyvinul soud dostatečné úsilí ke spolehlivému zjištění obsahu cizího práva, pokud přehlíží zřejmé rozpory mezi jednotlivými prameny poznání, nebo pokud za zdroj poznání považuje informaci od účastníka řízení rozpornou s jiným zdrojem?“

6) „Je znalec zapsaný v oboru právní vztahy k cizině, odvětví právní vztahy k cizině, specializace mezinárodní právo soukromé a procesní, evropské mezinárodní právo soukromé a procesní, mezinárodní insolvenční právo, mezinárodní rozhodčí řízení a uznávání a výkon zahraničních rozhodčích nálezů, vztahy z mezinárodní přepravy, mezinárodní právo společností, autorská a průmyslová práva, právo mezinárodního obchodu a mezinárodní hospodářské soutěže oprávněn podat znalecký posudek pro zodpovězení otázek cizozemské vnitrostátní právní úpravy práva společností, zastoupení a jejich výkladu?“

7) „K jakému okamžiku musí být dán bezvadný právní titul pro převod vlastnictví k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí? Za jakých okolností a zda vůbec lze zhojit vady vkladové listiny (neplatnost, nezávaznost pro obchodní korporaci)?“

8) „Je splněn zákonný požadavek podpisu kupní smlouvy k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí všemi jednajícími na jedné listině dle § 561 odst. 2 o. z. v případě, že za společnost jednal pouze jeden nesamostatně jednající člen statutárního orgánu obchodní korporace?“

9) „Jak se určuje hodnota kvitance?“

10) „Může člen statutárního orgánu obchodní korporace, jehož způsob jednání je určen tak, že není oprávněn ji samostatně zastupovat v případě dispozic s majetkem společnosti přesahující předem stanovenou finanční hodnotu právního jednání, platně sám vystavit za společnost kvitanci o splnění závazku, jehož hodnota tento limit přesahuje?“

11) „Je uzavření druhé smlouvy totožného znění, avšak uzavřené za právnickou osobu již s dodržením pravidel ‚čtyř očí‘ na rozdíl od první smlouvy, možné posuzovat jako privativní novaci a za jakých podmínek?“

[6] První a druhá dovolatelkou vymezené otázky nemohou založit přípustnost dovolání. Odvolací soud dospěl ohledně úhrady kupní ceny k závěru, že „nebylo plněno způsobem sjednaným v kupní smlouvě ze dne 11. 1. 2017, tedy převodem kupní ceny na účet zástavních věřitelů“. Závazek nabyvatelky – společnosti Levinhor s. r. o., identifikační číslo osoby [IČO], právní předchůdkyně žalovaných (dále též jen „nabyvatelka“), uhradit kupní cenu však zanikl „započtením jejích pohledávek vůči pohledávce dovolatelky na zaplacení kupní ceny ještě před odstoupením dovolatelky od kupní smlouvy“. Uvedené započtení bylo „v souladu s vůlí všech smluvních stran a dalších zúčastněných osob a s účelem převodu předmětných pozemků (úhrada splatných závazků dovolatelky)“.

[7] Dovolatelka v první a druhé otázce zpochybňuje správnost postupu nabyvatelky při započítávání jednotlivých pohledávek tím, že nabyvatelka ke dni započtení (19. 1. 2017) ještě nebyla vlastnicí převáděných nemovitostí, tudíž nemohla být ani solidární dlužnicí na základě převzetí majetku podle § 1893 odst. 1 o. z. Dovolatelka však přehlíží (a tudíž ani nenapadá) související závěr odvolacího soudu, podle něhož se na takovémto způsobu vypořádání smluvní strany a další zainteresované osoby konkludentně dohodly. Tímto postupem změnily „způsob vypořádání pohledávky na zaplacení kupní ceny, a to při zachování účelu převodu pozemků sledovaného dovolatelkou při uzavření kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2017 (zánik jejích závazků)“. Veškeré zúčastněné osoby tak měly zájem na komplexním vypořádání svých pohledávek a se započtením souhlasily.

[8] Přípustnost dovolání nezakládají ani třetí a čtvrtá dovolatelkou vymezené otázky, neboť, oproti jejímu mínění, odvolací soud nezatížil dovolatelku důkazním břemenem „v otázce pravdivosti listin“ ani nezaložil své rozhodnutí na tom, že dovolatelka neunesla důkazní břemeno [ohledně zpochybnění pravosti „kvitancí, oznámení o započtení, oznámení o postoupení pohledávek předložených žalovanou 1)“ a ohledně jejich antedatace]. Podle odvolacího soudu totiž bylo prokázáno, že „závazek z kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2017 byl vypořádán“. Odvolací soud se pravostí dovolatelkou uvedených listin v řízení zabýval a na základě jiných skutečností a důkazů dospěl k závěru, že listiny podepsaly odpovídající osoby dne, který je na nich uveden. Rovněž byl v řízení prokázán způsob vypořádání kupní ceny prostřednictvím zápočtů.

[9] Při zjišťování práva státu Nevada odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, ze které se podává, že soud, který má zásadně zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoli dostupným a spolehlivým způsobem, může získat znalost cizího práva vlastním studiem (z pramenů jemu dostupných, jsou-li dostatečně spolehlivé), vyjádřením Ministerstva spravedlnosti, popř. ze znaleckého posudku z oboru právních vztahů k cizině, přičemž v posléze uvedených případech nejde o důkaz listinou ve smyslu § 129 o. s. ř. Soud může rovněž požadovat součinnost účastníka, který se dovolává cizího práva, aby předložil text cizí normy. Pro zjištění obsahu cizího práva přitom nestačí zjistit pouhý text právního předpisu, ale také informace o jeho výkladu (odbornou komentářovou literaturu, judikaturu apod.), pokud ze samotného textu cizího práva není jeho obsah a způsob aplikace jednoznačný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1012/2013, ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4334/2014, ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1115/2014, a usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 2/11).

[10] Odvolací soud zjišťoval obsah práva státu Nevada ze tří různých pramenů (stanoviska prof. Edwardse, memoranda advokátní kanceláře Greenberg Traurig, LLP a znaleckého posudku vypracovaného doc. Brodcem), přičemž dospěl k závěru, že mezi nimi nejsou zásadní rozpory. Pátou otázkou dovolatelka pouze obecně namítá, že naopak mezi jednotlivými prameny rozpory jsou a že odvolací soud neměl vycházet z memoranda advokátní kanceláře Greenberg Traurig, LLP, protože se jedná o komunikaci advokáta s klientem. Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že i komunikace advokáta s klientem ohledně výkladu cizího práva může představovat dostupný a spolehlivý způsob zjišťování jeho obsahu. V posuzované věci byla navíc porovnána s dalšími dvěma spolehlivými zdroji.

[11] Jelikož pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu k založení přípustnosti dovolání nepostačuje, nemůže vzhledem k uvedenému založit přípustnost dovolání ani pátá dovolatelkou vymezená otázka (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).

[12] Přípustnost dovolání nezakládá ani šestá dovolatelkou vymezená otázka, neboť Nejvyšší soud nemá důvod na svém výše citovaném závěru ohledně způsobu zjišťování obsahu cizího práva cokoli měnit, a to ani na základě argumentace dovolatelky. Při zjišťování obsahu cizího práva je na soudu, jaký pramen práva si vybere, za splnění požadavku, že se jedná o pramen spolehlivý. Nejvyšší soud nemá pochybnost o tom, že znalecký posudek, byť vypracovaný českým znalcem, který sice neabsolvoval studium konkrétního cizího práva, ale zaměřuje se na právní vztahy k cizině, může představovat spolehlivý pramen poznání cizího práva. Absolvování konkrétního studia nevypovídá samo o sobě nic o spolehlivosti daného posudku. Obzvlášť v případě, kdy soud vychází z více na sobě nezávislých podkladů.

[13] Sedmou otázkou dovolatelka namítá, že zápis do katastru nemovitostí byl proveden na základě kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2017, kterou za dovolatelku podepsal pouze jeden její manažer (jednatel). Tato smlouva podle dovolatelky „nebyla platným a existentním jednáním za právnickou osobu, když nedošlo ke splnění stanoveného způsobu jednání za společnost“. Při formulaci této otázky však dovolatelka přehlíží, že výkladem práva státu Nevada dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož „kupní smlouva o převodu předmětných nemovitostí ze dne 11. 1. 2017 byla pro její účastníky závazná a na jejím základě došlo k platnému převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na nabyvatelku“, neboť manažer (jednatel) D. Z. (dále též jen „D. Z.“) „měl oprávnění kupní smlouvu uzavřít“.

[14] Vzhledem k závěru odvolacího soudu, podle něhož D. Z. měl oprávnění kupní smlouvu ze dne 11. 1. 2017 za dovolatelku uzavřít, nezakládá přípustnost dovolání ani osmá otázka, kterou dovolatelka zpochybňuje splnění zákonného požadavku na podpis kupní smlouvy upraveného v § 561 odst. 2 o. z. Je tomu tak proto, že při její formulaci vychází dovolatelka z jiného závěru, než jaký přijal odvolací soud.

[15] Přípustnost dovolání nezakládají ani devátá a desátá otázka, kterými dovolatelka brojí proti kvitanci za ni vystavené (pouze) D. Z. po podpisu kupní smlouvy, neboť na jejím posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Při formulaci této otázky dovolatelka pomíjí, že podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

[16] Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že „závazek nabyvatelky zaplatit kupní cenu podle kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2017 zanikl v důsledku započtení pohledávek nabyvatelky vůči dovolatelce“. Následně podepsaná kvitance D. Z. za dovolatelku představuje společně s prohlášeními dalších osob toliko „potvrzení o úhradě/zániku dluhu všech zúčastněných osob“. Posouzení hodnoty kvitance či možnosti jejího vystavení samostatně D. Z. tak s uvedeným závěrem odvolacího soudu nijak nesouvisí.

[17] Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani jedenáctá dovolatelkou vymezená otázka. Dovolatelka při její formulaci opět vychází z jiného skutkového stavu, než jak jej zjistil odvolací soud. Ten totiž vyšel z toho, že podpisem druhého znění kupní smlouvy dne 2. 2. 2017 pouze druhý manažer (jednatel) projevil svůj souhlas s uzavřením kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2017. Podpis druhého znění kupní smlouvy představuje pouze jedno z více jednání druhého manažera (jednatele), ze kterých odvolací soud vyvodil, že celkově s provedenou transakcí souhlasil. V projednávané věci tak nebylo prokázáno, že by vůlí stran při podpisu druhé kupní smlouvy byla privativní novace původní kupní smlouvy.

[18] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při posuzování náležitostí dovolání nemohl přihlížet k podání dovolatelky ze dne 20. 2. 2026 došlému soudu až po uplynutí lhůty k podání dovolání. Je tomu tak proto, že změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je podle § 242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 485/2023).

[19] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 15. 7. 2026

JUDr. Marek Doležal předseda senátu

Plný text

27 Cdo 668/2025-1781

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně DANCORE LLC, se sídlem v Las Vegas, 5348 Vegas Drive, 89108, Nevada, Spojené státy americké, registrační číslo osoby E0353972015-2, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Nový Zeleneč a. s., se sídlem [adresa] PSČ 779 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Sedláčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, 2) Rodinné domy Mstětice a. s., se sídlem [adresa] PSČ 779 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, 3) První Mstětická s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 779 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, a 4) Středočeský kraj, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, identifikační číslo osoby [IČO], o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 219/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 228/2019-1538, takto:

Návrh na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 228/2019-1538, se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 7. 5. 2019, č. j. 3 C 219/2018-140, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí (ve výroku specifikovaných) pozemků nacházejících se v k. ú. [k.ú.] a Zeleneč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem zastavil odvolací řízení ve vztahu k žalovanému 4) ohledně (ve výroku specifikovaného) pozemku (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 4) [druhý výrok], změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí (ve výroku specifikovaných) pozemků v k. ú. [k.ú.] a Zeleneč (třetí výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (čtvrtý až devátý výrok).

[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Předchozí rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 30 Co 228/2019-488, ve znění usnesení ze dne 6. 11. 2020, č. j. 30 Co 228/2019-498, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej pouze v nákladovém výroku II. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 27 Cdo 1803/2021-599, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Současně navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí.

[5] Návrh na odklad právní moci jednotlivých výroků napadeného rozsudku ukládajících dovolatelce povinnost nahradit náklady řízení žalovaným zdůvodňuje dovolatelka tím, že žalované již podaly „tři návrhy na zahájení exekučního řízení k vymožení nákladů předmětného řízení“, přičemž dovolatelka „nemá vlastní disponibilní prostředky“, ze kterých by náhradu nákladů řízení uhradila. Dále se dovolatelka obává, že výkonem rozhodnutí může dojít ke zmaření pokračování řízení v projednávané věci.

[6] Návrh na odklad právní moci zamítavého výroku napadeného rozsudku zdůvodňuje dovolatelka tím, že je „závažně ohrožena ve svých právech ohledně zachování možnosti v budoucnu disponovat s pozemky“. Žalované již opakovaně převedly sporné pozemky na třetí osoby a rovněž pozemky zatížily zástavními právy. Dovolatelka se tak obává, že v případě jejího úspěchu ve věci je takovýmto postupem žalovaných podstatně ztížena její možnost „úspěšně se domoci plného navrácení vlastnického práva k dotčeným pozemkům“. Nadto se dovolatelka domnívá, že žalované budou v uvedených převodech pozemků pokračovat a komplikovat tím procesní postup v řízení.

[7] Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit

a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo

b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

[8] Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je možné odložit materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti [například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem); k takové kategorii rozhodnutí viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 498/2004, uveřejněné pod číslem 66/2005 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek].

[9] Návrhu dovolatelky na odklad právní moci výroků napadeného rozsudku ukládajících dovolatelce povinnost nahradit náklady řízení žalovaným tudíž není možné vyhovět, neboť se jedná o povinnost k peněžitému plnění, jejíž negativní dopady do poměrů dovolatelky mohou být beze zbytku sistovány odkladem vykonatelnosti jednotlivých výroků.

[10] Současně nelze vyhovět ani návrhu dovolatelky na odklad právní moci zamítavého výroku napadeného rozsudku, neboť dovolatelkou popsané dispozice s pozemky již proběhly a další, jež v budoucnu předpokládá, v návrhu nijak nekonkretizovala a neuvedla, jak by mohly ohrozit její práva.

[11] Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal výsledek dovolacího řízení) proto návrh na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu zamítl jako nedůvodný.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 3. 2025

JUDr. Marek Doležal předseda senátu