Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky JUDr. Zdeňky Nocarové, Ph.D., bytem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, PSČ 110 00, zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Zakšínská 615/17, PSČ 190 00, za účasti LE PUCERON SE, se sídlem v Praze 1, Voršilská 2085/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29037450, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatých při výkonu působnosti valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 Cm 52/2023, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č. j. 7 Cmo 281/2024-103, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 8. 2. 2023, se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatého dne 27. 12. 2022 při výkonu působnosti valné hromady společnosti LE PUCERON SE (dále jen „společnost“), neboť má za to, že rozhodnutí bylo přijato osobou, jež není jediným akcionářem společnosti.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2024, č. j. 64 Cm 52/2023-81, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 128/2018 (v níž je rovněž řešena otázka vlastnictví akcií společnosti).
3. K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyl dán důvod pro přerušení řízení, neboť vyčkávání výsledku ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 128/2018 (dále jen „vedlejší řízení“) není z hlediska hospodárnosti řízení účelné, a proto je na místě, aby si otázku vlastnictví akcií společnosti soud v projednávané věci vyřešil předběžně sám, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou při výkladu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
6. Z té se podává, že:
1) Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř.
2) Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
3) I ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř.).
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5393/2015, nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v něm citovanou judikaturu.
7. Názoru odvolacího soudu, který uzavřel, že přerušení řízení není v poměrech projednávané věci „vhodným a hospodárným opatřením“, tak nelze – ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu – ničeho vytknout.
8. Na uvedeném nemůže ničeho změnit argumentace dovolatelky, podle které odvolací soud (nesprávně) konstatoval, že pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je nutné, aby ve vedlejším řízení byla dána totožnost účastníků. Dovolatelka totiž opomíjí, že takový závěr odvolací soud neučinil; s odkazem na § 159a odst. 4 o. s. ř. pouze dovodil, že rozhodnutím ve vedlejším řízení (jehož se společnost neúčastní) nebude společnost vázána, a proto se z hlediska procesní ekonomie nejeví vyčkání tohoto rozhodnutí důvodným. Rovněž tato úvaha je v souladu s judikaturou (k závaznosti rozhodnutí a otázek v nich řešených pak srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1045/2009, či ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014).
9. Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, podle níž ve věci rozhodovala podjatá soudkyně (jejíž podjatost údajně dovolatelka namítla v jiném řízení). Dovolatelka jí totiž z obsahového hlediska vystihuje tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Se zřetelem k ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, však tato vada není způsobilým dovolacím důvodem [označené ustanovení výslovně vylučuje možnost podat dovolání z důvodu tzv. zmatečnostních vad dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.].
10. Řečené platí i pro dovolatelkou namítanou vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že řízení uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 5. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu