Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ACQUIRE CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 5, U Santošky 11/2285, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27378420, proti žalované PJG s. r. o., se sídlem v Praze 4, Stýblova 961/18, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 03821528, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 ECm 1/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 116/2023-56, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 13. 8. 2022 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, a to na základě tvrzení, že „dne 22. 10. 2020 vyfakturoval právní předchůdce žalobkyně Filip Soják, Stýblova 961/18, 149 00, Praha 4, identifikační číslo osoby 41113560, fakturou č. 2020-0003, splatnou dne 22. 10. 2021, částku 100.000 Kč za výkon funkce jednatele pro žalovanou. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky dne 21. 7. 2022. Žalovaná do dnešního dne ničeho nezaplatila“.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 12. 2022, č. j. EPR 224816/2022-20, zrušil elektronický platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 25. 11. 2022 pod č. j. EPR 224816/2022-17, neboť se ho nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou.
[3] Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 64 ECm 1/2023-8, uložil žalované podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby „se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která je připojena“, a poučil ji o následcích pro případ, že tak v určené lhůtě neučiní.
[4] Jelikož žalovaná na výzvu soudu v určené lhůtě nereagovala, Městský soud v Praze rozsudkem pro uznání ze dne 17. 3. 2023, č. j. 64 ECm 1/2023-13, uložil žalované zaplatit žalobkyni 100.000 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[5] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.
[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[7] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť „žaloba je neurčitá“ a soud prvního stupně v rozporu se zákonem nevyzval žalobkyni „k odstranění vad žaloby“, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
[8] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 114b o. s. ř. se podává, že:
1) Ustanovení § 114b o. s. ř. dává soudu možnost v rámci přípravy jednání přistoupit k použití tzv. kvalifikované výzvy, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem. Žalovanému je usnesením uloženo, aby se ve stanovené lhůtě ve věci vyjádřil a aby v případě, že žalobou uplatněný nárok zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu. Zároveň je povinen splnit i svou důkazní povinnost tím, že připojí listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označí důkazy, jimiž hodlá prokázat svá skutková tvrzení. Pokud žalovaný těmto svým povinnostem nedostojí a bez vážného důvodu se ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován (fikce uznání uplatněného nároku nastupuje jen v případě, že byl žalovaný o tomto následku poučen). Na základě této fikce pak soud o uplatněném nároku rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř.
2) Tato úprava sleduje naplnění základních principů civilního řízení, zejména zásady rychlosti a hospodárnosti, má bránit žalovanému v prodlužování soudního řízení a motivovat jej ke spolupráci při projednání věci. Nicméně s ohledem na to, že se tak děje na úkor řádného projednání věci a plného uplatnění procesních práv žalovaného, je nutné při její aplikaci postupovat obezřetně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 o. s. ř. může vést k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci podle čl. 38 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod („dále jen Listina“), jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
3) K přípravě jednání a v jejím rámci též k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. může soud přistoupit zásadně jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady žaloby.
4) Žalovanému může být uložena povinnost kvalifikovaného vyjádření jen ve vztahu k dostatečně určité, konkrétní a věcně odůvodněné žalobě.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 9/2020, a v něm citovanou judikaturu.
[9] V poměrech projednávané věci uplatňuje dovolatelka proti žalované nárok na zaplacení 100.000 Kč z titulu odměny jejího právního předchůdce za výkon funkce člena statutárního orgánu žalované. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu však dovolatelka v potřebném rozsahu nevylíčila všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti. Jasně sice uvedla, čeho se po žalované domáhá, nicméně za zásadní nedostatek z pohledu naplnění předpokladů pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř. považuje dovolací soud zejména skutečnost, že neuvedla, za jaké období odměnu požaduje.
[10] Lze tak souhlasit s odvolacím soudem, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř., a že tudíž nenastala fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř., a nejsou tak splněny předpoklady k vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.
[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2025
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu