Plný text
27 Nd 157/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně C. I. S. A., se sídlem v Lucemburku, 1, rue J. P., L-2350, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B61605, jednající prostřednictvím C. I. S. A., organizační složky, se sídlem [adresa] PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalované AIFM PL XIII SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, se sídlem ve Varšavě, E. P. 53, PSČ 00-113, Polská republika, KRS: 0000736711, registrační číslo 381055081, o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím, o návrhu na určení místně příslušného soudu, takto:
I. Neurčuje se, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. II. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni okresní soudy. III. Věc se postupuje k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu soudu byla dne 19. 3. 2025 doručena žaloba o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení zálohy poskytnuté na pojistné plnění poté, kdy v rámci šetření škodné události dospěla k závěru, že žalované nárok na pojistné plnění nevznikl.
[2] V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti žalobkyně uvedla, že dohody o poskytnutí záloh na pojistné plnění obsahují doložku, podle které „veškeré spory z této dohody plynoucí nebo s ní související budou řešeny místně a věcně příslušnými soudy v České republice a podle českého práva“. Místní příslušnost soudu však stanovena není. S ohledem na skutečnost, že podmínky místní příslušnosti chybějí, žalobkyně podala k Nejvyššímu soudu žalobu a návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne.
[3] Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
[4] Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
[5] Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud posoudil, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (§ 11 odst. 3 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“).
[6] K posouzení podmínek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu žaloby a spisu.
[7] V poměrech projednávané věci jde o spor s mezinárodním prvkem, týkající se pojištění. Ze smluv o poskytnutí záloh na pojistné plnění vyplývá, že si smluvní strany v dané věci sjednaly ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby též označily místně příslušný soud, u něhož má být řízení zahájeno.
[8] Podle bodu 19 recitálu nařízení Brusel I bis pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což je případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.
[9] V projednávaném případě Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že na věc dopadá zvláštní úprava oddílu 3 kapitoly II nařízení Brusel I bis. Možnost volby příslušného soudu ve věcech týkajících se pojištění je omezena články 15 a 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis tak, aby nedocházelo k narušení systému pravidel obligatorní příslušnosti tím, že pojistitel vnutí slabší straně pro sebe výhodnou volbu příslušného soudu.
[10] Podle článku 15 nařízení Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou:
1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle;
3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná;
4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě;
5) nebo týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v čl. 16.
[11] Podle článku 16 odst. 5 nařízení Brusel I bis rizika uvedená v čl. 15 bodu 5 jsou bez ohledu na body 1 až 4 všechna "velká rizika" ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. 11. 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II).
[12] Podle článku 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládací listině trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s čl. 15, 19 nebo 23 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být vyloučena, podle čl. 24 výlučnou příslušnost.
[13] Podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná pojistné ze smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem.
[14] V poměrech projednávané věci nelze na prorogační doložku aplikovat (jak se domnívá žalobkyně) článek 15 odst. 1 body 2 a 3 nařízení Brusel I bis, neboť zcela zjevně nejsou naplněny v nich uvedené předpoklady (žalobu podává pojistitel, a nikoliv osoby vypočtené v článku 15 odst. 1 bodu 2 nařízení Brusel I bis, a žalobkyně a žalovaná neměly v době uzavřené dohody bydliště [adresa] odst. 1 bod 3 nařízení Brusel I bis). Splnění předpokladů vypočtených v článku 15 odst. 1 bodu 5 nařízení Brusel I bis pak ze žaloby ani z obsahu spisu neplyne.
[15] Podle obsahu spisu tak nelze mezinárodní příslušnost českých soudů dovodit z prorogační doložky předestřené žalobkyní (článek 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis) a nepodává se ani z jiných dostupných skutečností. Podmínky pro určení místní příslušnosti soudu Nejvyšším soudem podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tudíž nejsou naplněny.
[16] Pravomoc (mezinárodní příslušnost) však může být v řízení vedeném před věcně příslušným českým soudem založena konkludentním jednáním žalované za podmínek čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaná řízení před takovým soudem bude účastnit (vyjádří se k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesla námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu). Soud tedy nemůže (s výjimkou věcí výlučné příslušnosti podle čl. 24 nařízení Brusel I bis, o níž v nyní posuzované věci nejde) řádně přezkoumat svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalované a umožní jí tak, aby se k ní vyjádřila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněné pod číslem 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 25 Nd 279/2016).
[17] S ohledem na zřejmý zájem žalobkyně zahájit řízení u českého soudu vyplývající z toho, že spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu podala k Nejvyššímu soudu též samotnou žalobu (adresovanou Nejvyššímu soudu), lze na její podání nahlížet jako na žalobu o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím, kterou bylo zahájeno řízení ve věci u Nejvyššího soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 Nd 418/2008, sp. zn. 25 Nd 279/2016, či ze dne 20. 3. 2024. sp. zn. 23 Nd 164/2024, a v odborné literatuře Simon, P. Potíže spojené s určením místně příslušného soudu ve sporech s mezinárodním prvkem aneb o zbytečnosti § 11 odst. 3 o. s. ř. In: Pfeiffer, M. a kol. Liber Amicorum. Praha: Wolters Kluwer (ČR), s. 432 a násl.].
[18] Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
[19] Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.
[20] Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§ 9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.).
[21] Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle § 104a odst. 6 o. s. ř. o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Učinil tak s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, neboť v obvodu daného soudu se nachází sídlo organizační složky žalobkyně. Určení tohoto soudu však má jen technickou povahu a nepředjímá jeho místní příslušnost. Na tomto soudu je, aby žalované doručil žalobu a následně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti.
[22] Pro úplnost k tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis soud ověří před případným uznáním své příslušnosti podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, že žalovaná byla informována o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá její účast nebo neúčast v řízení před soudem (srov. obdobně ve vztahu k předchozí právní úpravě obsažené v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. 5. 2010, ve věci Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna I. Group, proti M. B., C-111/09, bod 32, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 207/2014).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 10. 2025
JUDr. Petr Šuk předseda senátu