Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně NOVORENT SE, se sídlem v Praze 2, Varšavská 715/36, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 08233641, zastoupené Mgr. Petrem Kinclem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1734/2c, PSČ 140 00, proti žalované A. B., o návrhu žalobkyně na určení místně příslušného soudu, takto:
Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8.
Odůvodnění:
[1] Podáním ze dne 29. 10. 2025, doručeným Nejvyššímu soudu dne 6. 11. 2025, žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), určil, který soud České republiky projedná a rozhodne její návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhá zaplacení neuhrazeného podnájemného a nedoplatků za služby spojené s užíváním bytu vzniklých v souvislosti s uzavřenou podnájemní smlouvou.
[2] V odůvodnění návrhu na určení místně příslušného soudu žalobkyně uvedla, že se žalovanou v postavení podnájemkyně uzavřela dne 5. 11. 2022 podnájemní smlouvu k nemovité věci (bytu), nacházející se v XY. Žalovaná se podle tvrzení žalobkyně dostala do prodlení s placením podnájemného od června 2023 do srpna 2023. Žalobkyně nyní neuhrazené podnájemné a nedoplatky za služby spojené s užíváním bytu po žalované zatím bezúspěšně vymáhá.
[3] Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena článkem 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení občanského soudního řádu však dovodit nelze. Žalobkyni není známo, že by měla žalovaná na území České republiky bydliště či majetek.
[4] Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud posoudil, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Postupoval přitom podle nařízení Brusel I bis.
[5] K posouzení podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a jeho příloh.
[6] V řízení se jedná o zaplacení neuhrazeného podnájemného a dalších plateb s podnájmem spojených z podnájmu nemovitosti, která se nachází na území České republiky; mezinárodní prvek je dán bydlištěm žalované v Rumunsku.
[7] Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.
[8] Pod uvedený článek spadají i řízení, jejichž předmětem je neuhrazené nájemné a další platby s nájmem spojené (srov. obdobně již rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1985, ve věci C-241/83, Erich Rösler proti Horstu Rottwinkelovi).
[9] Řízení týkající se neuhrazené platby za podnájem je rovněž podřaditelné pod pojem „řízení, jehož předmětem je nájem nemovitostí,“ ve smyslu čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Nd 190/2014).
[10] Pravomoc českých soudů je dána podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
[11] Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
[12] Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
[13] Podle § 85 odst. 1 věty první o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje, není-li stanoveno jinak.
[14] Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
[15] Podle § 88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
[16] Žalovaná je fyzickou osobou s bydlištěm v XY. Ze spisu nevyplývá, že by se zdržovala na území České republiky nebo že by měla v České republice nějaký majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani § 88 písm. b) o. s. ř., neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1207/2005). Podle ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud žalované.
[17] Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8, v jehož obvodu se nachází předmětná nemovitá věc.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 3. 2026
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu