Rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 1639/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Y. P., b) J. Ž., správce pozůstalosti J. Ž., zemřelého, a c) E. P., všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupena JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 17 C 169/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, se ruší v části výroku III, v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce, a ve výrocích IV až VI a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, zastavil řízení o odvolání žalované do výroku II rozsudku Okresního soudu v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 4. 2024, č. j. 17 C 169/2021-1190, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 4943-1095/2023, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY (vymezeného geometrickým plánem č. 836-1094/2023) v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV až VI rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučních nároků žalobců na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jim pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že žalobci požadované náhradní zemědělské pozemky označené ve výroku III rozsudku odvolacího soudu jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky (§ 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobců za účelem uspokojení jejich stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemků označených ve výroku III rozsudku odvolacího soudu na žalobce. Měla za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3166/2020 a ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích III až VI zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. zamítl jako nedůvodné.

5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

6. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).

7. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

8. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021).

9. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, shledal-li na základě výsledků provedeného dokazování (včetně místního šetření) vhodnými náhradními zemědělskými pozemky následující pozemkové parcely:

- pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívanou, jejíž samotný tvar a velikost (182 m²) ji (sám o sobě) zjevně nevylučuje z převoditelnosti na oprávněné osoby. Na zemědělské obhospodařovatelnosti pozemku přitom nemění ničeho jeho určení (dle územního plánu) k realizaci zeleně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 28 Cdo 305/2025).

- pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako zahrada, jež v rozsahu vymezeném geometrickým plánem (č. 836-1094/2023) tvořícím součást rozsudku nikterak nebrání k přístupu do sousední zahrádkářské kolonie.

- pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY a č. XY v k. ú. XY, evidované jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívané, jež nejsou nikterak funkčně propojeny se sousedním pozemkem (parc. č. XY v k. ú. XY), když v terénu patrné „vyjeté koleje“ trasované přes tyto pozemky se zřetelem na (v dané lokalitě) existující komunikační síť zjevně nejsou nezbytné pro komunikační napojení okolních nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1566/2023).

- pozemkovou parcelu č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívanou, jejíž převoditelnost na oprávněné osoby samo o sobě nevylučuje plánované zřízení lokálního biokoridoru na její části (založení pásu vzrostlých stromů s podrostem keřů), bude-li pozemek o celkové výměře 11 452 m² i nadále v převážném rozsahu zemědělsky obhospodařovatelným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2517/2024), ani uvažovaná výstavba vodovodu, jakožto stavby umístěné pod povrchem země (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 255/2025).

- pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívanou, jež není dotčena plánovanou veřejně prospěšnou stavbou „Polabské cyklostezky“, jejíž výstavba je dle skutkových závěrů odvolacího soudu (jejichž revize dovolacímu přezkumu nepodléhá) plánována až za hranicemi tohoto pozemku.

10. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v části směřující vůči výroku III rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o shora uvedených pozemcích, dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje.

11. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i v nákladových výrocích IV až VI, není její dovolání přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.

12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání ve výše naznačeném rozsahu jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).

13. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je však Nejvyšší soud přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení otázky vhodnosti převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce ve smyslu § 11a zákona o půdě, neboť ji odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

14. Zmatečnosti [§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] a ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.

15. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

16. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

18. Rozhodovací praxe dovolacího soudu akcentuje smysl a účel ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015).

19. Při posuzování „vhodnosti“ pozemků (coby náhradního plnění) nelze pak přehlédnout, že v poměrech té které obce, může být dán zájem na její rozvoj z hlediska uspokojení jak bytových potřeb jejích občanů, tak i vybudování potřebné infrastruktury a dalších staveb nezbytných pro řádné fungování obce, nejenom v oblastech školství, zdravotnictví, obchodu, služeb, ale i rekreace. Možné využití pozemku i pro tyto účely pak vstupuje do úvahy o tom, není-li aktuálně dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů v komparaci s jinak jistě legitimním zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku (jejž by však bylo lze saturovat i jiným pozemkem či pozemky, jde-li zde o pozemky toliko náhradní). Do posouzení hlediska vhodnosti pozemku k vydání oprávněné osobě pak musí nutně vstoupit i úvaha, zda právě konkrétní nárokovaný pozemek např. vzhledem ke své výměře, umístění v katastru dané obce, možnostem obce využít pro plánovaný záměr jiný pozemek ve vlastnictví obce či státu, popřípadě i z pohledu dalších kritérií, nebude lépe ponechat ve vlastnictví státu, neboť veřejný zájem na jeho plánovaném využití převáží nad zájmem oprávněných osob uspokojit restituční nárok právě jeho vydáním. Přitom je nutno zkoumat i stav deklarovaných stavebních záměrů (jejich aktuálnost či pokročilost přípravy výstavby nebo okolnost, zda lze očekávat převod pozemku do vlastnictví obce za zákonem stanovených podmínek; srov. § 7 a § 10 zákona č. 503/2012 Sb.); k tomu srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021 nebo ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 231/2025.

20. Odvolací soud se výše citovaných judikaturních závěrů důsledně nedržel. Při zjištění, že se připravuje aktualizace územního plánu obce Hradištko, na jehož základě má být pozemek parc. č. XY v k. ú. XY využit k výstavbě „Polabské cyklostezky“ ve směru k chatové osadě XY, se totiž náležitě nezabýval tím, zda se zřetelem k zájmům na uspokojení potřeb občanů dotčených obcí, ale i veřejnosti (mimo jiné i v oblasti rekreace), není dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů. Nezkoumal přitom aktuálnost uvažovaného stavebního záměru, stav a průběh řízení o změně územního plánu, pokročilost příprav výstavby cyklostezky ani eventuální zájem obce o převod pozemku nebo jeho části do svého vlastnictví (§ 7 a § 10 zákona č. 503/2012 Sb.). Nehodnotil pak, zda na základě výsledků komparace veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení jejich restitučních nároků nebude lépe přistoupit k saturaci řečených restitučních nároků formou vydání geometrickým plánem oddělených částí žádaného pozemku, jež nebudou zasaženy záměrem vybudování cyklostezky, případně vydáním jiného vhodného náhradního pozemku. Závěry odvolacího soudu o vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k převodu na oprávněnou osobu coby náhradního zemědělského pozemku jsou tedy předčasné, a tudíž nesprávné.

21. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, shledávaje dovolání v části týkající se převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY opodstatněným, přistoupil dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. ke zrušení dotčené části výroku III rozsudku odvolacího soudu i jeho nákladových výroků IV až VI a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

22. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

23. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).

24. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz., rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 9. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu