Plný text
28 Cdo 2772/2021-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce V. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 330/12, proti žalovaným 1) A. K., narozené dne XY, bytem XY, a 2) M. K., narozenému dne XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Ivou Říhovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zahradnická 223/6, o zaplacení částky 1.070.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 143/2019, o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 2021, č. j. 71 Co 286/2020-103, t a k t o:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 2021, č. j. 71 Co 286/2020-103, v části výroku I., jíž ve výroku o věci samé změnil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. června 2020, č. j. 8 C 143/2019-79, tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 650.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 1. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, v další části výroku I., jíž rozhodl, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení v částce 10.447 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce, a dále ve výroku II., jímž rozhodl, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 7.297 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě výrokem I. rozsudku ze dne 21. 1. 2021, č. j. 71 Co 286/2020-103, rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 6. 2020, č. j. 8 C 143/2019-79 [kterým byla zamítnuta žaloba žalobce, aby byli žalovaní povinni zaplatit mu společně a nerozdílně částku ve výši 1.070.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.070.000 Kč od 11. 1. 2017 do zaplacení (výrok I.) a o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 64.750 Kč k rukám jejich zástupkyně (výrok II.)] potvrdil v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 420.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbývající části výroku I. jej změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 650.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 1. 2017 do zaplacení, a dále rozhodl o povinnosti žalovaných nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení v částce 10.447 Kč k rukám jeho zástupce; výrokem II. rozhodl o povinnosti žalovaných nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 7.297 Kč k rukám jeho zástupce.
Rozsudek odvolacího soudu - v rozsahu výroku I. v části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, v části výroku I., jíž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, a dále v rozsahu výroku II. - napadli žalovaní včasným dovoláním, jež mají za přípustné dle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1009/2002) v řešení právní otázky, zda „je neplatné platební ujednání obsažné v kupní smlouvě, která je neplatná jako celek“. Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Současně dovolatelé navrhli, aby dovolací soud v uvedeném rozsahu odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu, neboť by jim, „zejména žalované A. K. hrozila vážná újma, a to jak s ohledem na její finanční situaci, která není příznivá, když A. K. žije ze starobního důchodu ve výši 15.459 Kč“, a případný výkon rozhodnutí by byl pro A. K. likvidační, zejména, když na majetek žalovaného M. K. je již vedena řada exekucí, pročež lze předpokládat, že exekuční řízení by bylo zahájeno výlučně vůči žalované.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že k odkladu vykonatelnosti není důvod, neboť již Česká správa sociálního zabezpečení zadržuje část důchodu A. K. odpovídající „exekučnímu postižení, aniž by byly prostředky poukazovány žalobci“, neboť A. K. „navrhla odklad i v rámci vymáhacího řízení“. S rozhodnutím odvolacího soudu se žalobce ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud shrnul, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné, přípustné subjektivně i objektivně, 2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Dovolání žalovaných nemá vady, bylo podáno včas a je proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé (subjektivně i objektivně) přípustné.
Závažnost újmy, která dovolatelům hrozí na jejich právech neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí, se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatelů. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze uvažovat tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání v uvedeném rozsahu bude úspěšné. Je přitom zřejmé, že dovolatelům případným výkonem rozhodnutí (exekucí) ve specifikované části, tj. ohledně částky 650.000 Kč s příslušenstvím a v žalobci přisouzené náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, hrozí závažná újma na jejich právech, a to s ohledem na výši přiznaného nároku, neboť postižení majetku dovolatelů by významně zasáhlo do jejich osobních a sociálních poměrů. K tvrzení žalobce, že exekuce vedená vůči A. K. již byla odložena a že část jejího důchodu je deponována, dovolací soud nepřihlédl proto, že je nikterak nedoložil. Odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu ve výše specifikované části se nedotkne právních poměrů třetích osob.
Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to do doby právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 10. 2021
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu