Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně msvrata s.r.o., IČ 056 87 292, se sídlem v Květnici, Čtyřlístková 622, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze 11, V Parku 2308/8, proti žalované IMMO Development, s.r.o., IČ 272 05 754, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96c, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o 1.168.662,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 49/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2024, č. j. 19 Co 359/2023-199, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2024, č. j. 19 Co 359/2023-199, se v části výroku I, jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. ledna 2023, č. j. 8 C 49/2018-150, potvrzen ve výroku I ve vyhovující částce 39.383 Kč a změněn ve výroku II tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1.129.279,20 Kč, ruší a věc se vrací tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 8 C 49/2018-150, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.386 Kč se specifikovanou smluvní pokutou a částku 108.090 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl co do požadavku žalobkyně na zaplacení 1.129.279,20 Kč s příslušenstvím a části příslušenství z částky 108.090 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastníků i státu (výroky III, IV a V). Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení řečené sumy z titulu smlouvy o dílo, jíž se žalobkyně (dále též „zhotovitelka“) zavázala provést pro žalovanou dodání a montáž zastínění horní paluby restaurační lodi Marina Ristorante (dále jen „dílo“) za celkovou cenu 6.282.132 Kč. Žalovaná (dále též „objednatelka“) uhradila na cenu díla zálohu 4.400.000 Kč, žalobkyní požadovaný doplatek díla a vícepráce však odmítla uhradit, neboť dílo považuje za do dnešního dne neprovedené pro existenci závažných vad (geometrická nepřesnost, absence voděodolnosti). Obvodní soud zjistil, že dne 10. 1. 2017 uzavřely účastnice předmětnou smlouvu o dílo, dle nabídky mělo dílo poskytnout nejen zastínění, ale rovněž určitou ochranu proti dešti. Soud dále dospěl ke zjištění, že dílo vykazovalo deformaci konstrukce mající za následek zatékání ve střední části pergoly, což posoudil jako vadu díla bránící jeho řádnému užívání. Zmíněné pokřivení bylo způsobeno montáží dřevěné stěny do konstrukce dodané zhotovitelkou prostřednictvím třetí osoby (v průběhu provádění díla si strany ústně dohodly, že místo zasklení budou využity dřevěné panely instalované společností Kovex, smluvily si též snížení ceny díla o částku odpovídající skleněným panelům), jež byla provedena ještě před dokončením díla zhotovitelkou. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně o nesprávném způsobu instalace dřevěných panelů věděla a upozorňovala na něj, nezprostila se tím však odpovědnosti za vady svého díla. Soud aplikoval § 2594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uzavřel ovšem, že zhotovitelka se dle uvedeného ustanovení nezachovala, objednatelce proto svědčí práva z vad díla. Jelikož doplatek ceny díla byl vázán na odstranění všech vad i nedodělků a převzetí díla, k nimž doposud nedošlo, není zhotovitelkou žádaná částka splatná. Žalobkyni obvodní soud vyhověl co do ceny dohodnutých víceprací včetně smluvní pokuty. Hodnotu víceprací, s nimiž objednatelka nesouhlasila, nicméně zhotovitelka je přesto provedla, poté soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Rozhodl tedy shora popsaným způsobem.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, č. j. 19 Co 359/2023-199, k odvolání žalobkyně i žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I do částky 39.383 Kč potvrdil, zatímco v částce 108.093 Kč jej změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, ve výroku II jej změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1.129.279,20 Kč (výrok I), ve výroku I ohledně smluvní pokuty a příslušenství, ve výroku II ohledně příslušenství, a ve výrocích III, IV i V jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok II). Odvolací soud, považuje soudem prvního stupně provedené dokazovaní za dostatečné a vycházeje z jeho skutkových zjištění, vyjádřil odchylný názor ohledně právního posouzení věci. Dle něj § 2594 o. z. na posuzovanou věc nedopadá, neboť v nynější situaci nebyla naplněna hypotéza normy, že by dílo bylo prováděno s použitím věcí dodaných objednatelkou či podle jejích pokynů. Městský soud usoudil, že zhotovitelka provedla své dílo bez ohledu na pokyny objednatelky řádně, teprve poté, co konstrukci náležitě zhotovila, třetí subjekt povolaný žalovanou do ní provedl zásahy vyvolavší vady díla. Jde tedy o následek přičitatelný žalované, jež danou třetí osobu angažovala, nikoliv však žalobkyni, neboť nejde o výsledek její činnosti. Nadto soud konstatoval, že dodané dílo mělo být dle učiněných skutkových zjištění stínícím systémem, nikoliv zastřešením, voděodolnost tudíž nebyla vlastností dohodnutou stranami smlouvy. Odlišně od soudu prvního stupně naznal, že k předání díla došlo marným uplynutím lhůty k převzetí díla stanovené smlouvou, a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení doplatku ceny díla. Ohledně víceprací městský soud přisvědčil povinnosti k vydání stranami dohodnuté částky, přičemž s odkazem na § 582 odst. 2 o. z. nedal za pravdu žalované, že by navýšení ceny díla o vícepráce nebylo platným jednáním z důvodu nedodržení smluvené písemné formy. Závěry obvodního soudu dále korigoval v tom směru, že na zbývající část hodnoty víceprací úprava bezdůvodného obohacení nedopadá, neboť dle judikatury dovolacího soudu jde o plnění na základě smlouvy, nikoliv bez právního důvodu, nárok žalobkyně proto v této části nelze shledat důvodným. Rozsudek soudu prvního stupně poté odvolací soud v části zrušil a vrátil mu v daném rozsahu věc k dalšímu řízení, jelikož vyvstaly nejasnosti ohledně formulace požadavku žalobkyně na vydání příslušenství pohledávky (zda žádá úrok z prodlení či smluvní pokutu).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze co do výroku I v jí nevyhovující části (posuzováno podle obsahu podání) brojí žalovaná dovoláním, v němž vznáší otázku, zda zhotovitel díla odpovídá za vady díla v době jeho předání objednateli, pokud byly způsobeny třetí osobou, již označuje za vyřešenou odvolacím soudem v rozporu s judikaturou reprezentovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, a ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019. Žalovaná má za to, že na daný případ by měl být aplikován § 2594 o. z. a dovozena odpovědnost žalobkyně za vady, neboť jakožto zhotovitelka neupozornila objednatelku na nevhodnou povahu instalovaných dřevěných stěn. Tvrdí též, že dílo není dodnes dokončeno pro závažné vady, jimiž trpí a jež nebyly ze strany zhotovitelky odstraněny. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu ohledně její povinnosti k uhrazení částky za provedené vícepráce, k čemuž odkazuje na ujednání stran v posledním odstavci čl. IV smlouvy o dílo stanovující, že dohodnutá cena je pevná a konečná, přičemž nemůže být navýšena jinak než písemnou dohodou smluvních stran. Jelikož bylo zvýšení ceny v důsledku víceprací smluveno skrz e-mail bez užití zaručeného elektronického podpisu, písemná forma nebyla dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dodržena. Sporuje též konkluzi odvolacího soudu, že nedostatek formy daného právního jednání zhojilo již uskutečněné plnění dle § 582 odst. 2 o. z., k čemuž zdůrazňuje, že bylo plněno toliko ze strany žalobkyně, nikoliv však žalované.
4. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku I a věc mu vrátil ve jmenovaném rozsahu k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání žalované je přípustné pro řešení otázek odpovědnosti zhotovitelky za vady díla i (ne)platnosti jednání, jímž bylo mezi stranami dohodnuto zvýšení ceny díla, pro nedodržení smluvené formy, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolání je též důvodné.
11. Podle § 2617 o. z. je povinnost zhotovitele z vadného plnění založena, má-li dílo při předání vadu; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje doba tohoto přechodu. Dle § 2608 odst. 2 o. z. pokud se tak nestalo již dříve, nabývá objednatel vlastnické právo k věci (jež je předmětem díla) momentem jejího převzetí; v témže okamžiku na něj přechází i nebezpečí škody na věci. V tomto ohledu je možné odpovědnost zhotovitele za vady, které má dílo při předání či v době přechodu nebezpečí škody, považovat za objektivní, neboť zákon nevyžaduje jeho zavinění [viz např. HORÁK, Pavel. § 2617. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1108, či dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019]. Pro aplikaci tohoto ustanovení, a tudíž vznik zmíněné odpovědnosti, stačí, že vada díla v době předání či přechodu nebezpečí na věci existuje (obdobně za předchozí právní úpravy – § 560 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obch. zák.“ – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009). Své odpovědnosti se zhotovitel nemůže zprostit ani poukazem na zaviněné protiprávní jednání třetích osob (viz především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4142/2008, vztahující se k úpravě smlouvy o dílo zakotvené v § 645 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“).
12. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyní požadovaná částka (doplacení ceny díla) není doposud splatná, neboť dílo nebylo řádně dokončeno dle podmínek uzavřené smlouvy (tedy nebyly odstraněny případné vady a nedodělky). Odvolací soud oproti tomu neshledal odpovědnost za vady na straně zhotovitelky, tudíž ani povinnost žalobkyně k jejich odstranění, neboť usoudil, že vady vznikly jako následek jednání třetí osoby, které je též přičitatelný. Oba nalézací soudy se v rámci své argumentace zabývaly aplikovatelností § 2594 o. z. na panující situaci. V nynější věci však nebylo zjištěno, že by zhotovitelka podmínky § 2594 o. z. naplnila (že by byla upozornila objednatelku na nevhodnou povahu její věci či příkazu, přerušila na nezbytně nutnou dobu provádění díla atd.), nelze tudíž v tomto směru o jejím zproštění odpovědnosti za vady uvažovat.
13. S názory odvolacího soudu, že žalobkyně provedla dílo řádně (bez vad) a až poté byly provedeny do již hotové konstrukce zásahy, pročež zhotovitelka neodpovídá za výslednou podobu díla z důvodu intervence třetí osoby, se není možné ztotožnit. Nutno konstatovat, že dle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně v čl. II smlouvy o dílo zavázala k dodání a montáži zastínění, nebyla její povinnost splněna toliko montáží konstrukce. Též soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že k instalaci dřevěných panelů došlo v průběhu zhotovování díla.
14. Z výše uvedeného plyne, že nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že zhotovitelka nenese odpovědnost za vady jí realizovaného díla, neboť dřevěné panely instalovala do konstrukce pergoly třetí osoba smluvená objednatelem. Zhotovitelka vystupující coby odborník se nemůže od svého díla „distancovat“ v průběhu jeho provádění, a zbavit se tak odpovědnosti za finální podobu díla před jeho předáním objednatelce toliko proto, že v dílčí části realizace vstoupila do procesu zhotovování třetí odlišná osoba.
15. Odvolací soud tedy zjevně nevzal na zřetel princip ovládající úpravu smlouvy o dílo, jímž je objektivní odpovědnost zhotovitele za provedení a předání díla dle podmínek smlouvy [srovnej KUBÁT, Ondřej. § 2586 In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace), Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4].
16. Chybnou se ve světle výše uvedeného jeví poté též konkluze odvolacího soudu vyjádřená v bodě 21 a 22 odůvodnění jeho rozsudku, že k předání díla došlo marným uplynutím lhůty k jeho převzetí dle čl. III posledního odstavce smlouvy o dílo, neboť objednatelka nebyla oprávněna odepřít převzetí díla, jelikož za panující vady neodpovídala zhotovitelka.
17. Nejvyšší soud zde připomíná, že vady jako takové jsou právní kategorií, o níž lze hovořit až při předání díla, popřípadě při přechodu nebezpečí škody na zhotovené věci (srov. § 560 odst. 2 obch. zák., v poměrech nové právní úpravy § 2617 o. z., či z judikatury rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014).
18. V dalším řízení je tedy namístě zabývat se mimo jiné otázkou, zda došlo k dokončení, předání a převzetí díla dle podmínek smluvených stranami v čl. III smlouvy o dílo, a v návaznosti též tím, zda je doplatek ceny díla dle čl. V dané smlouvy splatný (viz bod 12 rozsudku soudu prvního stupně).
19. Dovolání je pak důvodné i co do druhé nastolené otázky.
20. Podle § 561 odst. 1, věty první a druhé, o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Ustanovení § 562 odst. 1 o. z. zakotvuje, že je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 582 odst. 1, věty první, o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Druhý odstavec téhož paragrafu poté uvádí mimo jiné, že není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. Podle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.
21. K vyslovení závěru o povinnosti žalované uhradit hodnotu víceprací musí soud nejprve posoudit, zda vůbec platně vznikla dohoda o uskutečnění těchto víceprací i navýšení ceny díla. Odvolací soud aplikoval § 582 odst. 2 o. z., na jehož základě vyslovil závěr o zhojení nedostatku formy sjednané stranami uskutečněným plněním. S ním se však, jak správně namítá dovolatelka, nelze ztotožnit, neboť plnění (dosud ovšem nikoliv řádné, jak bylo výše akcentováno) bylo v nynějším případě poskytnuto toliko ze strany žalobkyně (zhotovitele), jež vícepráce provedla, avšak žalovaná zvýšenou cenu neuhradila. Při dalším řešení této otázky přitom soudy nižších stupňů zváží, dojdou-li k závěru o přijetí plnění alespoň jednou stranou kontraktu, zda se jedná o situaci, jejíž řešení se podává například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1753/2022, či z literatury HANDLAR, Jiří. § 582 In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§1–654). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1869., popřípadě je možné uvažovat o zhojení nedostatku formy i jednostranným přijetím plnění s přihlédnutím k ostatním skutkovým okolnostem projednávané kauzy.
22. Odvolací soud tak pochybil, pokud námitku neplatnosti právního jednání, jímž si strany měly dohodnout zvýšení ceny díla o vícepráce, odmítl toliko s odkazem na § 582 odst. 2 o. z., který však za dosud nastíněných okolností na danou situaci nedopadá, aniž by se zabýval možným dodržením písemné formy jednání i samotným projevem vůle stran a zjistil, zda si přály být spornou dohodou vázány (například zda neopustily jimi dříve žádanou písemnou formu – § 1758 o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, jaká byla zavedená praxe mezi stranami – § 545 o. z., jaký typ podpisu obsahovaly e-maily, prostřednictvím nichž bylo o zvýšení ceny díla jednáno, zda umožňovaly identifikaci jednajícího – § 561 a násl. o. z., a podobně). K dané problematice je možné rovněž srovnat závěry aktuální judikatury Nejvyššího soudu vtělené například do jeho rozhodnutí ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 398/2020.
V. Závěr
23. Jelikož bylo dovolání podáno důvodně ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., přistoupil Nejvyšší soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu ve shora uvedeném rozsahu a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
24. Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.
25. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 5. 2025
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu