Plný text
28 Cdo 578/2024-588
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) V. Š., b) L. K., c) L. F., d) B. F., všech zastoupených JUDr. Janou Pánkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hořická 283/22, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, jednajícímu prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, s adresou pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, se sídlem v Brně, Příkop 11, o zaplacení finanční náhrady, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 70/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-540, ve znění opravných usnesení ze dne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-546, a ze dne 8. září 2023, č. j. 18 Co 210/2022-557, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2020 (správně zjevně 25. 5. 2022), č. j. 17 C 70/2016-496, uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců [současní žalobci a) a b) jsou právními nástupci původní žalobkyně a), M. Š.; o procesním nástupnictví žalobců a) a b) v tomto řízení rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 27. 10. 2023, č. j. 17 C 70/2016-570, jež nabylo právní moci dne 28. 11. 2023] částku 1.125.684,- Kč (výrok I.) a v rozsahu částky 6.110.976,- Kč pro každého z žalobců žalobu zamítl (výrok II.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobcům a), b) a c) – oprávněným společně a nerozdílně – k rukám jejich zástupkyně náklady řízení ve výši 633.808,- Kč (výrok III.) a dále rozhodl tak, že České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení za znalečné nepřiznává (výrok IV.).
2. Soud prvního stupně, vázán právním názorem vysloveným v předchozím kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2021 (označený rozsudek, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), vyšel ze zjištění, že se žalobci jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“), domáhají na žalované podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě zaplacení finanční náhrady za odňaté a nevydané pozemky dle PK č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, vše v katastrálním území XY, nyní XY, za něž jim nebyly poskytnuty náhradní pozemky. Pokud jde o výši restitučního nároku, zdůraznil, že nevydané pozemky je třeba ocenit jako stavební, jelikož tyto pozemky byly odňaty státem výlučně za účelem výstavby sídliště XY. V souladu se závěry znaleckého posudku ze dne 7. 11. 2019, č. ÚOM 277-16/2019, vypracovaného Ústavem oceňování majetku při Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, konstatoval, že u sporných pozemků se uplatní srážky z ceny podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále „vyhláška č. 182/1988 Sb.“). S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, uveřejněný pod číslem 86/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, pak dovodil, že je namístě žalobcům přiznat finanční náhradu ve výši odpovídající šestinásobku ceny odňatých pozemků stanovené v souladu s ustanovením § 28a zákona o půdě dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., přičemž tato cena podléhá korekci ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.
3. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců proti výroku II. i žalované proti výroku III. rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-540, ve znění opravných usnesení ze dne 29. 6. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-546, a ze dne 8. 9. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-557, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 2.447.916,- Kč (výrok I.) a ve zbytku výroku II., pokud jím byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení částky 3.663.060,- Kč pro každého ze žalobců, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.). Odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žalované dále uložil povinnost nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení státu ve výši 67.518,- Kč (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit každému ze žalobců k rukám jejich zástupkyně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 223.829,- Kč (výrok IV.).
4. Odvolací soud aproboval skutkové i právní konkluze soudu prvního stupně. Na rozdíl od prvostupňového soudu však v unikátnosti projektu výstavby sídliště XY, vyžadujícího pozemky splňující specifická kritéria (zejména co se týče urbanistických požadavků), shledal mimořádné důvody pro navýšení finanční náhrady (§ 16 odst. 1 zákona o půdě) nad judikaturou vymezený šestinásobek ceny stanovené dle ustanovení § 28a zákona o půdě, a to o částku odpovídající provedeným srážkám z ceny odňatých pozemků dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.
5. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě pro existenci otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Namítá, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2021, neboť opětovně neaplikoval srážky z ceny odňatých pozemků dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Úvahu odvolacího soudu o existenci mimořádných okolností opodstatňujících navýšení finanční náhrady, respektive neprovedení korekce ceny dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., pokládá za zjevně nepřiměřenou, jelikož odvolací soud za mimořádné okolnosti označil skutečnosti, které vedly k ocenění odňatých pozemků jako pozemků stavebních, byť se jednalo původně o pozemky zemědělské. Domnívá se, že výstavba sídliště na odňatých pozemcích nepředstavuje důvod pro zcela výjimečné zvýšení základní hodnoty peněžité náhrady vyplývající z ustanovení § 28a zákona o půdě. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost výroku I. rozsudku odvolacího soudu, neboť má za to, že jí hrozí újma v souvislosti s neprodlenou exekucí poměrně vysokého plnění přiznaného žalobcům vykonatelným výrokem I. rozsudku odvolacího soudu, přičemž přinejmenším část zaplacené finanční náhrady by musela v případě, že by bylo jejímu dovolání vyhověno, po žalobcích vymáhat.
6. Žalobci se k dovolání žalované nevyjádřili.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. 6. 2023 v řízení zahájeném u soudu prvního stupně dne 29. 2. 2016 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), za niž jedná pověřený zaměstnanec, jenž má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.).
8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání žalované není pro žádnou z jí vymezených právních otázek přípustné.
10. Nálezem pléna ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 21/19 (tento nález, stejně jako dále uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), Ústavní soud zamítl návrh Nejvyššího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018) na zrušení části ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě, stanovující, že výše peněžité náhrady za nevydaný pozemek musí být určena způsobem upraveným v ustanovení § 28a zákona o půdě (v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb.). Neshledávaje ji protiústavní a setrvávaje na závěru o možnosti ústavně konformního výkladu sporného ustanovení přitom zdůraznil, že peněžitá náhrada nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny, má nicméně umožnit odčinění nebo zmírnění křivd tak, jako by tomu bylo při vydání věci.
11. Vycházeje z uvedených závěrů Ústavního soudu poté Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86/2021, při zohlednění změn tržních poměrů, jež nastaly po účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991), odůvodnil a formuloval konkluzi, dle níž za přiměřenou a rozumnou výši peněžité náhrady za nevydané pozemky podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě lze pokládat (s výhradou pozdějších změn poměrů) šestinásobek ceny odňatých nemovitostí určené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. Vyjádřil současně názor, že toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z ustanovení § 28a zákona o půdě a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Zjištění dalších mimořádných okolností, ať již na straně oprávněné, či povinné osoby, není pro provedení shora popsaného zvýšení nezbytné. Specifika konkrétního případu mohou nicméně zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty v tom nebo onom směru (k tomu dále srovnej recentní nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2827/22, v němž Ústavní soud vyjádřil obecný souhlas s jednotným judikatorním určením koeficientu pro zvýšení finanční náhrady dle ustanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, od nějž se lze ve výjimečných případech odchýlit).
12. Mimořádné okolnosti (specifika konkrétního případu), jež mohou zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty finanční náhrady, vycházejí z individuálních poměrů každého projednávaného sporu a jsou tedy úzce provázány se skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Úvaha odvolacího soudu o (ne)existenci mimořádné okolnosti odůvodňující snížení či zvýšení finanční náhrady může být předmětem dovolacího přezkumu a důvodem zásahu dovolacího soudu pouze tehdy, je-li zjevně nepřiměřená (a toliko v tomto ohledu pak může být naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.); k tomu srovnej např. dovolatelkou zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2031/2023.
13. Předně se jeví vhodný zdůraznit, že dovoláním nebyl nikterak zpochybněn postup odvolacího soudu spočívající ve výpočtu adekvátní peněžité náhrady za nevydané pozemky ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě jakožto šestinásobku ceny odňatých nemovitostí určené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srovnej § 28a zákona o půdě), pročež výpočtové schéma založené na koeficientu „6“, jímž odvolací soud násobil cenu nevydaných pozemků zjištěnou ve smyslu ustanovení § 28a zákona o půdě, dovolacímu přezkumu podrobeno nebylo. Dovolacímu soudu byla k revizi předložena toliko otázka, zda přísluší oprávněným osobám finanční náhrada dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě navýšená se zřetelem na mimořádné okolnosti, jimiž jsou v konečném důsledku kompenzovány srážky z administrativní ceny odňatých pozemků, jak byly zjištěny znaleckým posudkem. Hodnotící závěry odvolacího soudu stran žalobci tvrzených okolností, jež odvolací soud shledal natolik výjimečnými a specifickými, aby opodstatňovaly poskytnutí vyšší náhrady, než činí šestinásobek administrativní ceny odňatých pozemků, pak nejsou v souzené věci zjištěným okolnostem nikterak nepřiměřené, rezultují-li ze zjištění, že výstavba sídliště XY představovala unikátní projekt, pro jehož realizaci byly odnímány pozemky spadající do plánu rozvoje města Brna a splňující specifická kritéria vztahující se především k lokalitě dotčených pozemků (pozemky situované na okraji zastavěného území či zcela izolovaně umožňující uplatnění typizovaných a opakovaných projektů, jakož i plynulou výstavbu soustředěnou do několika stavenišť, respektive sídlišť, přičemž území města Brna bylo pro členitost a konfiguraci terénu málo vhodné pro panelovou výstavbu).
14. Táže-li se dovolatelka, zda odnětí pozemků za účelem výstavby sídliště, které v průběhu času stavebně srostlo s městem, představuje mimořádnou okolnost mající vliv na zvýšení „základní“ hodnoty náhrady vyplývající z ustanovení § 28a zákona o půdě, je namístě podotknout, že na vyřešení této otázky rozsudek odvolacího soudu nezávisí, a proto není splněn obecný předpoklad přípustnosti dovolání vtělený do ustanovení § 237 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, či ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015). Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se totiž podává, že mimořádné individuálně dané okolnosti na straně oprávněných osob odvolací soud neshledal v aspektu, že na odňatých pozemcích proběhla výstavba sídliště, jež později stavebně srostlo s městem Brnem, nýbrž – jak již bylo výše uvedeno – v jedinečném potenciálu odňatých pozemků pro společensky významnou stavbu.
15. Námitka dovolatelky, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor, který pro odvolací soud vyplýval z kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2021, přípustnost dovolání taktéž nezakládá. Odvolací soud se zcela řídil závazným právním názorem dovolacího soudu, neboť se následně v napadeném rozhodnutí zabýval skutečnostmi, které bylo třeba podle dovolacího soudu vzít do úvahy, jestliže na podkladě výsledků odborného znaleckého posouzení zohlednil při stanovení ceny odňatých pozemků ve smyslu ustanovení § 28a zákona o půdě srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz zejména bod 18. a 20. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud ostatně v předchozím řízení ani nezaujal jednoznačné závěry k výši finanční kompenzace ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě, jen vymezil skutečnosti, k nimž je zapotřebí přihlédnout; to odvolací soud učinil. Dospěl-li odvolací soud poté, co v napadeném rozhodnutí precizoval skutkový základ věci, k závěru, že jsou v přítomné kauze dány netypické faktory ovlivňující hodnotu odňatých pozemků stanovenou dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz § 28a zákona o půdě), nelze právní posouzení věci odvolacím soudem považovat za nerespektování právního názoru vyloženého ve zmíněném kasačním rozhodnutí dovolacího soudu či snad za nereflektování účelu zákona o půdě, jímž je mimo jiné – za jím stanovených podmínek – toliko „zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989“ (viz preambuli tohoto zákona), tedy nikoliv odstranění veškerých majetkových křivd ve směru jejich plné kompenzace. Na uvedeném přitom ničeho nemění, že odvolací soud navýšil finanční náhradu ve světle mimořádných okolností o částku, jež se svojí výší shoduje s výší částky odpovídající srážkám z ceny odňatých pozemků provedených dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.
16. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. V souladu s ustanovením § 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.
18. O návrhu žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.] bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j. 28 Cdo 578/2024-583, jež nabylo právní moci dne 2. 3. 2024.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu