Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci posuzovaného M. S., zastoupeného opatrovníkem městem Havlíčkův Brod, IČ 002 67 449, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 57, o omezení svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0 Nc 859/2024, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0 Nc 859/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Prostějově.
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu v Havlíčkově Brodě byla usnesením ze dne 7. 11. 2024, č. j. 0 Nc 859/2024-26, zahájena a spojena řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví M. S., a opatrovníkem posuzovaného bylo jmenováno město Havlíčkův Brod.
2. Okresní soud v Havlíčkově Brodě předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci Okresnímu soudu v Prostějově z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro změnu bydliště posuzovaného, jenž byl propuštěn z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod a aktuálně se zdržuje v XY, okrese XY, a s ohledem na jeho zdravotní (psychický i fyzický) stav.
3. Účastníci se k navrhovanému postupu na výzvu soudu nevyjádřili, pročež má okresní soud za to, že s nastíněným postupem souhlasí. O uvedeném byli účastníci ve výzvě soudem poučeni.
4. Dle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.
5. Podle § 5 z. ř. s. změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech opatrovnických a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance nebo osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
6. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
7. Dle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
8. Nejvyšší soud jakožto nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, projednal návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Prostějově a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou pro takovou změnu splněny zákonné podmínky.
9. V judikatuře Nejvyššího soudu se uvádí, že důvody vhodnosti přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. Při vědomí významu zásady vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, či ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 563/15). Úlohou soudu je tak pečlivě uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 281/2017, ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 22 Nd 14/2018, a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 20 Nd 97/2021).
10. Nejvyšší soud ve své praxi několikrát připomenul, že ustanovení § 5 z. ř. s. je nutné chápat jako zvláštní pravidlo, jež umožňuje přenést místní příslušnost na jiný soud poté, co již byla založena dle § 4 z. ř. s. Předpokladem takového postupu je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 4 z. ř. s. a zároveň respektování zájmu nezletilé osoby, o jejíž péči se rozhoduje. Tato zvláštní (speciální) úprava má pak přednost před využitím možnosti dané § 12 odst. 2 o. s. ř., který tudíž v daném řízení zásadně aplikovat nelze (v této souvislosti srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 23 Nd 111/2015, ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Nd 73/2016, či ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Nd 589/2023). Naprosto shodný závěr lze dovodit ve vztahu k řízení o svéprávnosti (zde s odkazem na § 34 z. ř. s.).
11. Na základě shora předestřeného, především se zdůrazněním toho, že pro případné rozhodnutí ve smyslu § 5 z. ř. s. absentuje vyjádřený názor soudu, na nějž má být příslušnost přenesena a který v případě nesouhlasu spis předkládá svému nadřízenému soudu, Nejvyšší soud návrhu na přikázání předmětné věci Okresnímu soudu v Prostějově podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 4. 2025
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu