Plný text
28 Nd 46/2026-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 618 60 069, se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému P. M., o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 EXE 1383/2025, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 474/2025 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 30. 9. 2025, č. j. 21 EXE 1383/2025-27, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, jejímž provedením soud pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu.
2. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání, v němž mimo jiné uvedl, že Krajský soud v Praze nemůže být místně příslušný k projednání jeho opravného prostředku, neboť usiluje o likvidaci odvolatele, falšuje spisové materiály, zatajuje listinné důkazy, zatímco předseda odvolacího soudu nekalé činnosti svých podřízených zakrývá, a nelze tak očekávat, že by soud konal v zájmu spravedlnosti. Navrhuje proto, aby o jeho odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.
3. Oprávněná s návrhem na delegaci vyslovila nesouhlas.
4. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. pak uvádí, že věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
5. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z uvedené zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do řečeného ústavního principu (takto viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 23 Nd 705/2023, ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Nd 14/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Nd 248/2025).
6. Delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř. naproti tomu nemohou ospravedlnit okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce (soudců) podle § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Nd 509/2020, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 28 Nd 725/2023, či ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 25 Nd 625/2023).
7. Delegaci vhodnou nemůže zdůvodnit ani vyjádřená nedůvěra k práci konkrétního soudu, ani to, že řízení u daného soudu probíhá způsobem, který neodpovídá představám účastníků řízení. Tyto skutečnosti samy o sobě zákon nezohledňuje v úpravě místní příslušnosti, pro niž stanoví objektivní a jednoznačná pravidla v § 84 až § 89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat v souladu s ustanoveními o vyloučení soudců (§ 14 a násl. o. s. ř.), neboť účastníci řízení mají právo se vyjádřit k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a mohou uplatnit námitku jejich podjatosti (srov. § 15a o. s. ř.); jsou-li pak vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, je namístě delegace nutná (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Delegace vhodná dle § 12 odst. 2 o. s. ř. tedy z uvedených důvodů nepřichází v úvahu (k tomu viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 23 Nd 15/2024, ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Nd 97/2024, případně ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. 21 Nd 304/2024).
8. Ve světle shora předestřených právních názorů, etablovaných v rozhodovací praxi zdejšího soudu, nezbývá než uzavřít, že povinný žádné okolnosti, jež by opodstatňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, nepředložil, jelikož se omezil na kritiku (domnělého) počínání Krajského soudu v Praze, která s hospodárností a rychlostí řízení či spolehlivostí skutkových zjištění v něm učiněných nikterak nesouvisí, a je tudíž z posuzovaného hlediska bezvýznamná. Podmínky – toliko výjimečně přípustného – průlomu do zákonem určených pravidel místní příslušnosti předvídaného v § 12 odst. 2 o. s. ř. tak nejsou za dané situace naplněny, pročež Nejvyšší soud rozhodl, že se věc vedená u Krajského soudu v Praze coby soudu odvolacího pod sp. zn. 18 Co 474/2025 (tj. řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 9. 2025, č. j. 21 EXE 1383/2025-27) Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu