Plný text
28 Nd 588/2025-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce K. P. K., zastoupeného JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3a, proti žalované K. G., zastoupené Mgr. Pavolem Mlejem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 1222/33, o 257.698,92 EUR a 908.062,91 Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 93/2024, o určení místní příslušnosti, takto:
Neurčuje se, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 93/2024.
Odůvodnění:
1. Žalobce podal k Okresnímu soudu v Chebu žalobu na zaplacení v záhlaví uvedených částek z titulu náhrady škody vzniklé na nemovitostech v katastrálním území XY, jež žalobce pronajímal žalované.
2. Usnesením ze dne 13. 7. 2025, č. j. 11 C 93/2024-131, Okresní soud v Chebu zamítl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů, vznesenou žalovanou, jelikož měl za to, že pravomoc soudů České republiky vyplývá z čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, protože předmět nájmu, na němž vznikla tvrzená škoda, se nachází na území České republiky (dále jen „nařízení č. 1215/2012“).
3. Usnesením ze dne 17. 9. 2025, č. j. 11 C 93/2024-135, Okresní soud v Chebu vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu (výrok II). Soud uvedl, že žalovaná nemá v České republice obecný soud a nebylo ani zjištěno, že by zde měla majetek, závod nebo jeho organizační složku. Věc bylo proto namístě podle § 11 odst. 3 o. s. ř. předložit Nejvyššímu soudu k určení soudu místně příslušného.
4. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5. Dle § 85 odst. 3 o. s. ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
6. Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kde nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
7. V souladu s § 86 odst. 3 o. s. ř. pak lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
8. Podle § 87 písm. b) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a o. s. ř., k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
9. Podle čl. 24 odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 1215/2012 mají pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, bez ohledu na bydliště stran výlučnou příslušnost soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.
10. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. 11. 2023, EM proti Roompot Service BV, C-497/22, bodu 28, se podává, že výlučná příslušnost v případě „nájmu nemovitostí“ ve smyslu čl. 24 bodu 1 prvního pododstavce nařízení č. 1215/2012 se vztahuje na spory týkající se podmínek užívání nemovitosti, a to zejména na spory mezi pronajímateli a nájemci, které se týkají existence nebo výkladu nájemních smluv, odpovědnosti za škody způsobené nájemcem nebo vyklizení pronajaté nemovitosti.
11. Čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 ovšem upravuje toliko mezinárodní příslušnost soudů členského státu, nikoli již místní příslušnost konkrétního soudu (viz implicitně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Nd 369/2016, ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Nd 208/2018, a ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 30 Nd 5/2020). Místní příslušnost je tedy nutné posoudit podle pravidel obsažených v občanském soudním řádu.
12. Žalovaná je přitom zahraniční právnickou osobou, která nemá v České republice sídlo, závod ani jeho organizační složku, a dosud také nebyl zjištěn žádný majetek žalované v České republice. Místní příslušnost tedy není založena podle § 85 ani § 86 o. s. ř. (podobně srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Nd 267/2019, ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 21 Nd 117/2020, či ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 23 Nd 617/2023).
13. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu se ovšem podává, že pro místní příslušnost soudu podle § 87 písm. b) o. s. ř. není nezbytné, aby se této příslušnosti žalobce výslovně dovolal; rozhodující je toliko, zda v žalobě uvedl skutečnosti, které tuto na výběr danou příslušnost bez pochybností odůvodňují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4143/2015, ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3429/2023, a ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3523/2024).
14. Tím, že žalobce, jenž v posuzovaném řízení uplatňuje nárok na náhradu újmy, která podle jeho tvrzení vznikla na pronajatých nemovitostech v katastrálním území XY, podal žalobu k soudu, v jehož obvodu mělo dojít k protiprávnímu jednání nájemce coby skutečnosti zakládající uplatněné právo na náhradu újmy, vykonal možnost volby příslušného soudu podle § 87 písm. b) o. s. ř.
15. Z výše uvedeného vyplývá, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro aplikaci § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť místní příslušnost soudu je založena rozhodnutím žalobce zahájit řízení u soudu příslušného podle místa, kde nastala skutečnost zakládající jím tvrzenou újmu. Nejvyšší soud proto vyslovil, že se neurčuje, který soud věc projedná a rozhodne (srovnej mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 27 Nd 242/2024, a co do podoby výroku kupř. usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 24 Nd 240/2024).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu