Plný text
28 Nd 676/2025-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně K. T., zastoupené Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1893/3, proti žalovaným 1. J. V., 2. V. S., a 3. E. V., o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 267/2025, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 267/2025 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou původně podanou u Městského soudu v Brně (zde věc vedena pod sp. zn. 42 C 279/2024) domáhá určení, že vlastníkem v žalobě označených nemovitostí byla ke dni své smrti její matka E. S., která zemřela dne XY. Napadá platnost darovací smlouvy, jíž byly dotčené nemovitosti převedeny do vlastnictví prvního žalovaného. Předmětem nynějšího řízení jsou toliko nemovitosti nacházející se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5. Věc byla v částech týkajících se ostatních nemovitostí, jež byly předmětem sporované darovací smlouvy, usneseními Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2025, č. j. 42 C 279/2024-95 a č. j. 42 C 279/2024-97, vyloučena k samostatným řízením, a následně postoupena místně příslušným soudům ve smyslu § 88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
2. Usnesením ze dne 8. 8. 2025, č. j. 42 C 279/2024-105, Městský soud v Brně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a věc postoupil jako místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (výrok II). Posledně zmíněný soud předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti v intencích § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu Brno-venkov. Žalobkyně míní, že řečeným soudem, jenž sídlí v místě bydlišť všech žalovaných a vede řízení o nemovitostech, jež byly součástí původní žaloby, bude věc projednána rychleji a hospodárněji spolu se související skutkově i právně totožnou kauzou (resp. kauzami) týchž účastníků. Návrh delegace opodstatňuje též vyzněním žalobní argumentace, jež cílí na zpochybnění převodu souboru nemovitostí zemřelé matky žalobkyně na prvního žalovaného. Předmětem řízení tak jsou skutkové okolnosti, za nichž došlo k uzavření dle mínění žalobkyně neplatné darovací smlouvy, nebo jež mu předcházely. Těžiště dokazování proto spatřuje ve výsleších svědků, výpovědích účastníků či zjišťování zdravotního (fyzického i psychického) stavu darující, nikoliv v důkazech týkajících se konkrétních nemovitostí, jež by vyžadovaly projednání věci soudem příslušným podle § 88 písm. b) o. s. ř. Závěrem vyjadřuje přesvědčení, že vyložené argumenty opodstatňují prolomení pravidel výlučné místní příslušnosti ve prospěch hospodárnosti a efektivity řízení. Záměrem žalobkyně totiž je svými kroky v důsledku docílit spojení zmíněných věcí ke společnému řízení (§ 112 o. s. ř.) právě u žádaného soudu.
3. K návrhu žalobkyně se vyjádřili žalovaní, přičemž druhý žalovaný s ním vyslovil nesouhlas, zatímco žalovaný 1 a žalovaná 3 s delegací souhlasili.
4. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
5. Dle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se k uvedenému postupu vyjádřit, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
6. Nejvyšší soud ve své judikatuře uvádí, že důvody vhodnosti přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. Při vědomí významu zásady vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně. Úlohou soudu je tak pečlivě uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 281/2017, ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 22 Nd 14/2018, a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 20 Nd 97/2021).
7. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se pro případy delegace vhodné u sporů, u nichž je dána výlučná místní příslušnost, podává dále to, že okolnosti zmiňované účastníkem ve prospěch přikázání věci jsou relevantní tehdy, lze-li v konkrétním případě dovodit, že jiný (nepříslušný) soud může věc projednat podstatně hospodárněji a rychleji než soud, jehož příslušnost je stanovena zákonem (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 Nd 316/2001, či ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. 23 Nd 521/2025). Vhodnost takového postupu musí být rovněž zvážena i z pohledu ostatních účastníků řízení a jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).
8. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený místně příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti aktuálního případu lze u soudu, k němuž je navrhována delegace věci, důvodně očekávat rychlejší a hospodárnější řízení, neboť u tohoto soudu již probíhá řízení (vedené pod sp. zn. 14 C 283/2025) o jiných nemovitostech, jež byly rovněž součástí naříkané darovací smlouvy. Žalovaná současně i v třetím souvisejícím řízení (vedeném Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 4 C 82/2025) podala návrh na delegaci vhodnou, přičemž v úvahu přichází i budoucí možné spojení všech věcí ve smyslu § 112 o. s. ř. Z hlediska hospodárnosti řízení se vést tři samostatná řízení mezi týmiž účastníky před různými soudy, v nichž by byly zjišťovány a posuzovány prakticky tytéž skutečnosti, jeví neekonomickým. Nejvyšší soud rovněž přihlédl k tomu, že s přikázáním věci z důvodu vhodnosti souhlasila i většina žalovaných. Druhý žalovaný vyjádřil toliko prostý konkrétněji nikterak odůvodněný nesouhlas, přičemž ze spisu se nepodává, že by přikázání věci k Okresnímu soudu Brno-venkov mělo být k jeho tíži či neoprávněně zvýhodňovalo jednu ze stran sporu.
9. Na základě shora předestřeného proto Nejvyšší soud návrhu na přikázání předmětné věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu Brno-venkov podle § 12 odst. 2 o. s. ř. vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu