Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce Martina Novotného, se sídlem v Mělnickém Vtelnu, Sídliště střed 136, PSČ 277 38, identifikační číslo osoby 05 56 94 35, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, se sídlem v Mělníku, Husova 48/4, PSČ 276 01, proti žalovanému RPR Recyklace a. s., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1535/2a, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 09 23 23 46, o zaplacení částky 1.100.979,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 7 C 3/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2025, č. j. 58 Co 106/2025-13, takto:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 4. února 2025, č. j. 7 C 3/2025-6, zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce (Martin Novotný) domáhal vůči žalovanému (RPR Recyklace a. s.) zaplacení částky 1.100.979,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 14. března 2025, č. j. 58 Co 106/2025-13, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož bylo řízení zahájeno v rozporu s omezeními určenými § 109 odst. 1 písm. a) a § 141c zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné.
K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14.
Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Současně je zjevné, že dovolatel nijak nevymezil ani důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které pokládá za nesprávné, včetně toho, v čem spočívá tato nesprávnost (srov. § 237 a § 241b odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2025
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu