Plný text
29 Cdo 1811/2025-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Tomáše Zadražila v exekuční věci oprávněného KULTURA A SPORT CHOMUTOV s. r. o., se sídlem v Chomutově, Boženy Němcové 552/32, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 47308095, zastoupeného Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, PSČ 430 01, proti povinnému R. Š., zastoupenému JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou, se sídlem v Litvínově, Masarykovo nám. 292, PSČ 436 01, pro částku 587 835 Kč s příslušenstvím, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 10746/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2025, č. j. 12 Co 640/2024-51, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2025, č. j. 12 Co 640/2024-51, a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. října 2024, č. j. 26 EXE 10746/2021-40, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 16. května 2024, doručeným soudnímu exekutorovi dne 20. května 2024, povinný (R. Š.) navrhl zastavení exekuce, jež byla vedena k vymožení pohledávky oprávněného (KULTURA A SPORT CHOMUTOV s. r. o.) ve výši 587 835 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že dne 3. května 2024 byl v Obchodnom vestníku pod č. 86/2024 vyhlášen Městským soudem Bratislava III konkurs na jeho majetek a podle článku 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (dále též jen „nařízení o insolvenčním řízení“), ve spojení s § 48 zákona č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturálizacii, a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen „ZKR“), se vyhlášením konkursu zahájené exekuční řízení zastaví.
2. Usnesením ze dne 7. října 2024, č. j. 26 EXE 10746/2021-40, Okresní soud v Chomutově (dále jen „exekuční soud“) zamítl návrh povinného ze dne 16. května 2024 na zastavení exekuce.
3. Po stránce skutkové exekuční soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Konkurs na majetek povinného byl vyhlášen usnesením Městského soudu Bratislava III ze dne 17. dubna 2024, sp. zn. 24 Odk/77/2024.
[2] Soudní exekutor předložil návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 16. května 2024 k rozhodnutí exekučnímu soudu, neboť oprávněný s návrhem nesouhlasil.
[3] Dne 4. července 2024 bylo v Obchodnom vestníku pod č. 129/2024 zveřejněno podání, jímž správce dlužníka (povinného) oznámil podle § 167v odst. 1 ZKR, že konkursní podstatu netvoří žádný majetek. Konkursní podstata nepokryje ani náklady konkursu a z tohoto důvodu konkurs na majetek dlužníka končí. Tímto oznámením v Obchodnom vestníku se konkurs zrušuje.
4. Na tomto základě exekuční soud – odkazuje na čl. 3, 7, 19 a 20 nařízení o insolvenčním řízení, dále na § 14 odst. 5 písm. b/, § 167f odst. 1, 5 a § 167v odst. 1 ZKR, na § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, a na § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že u povinného nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce. Konstatoval, že Česká republika je vázána předpisy Evropské unie (v dané věci nařízením o insolvenčním řízení) a postupuje dle zákona účinného ve státě, v němž probíhá hlavní insolvenční řízení. Bylo prokázáno, že na majetek povinného byl vyhlášen konkurs, tedy bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka ve smyslu čl. 3 nařízení o insolvenčním řízení. Správce dlužníka (povinného) rozhodl dne 1. července 2024, že konkurs se dle § 167v odst. 1 ZKR vydáním rozhodnutí v Obchodnom vestníku dne 4. července 2024 zrušuje, když majetek povinného, který tvoří konkursní podstatu, nepostačuje ani na pokrytí nákladů konkursu. Nebyly tedy splněny podmínky pro vedení konkursu a odpadl dle § 167f odst. 5 ZKR zákonný důvod pro zastavení exekuce, stejně jako pro přerušení řízení. Exekuce tak může pokračovat dál.
5. K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení exekučního soudu.
6. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry exekučního soudu. Uvedl, že exekuční soud vyšel z údajů obsažených v soudních rozhodnutích a v Obchodnom vestníku a vzal v potaz evropskou právní úpravu. Dodal, že české soudy jsou podle čl. 20 nařízení o insolvenčním řízení vázány nejen rozhodnutím o zahájení insolvence se všemi jeho účinky podle právní úpravy státu, v němž byla insolvence nařízena, ale též rozhodnutím o skončení či zrušení insolvence, rovněž se všemi právními účinky z rozhodnutí vyplývajícími. Exekuční soud nepochybil, jestliže v době rozhodování o návrhu povinného zohlednil rozhodnutí o skončení konkursu a dovodil, že pro zastavení exekuce již nejsou dány žádné důvody. Opačný výklad (prezentovaný v odvolání) by vedl k protiprávnímu výsledku, kdy by dlužník podáním insolvenčního návrhu vždy dosáhl zastavení již probíhajících exekucí, a to bez zřetele k tomu, zda byly splněny podmínky a předpoklady pro vedení konkursu či insolvence. Ke splnění platební povinnosti podle exekučního titulu by tak nedošlo ani v exekuci, ani v insolvenčním řízení.
7. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
8. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Podle dovolatele je závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2181/2008 (jde o rozsudek ze dne 27. ledna 2011, uveřejněný pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož jestliže slovenský soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka, který je účastníkem soudního řízení v České republice, a týká-li se spor v České republice majetku náležejícího podle slovenského práva do konkursní podstaty, postupuje se jako „kdyby konkurs prohlásil český soud“, překonaný právem Evropské unie. V tomto ohledu odkazuje na čl. 20 nařízení o insolvenčním řízení s tím, že rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení má v každém členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, tedy v dané věci účinky zastavení řízení ex lege; dovolatel přitom odkazuje na § 48 ZKR. Odchýlení se od (označené) judikatury dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud při řešení otázky procesního práva „zda a nakolik je exekuční soud vázán zákonnými účinky rozhodnutí o úpadku“ dovodil „ze stejné závaznosti jako kdyby rozhodl český soud“ nesprávný závěr „jako kdyby bylo rozhodnuto podle českého práva“.
10. Dovolatel uvádí, že návrh na zastavení exekuce podal dne 16. května 2024 proto, že soudní exekutor ani exekuční soud nereagovali na skutečnost, že v Obchodnom vestníku byl konkurs na jeho majetek vyhlášen 3. května 2024. Namítá, že podle § 48 ZKR na majetek podléhající konkursu není možno po dobu trvání konkursu zahájit řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení a již zahájené řízení o výkon rozhodnutí a exekuční řízení se vyhlášením konkursu zastavují. V případě splnění podmínek (předpokladů) pro vedení konkursu se dle mínění dovolatele exekuční řízení zastavují ex lege (podle slovenského práva). Zdůrazňuje, že slovenské právo rozlišuje mezi zrušením konkursu pro nedostatek majetku (§ 167v odst. 1 ZKR) a pro neexistenci předpokladů pro vedení konkursu (§ 167v odst. 3 ZKR). Jde o dva různé důvody, a jestliže byl konkurs zrušen z důvodu nedostatku majetku, nejde o případ, kdy nebyly splněny předpoklady pro vedení konkursu.
11. Dovolatel dále tvrdí, že odvolací soud (stejně jako exekuční soud) rozhodnutí založil na řešení otázky, jaké jsou podmínky/předpoklady úpadku (konkursu). Přitom dospěl k závěru, že podmínkou úpadku je dostatek dlužníkova majetku. Podle dovolatele se v tomto ohledu oba soudy odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu. V uvedených souvislostech dovolatel poukazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž zmiňuje závěry, týkající se úpadku dlužníka a účinků prohlášení konkursu podle insolvenčního zákona.
12. Oprávněný považuje závěry odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout jako nedůvodné.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené otázky výkladu slovenského konkursního práva týkající se zrušení konkursu na majetek povinného a jeho důsledků na exekuční řízení vedené českým soudem, jde o otázku dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.
15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, a Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení nařízení o insolvenčním řízení a zákona č. 7/2005 Z. z., ve znění účinném od 1. března 2024 do 31. října 2024:
Podle čl. 3 nařízení o insolvenčním řízení soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení insolvenčního řízení („hlavní insolvenční řízení“). Místem, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, je místo, ze kterého dlužník své zájmy pravidelně spravuje a které je zjistitelné třetími osobami (odstavec 1).
Podle čl. 7 nařízení o insolvenčním řízení pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno (dále jen „stát, který řízení zahájil“) [odstavec 1]. Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení (odstavec 2). Určuje zejména podmínky a účinky skončení insolvenčního řízení, zejména vyrovnáním (písm. j/).
Podle čl. 19 nařízení o insolvenčním řízení rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3, je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinnosti ve státě, který řízení zahájil (odstavec 1).
Podle čl. 20 odst. 1 nařízení o insolvenčním řízení rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formalit v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2.
Podle § 48 vety prvej ZKR na majetok podliehajúci konkurzu nemožno počas konkurzu začať konanie o výkon rozhodnutia alebo exekučné konanie; už začaté konania o výkon rozhodnutia alebo exekučné konania sa vyhlášením konkurzu zastavujú.
Podle § 167f ZKR na majetok podliehajúci konkurzu nemožno počas konkurzu začať ani viesť exekučné konanie alebo obdobné vykonávacie konanie (odstavec 1). Ak bol vyhlásený konkurz, ide o dôvod, aby sa bez zbytočného odkladu rozhodlo o zastavení konania, v ktorom sa vymáha pohľadávka, ktorá môže byť uspokojená iba v konkurze alebo sa považuje za nevymáhateľnú. Výťažok exekúcie, ktorý ešte nebol vydaný oprávnenému, exekútor po odpočítaní odmeny a svojich trov, vydá oprávněnému (odstavec 2). Ak sa konkurz zruší z dôvodu, že tu neboli predpoklady na vedenie konkurzu, na zastavenie konania sa neprihliada; prípadné exekučné záložné právo zaniknuté v dôsledku vyhlásenia konkurzu sa obnovuje (odstavec 5).
Podle § 167v ZKR správca bez zbytočného odkladu, po splnení rozvrhu výťažku alebo po tom, čo zistí, že konkurzná podstata nepokryje náklady konkurzu, oznámi v Obchodnom vestníku, že konkurz sa končí. Takéto oznámenie však správca neuskutoční skôr, ako uplynie základná prihlasovacia lehota, a ak niektorý z veriteľov uhradil zálohu na trovy šetrení podľa § 166i odst. 2, nie skôr, ako takéto šetrenia uskutočnil. Oznámením v Obchodnom vestníku sa konkurz zrušuje (odstavec 1). Správca bez zbytočného odkladu oznámi v Obchodnom vestníku, že konkurz sa končí aj vtedy, ak zistí, že sa do 90 dní od vyhlásenia konkurzu neprihlásil žiadny veriteľ alebo postavenie všetkých veriteľov jako účastníkov konania zaniklo. Oznámením v Obchodnom vestníku sa konkurz zrušuje (odstavec 2). Konkurz sa zrušuje tiež uznesením, ktorým súd zastaví konanie z dôvodu, že tu nie sú predpoklady pre vedenie konkurzu. V uznesení rozhodne aj o zrušení oddlženia. Premlčacia lehota pri pohľadávkach, ktoré mohli byť uplatnené v konkurze prihláškou, neuplynie skôr, jako tri roky od zastavenia konania. Voči tomuto rozhodnutiu je dlžník oprávnený podať odvolanie (odstavec 3). Zrušením konkurzu zaniká funkcia správcu a zástupcu veriteľov. Zanikajú tiež účinky podľa § 167b ods. 1, § 167c ods. 2 a 3 a § 167d. Platnosť a účinnosť úkonov vykonávaných počas konkurzu tým nie je dotknutá. Ak má správca majetok alebo dokumentáciu patriacu dlžníkovi, po zrušení konkurzu ich bez zbytočného odkladu vráti dlžníkovi, prípadne niektorému z dedičov dlžníka (odstavec 4).
19. Jelikož o konkursu na majetek povinného rozhodl Městský soud Bratislava III, oba soudy se zabývaly výkladem nařízení o insolvenčním řízení (závazným a přímo použitelným v členských státech Evropské unie) a v souladu s jeho čl. 7, 19 a 20 dovodily, že rozhodným právem pro insolvenční řízení vedené na majetek povinného je právo slovenské, neboť je právem členského státu, na jehož území bylo zahájeno (hlavní) insolvenční řízení. Tyto závěry dovolatel nezpochybňuje. Sám v dovolání poukazuje na čl. 7 a 20 nařízení o insolvenčním řízení, z nichž cituje (viz bod II. dovolání).
20. Z hlediska právního posouzení věci je podstatné, že odvolací soud bez jakéhokoliv vysvětlení nerozlišuje mezi důvody, pro které byl v dané věci konkurs zrušen (a s tím spojenými právními následky ve vztahu k zastavení exekučního řízení). Dovolatel má pravdu, že zákon o konkurze a reštrukturálizacii rozlišuje mezi zrušením konkursu pro nedostatek majetku (§ 167v odst. 1 ZKR) a zrušením konkursu pro neexistenci předpokladů pro vedení konkursu (§ 167v odst. 3 ZKR). Od rozlišení těchto dvou způsobů zrušení konkursu je přitom odvislá i otázka zastavení exekučního řízení.
21. Exekuční soud po posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce uzavřel, že oznámením správce v Obchodnom vestníku, že konkursní podstata nepokryje ani náklady konkursu, se konkurs na majetek povinného zrušuje podle § 167v odst. 1 ZKR a jelikož tak nebyly splněny podmínky pro vedení konkursu podle § 167f odst. 5 ZKR, odpadl zákonný důvod pro zastavení exekuce (exekuce může pokračovat dále). Pro takový právní závěr si ovšem exekuční soud neopatřil dostatečný podklad v obsahu slovenského práva. Výklad § 167f a § 167v ZKR provedl, aniž zjišťoval, jakým způsobem k jejich aplikaci přistupuje slovenská judikatura a odborná literatura. V tomto ohledu chybný postup exekučního soudu nenapravil ani odvolací soud, přestože dovolatel již v odvolání ze dne 17. října 2024 proti usnesení exekučního soudu (též) namítal, že „konkurs byl zrušen nikoli z důvodu, že zde nebyly předpoklady pro jeho vedení“, existence majetku dlužníka není předpokladem vedení konkursu a o ukončení konkursu rozhodl správce (nikoliv soud) podle § 167v odst. 1 ZKR. Odvolací soud se výkladem cizího (slovenského) práva zabýval nedostatečně a rovněž si neobstaral materiály poskytující zdroj poznání obsahu slovenského práva.
22. Exekuční soud i odvolací soud také zcela pominuly důvod, pro který dovolatel podal návrh na zastavení exekuce. Nevypořádaly se tedy (ani) s tím, že tak učinil proto, že na jeho majetek byl vyhlášen konkurs. Přitom dovolatel v návrhu na zastavení exekuce ze dne 16. května 2024 výslovně odkázal na § 48 ZKR a zdůraznil, že dle tohoto ustanovení se zahájená exekuční řízení vyhlášením konkursu zastavují. Potud se oba soudy nezabývaly výkladem § 48 ZKR věty první.
23. Lze dodat, že závěr odvolacího soudu, podle něhož by dlužník podáním insolvenčního návrhu vždy dosáhl zastavení již probíhajících exekucí, nevychází ani z textu zákona o konkurze a reštrukturálizacii (nenalézá v něm oporu).
24. Nejvyšší soud se ve své rozhodovací činnosti otázkou zjišťování obsahu cizího práva opakovaně zabýval, přičemž jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
1/ Pro zjištění obsahu cizího práva přitom nestačí zjistit pouhý text právního předpisu, ale také informace o jeho výkladu (odbornou komentářovou literaturu, judikaturu apod.), jestliže ze samotného textu cizího práva není jeho obsah a způsob aplikace jednoznačný. Soud je povinen pro zjištění cizího práva učinit všechna nezbytná opatření, jež jsou reálně dostupná; bude záviset na okolnostech konkrétního případu, jaké opatření z těch, které přicházejí v úvahu, zvolí. Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. 33 Cdo 4334/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2019, sen. zn. 29 ICdo 96/2016.
2/ Použití cizího práva by zásadně mělo vést ke stejnému výsledku, jako kdyby je aplikoval orgán státu, o jehož právo jde. Zpravidla proto nepostačí zjistit pouhý text právního předpisu, ale v rozsahu potřebném pro výklad zjištěné právní normy bude rovněž nezbytné získat přístup také k relevantní judikatuře či odborné literatuře, zabývající se řešenou problematikou. Srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 96/2016, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v dalších rozhodnutích (např. v rozsudku ze dne 23. listopadu 2022, sp. zn. 27 Cdo 1803/2021, v rozsudku ze dne 26. září 2023, sp. zn. 33 Cdo 843/2023, nebo v rozsudku ze dne 17. prosince 2024, sp. zn. 25 Cdo 685/2023).
25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud uzavírá, že pro rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce si exekuční soud (ani odvolací soud) neopatřil informace a podklady k výkladu příslušných (dotčených) ustanovení zákona o konkurze a reštrukturálizacii, a proto jsou jejich závěry o odpadnutí důvodu pro zastavení exekuce ve smyslu § 167f odst. 5 ZKR minimálně předčasné (a tudíž nesprávné) a dovolání povinného je opodstatněné.
26. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí exekučního soudu, zrušil Nejvyšší soud i je a vrátil věc exekučnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
27. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
28. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2026
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu