Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce BREVI, spol. s r. o., se sídlem v Oldřišově, Svobody 23, PSČ 747 33, identifikační číslo osoby 46 58 16 51, zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, proti žalovanému M. V., o zaplacení částky 121.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 74/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2019, č. j. 58 Co 413/2019-52, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2019, č. j. 58 Co 413/2019-52, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 19 C 74/2019-46, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 19 C 74/2019-46, zastavil řízení (výrok I.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně – odkazuje na § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ‒ řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, když žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. srpna 2019, č. j. 19 C 74/2019-31, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2019, č. j. 58 Co 329/2019-40), a žalobce nesplnil poplatkovou povinnost ani v následně určené lhůtě. Přitom neměl za významné, že „bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalovanému, neboť rozhodnutí o povolení oddlužení doposud nenabylo právní moci“.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 11. prosince 2019, č. j. 58 Co 413/2019-52, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z § 4 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ‒ se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nutnosti zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Současně doplnil, že za stavu, kdy „nebyla splněna specifická podmínka řízení“ (nebyl zaplacen soudní poplatek), nebylo možno ve věci jednat (posuzovat, zda byl zjištěn úpadek žalovaného a tomuto povoleno oddlužení). Jinak řečeno, zabývat se tím, zda nastaly předpoklady pro postup podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), by bylo možné až po splnění poplatkové povinnosti žalobcem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právní otázky týkající se výkladu § 140a insolvenčního zákona a (ne)možnosti pokračovat v řízení vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze (jako insolvenční soud) usnesením ze dne 13. listopadu 2019, č. j. MSPH 96 INS 7789/2019-A-27, zjistil úpadek žalovaného a povolil mu oddlužení.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 21. května 2020, č. j. 29 Cdo 741/2020-59, Nejvyšší soud vyrozuměl účastníky řízení o tom, že usnesením ze dne 13. listopadu 2019 insolvenční soud zjistil úpadek žalovaného a povolil mu oddlužení; okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (téhož dne v 08.00 hodin) bylo řízení v této věci přerušeno. Usnesením ze dne 18. srpna 2025, č. j. MSPH 96 INS 7789/2019-B-42, insolvenční soud (mimo jiné) zrušil schválené oddlužení dlužníka (výrok I.) a zastavil insolvenční řízení (výrok II.); v těchto výrocích nabylo usnesení právní moci dne 4. září 2025. Tím odpadla překážka bránící pokračování v dovolacím řízení.
Dovolání je přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky dovolatelem otevřené dosud Nejvyšším soudem (ve spojení s postupem podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Podle § 140a insolvenčního zákona účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2). Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odstavec 4).
Nejvyšší soud předesílá, že již v důvodech usnesení ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněného pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při výkladu právní úpravy obsažené v § 140a insolvenčního zákona, která byla vtělena do insolvenčního zákona s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, (mimo jiné) formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:
1) Jestliže soudní řízení o pohledávce věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, zahájené (žalobou) před okamžikem, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka [tedy (ve smyslu § 109 odst. 4 insolvenčního zákona) před okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku], probíhá i v okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (§ 140a odst. 1 věta první insolvenčního zákona) a jde-li o pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou [což je i pohledávka, u které věřitel (lhostejno proč) zmeškal propadnou lhůtu k přihlášení], nebo o pohledávku na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou, anebo o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), soudní řízení o takové pohledávce se tímto okamžikem přerušuje (ex lege) [§ 140a odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona].
2) Je-li (následně) způsobem řešení úpadku dlužníka reorganizace nebo oddlužení [§ 4 odst. 1 písm. b) a c), § 4 odst. 2 písm. b) a c) insolvenčního zákona], nelze v přerušeném řízení pokračovat do skončení insolvenčního řízení. Účinky rozhodnutí o úpadku totiž při reorganizaci trvají do právní moci usnesení, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizace (§ 364 odst. 2 insolvenčního zákona) a insolvenční zákon zákaz pokračování v řízení při reorganizaci a při oddlužení neprolamuje (§ 140a odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona).
V poměrech projednávané věci nastaly účinky rozhodnutí o úpadku žalovaného (§ 140a insolvenčního zákona) dnem 13. listopadu 2019; vzhledem ke způsobu řešení úpadku žalovaného (usnesením ze dne 4. listopadu 2020, č. j. MSPH 96 INS 7789/2019-B-20, insolvenční soud schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) trvaly tyto účinky i v době vydání rozhodnutí soudů obou stupňů o žalobě v dané věci (zanikly až právní mocí usnesení ze dne 18. srpna 2025, jímž insolvenční soud zrušil schválené oddlužení a zastavil insolvenční řízení dlužníka).
Na tomto závěru není způsobilá nic změnit ani argumentace odvolacího soudu, podle níž by zkoumání, zda nastaly účinky přerušení řízení podle § 140a insolvenčního zákona, přicházelo v úvahu až po splnění poplatkové povinnosti žalobcem, ani argumentace soudu prvního stupně o tom, že usnesení insolvenčního soudu „o povolení oddlužení“ nenabylo (k datu rozhodnutí soudu prvního stupně) právní moci.
Je tomu tak již proto, že k přerušení řízení podle § 140a insolvenčního zákona dochází (bez dalšího) již okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) v insolvenčním rejstříku (nikoli až právní mocí takového rozhodnutí), přičemž tento účinek rozhodnutí o úpadku není vázán ani na skutečnost, zda žalobce splnil poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním žaloby [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích].
Jakkoli Nejvyšší soud připustil výjimku z pravidla obsaženého v § 140a odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona v tom směru, že zákaz pokračování v řízení nebrání tomu, aby žalobce učinil dispozitivní úkon směřující k ukončení řízení (aby vzal žalobu zpět) a soud o takovém úkonu rozhodl (a řízení zastavil) přesto, že trvají účinky rozhodnutí o úpadku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, uveřejněné pod číslem 43/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tuto výjimku nelze aplikovat v poměrech dané věci, kdy řízení bylo zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek totiž nelze (bez dalšího) hodnotit jako „dispozitivní úkon žalobce směřující k ukončení řízení“.
K nutnosti restriktivního výkladu tzv. výjimek srov. např. obecně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2023, sen. zn. 29 ICdo 65/2022, uveřejněné pod čísly 93/2022 a 53/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil; důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 3. 2026
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu