Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 29 Cdo 592/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2025 Spisová značka:29 Cdo 592/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.592.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu věcná Vady řízení Dotčené předpisy:§ 104a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 592/2025-380 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ V. K. a b/ M. K., obou zastoupených Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, proti žalovaným 1/ Raiffeisen stavební spořitelna a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49241257, a 2/ JUDr. Kateřině Danielové, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1440/16, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 71447857, o zaplacení částky 870 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 24/2019, o dovolání žalobkyně b/ proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. května 2023, č. j. 25 C 24/2019-295, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2024, č. j. 71 Co 258/2023-318, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. května 2023, č. j. 25 C 24/2019-295, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2024, č. j. 71 Co 258/2023-318, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 5. května 2023, č. j. 25 C 24/2019-295, Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ V. K. a b/ M. K.) domáhali po žalovaných (1/ Raiffeisen stavební spořitelně a. s. a 2/ JUDr. Kateřině Danielové), aby společně a nerozdílně zaplatili částku 870 000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku). 2. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 25. ledna 2024, č. j. 71 Co 258/2023-318, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v té jeho části, kterou odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby (posuzováno podle obsahu), jakož i výslovně proti rozsudku soudu prvního stupně, podala žalobkyně b/ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc postoupil věcně příslušnému soudu k dalšímu řízení. 4. Konkrétně dovolatelka klade otázku, zda byl soud prvního stupně věcně příslušný k projednání žaloby. Dovolatelka má rovněž za to, že soud prvního stupně pochybil při provádění dokazování, čímž zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces. 5. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 6. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o dovolání pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil [srov. ustanovení § 104odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 47/2006]. 7. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech: 9. Občanský soudní řád vychází při stanovení (věcné i místní) příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori, podle níž se místní i věcná příslušnost posuzují podle okolností, které tu jsou v den zahájení řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněné pod číslem 69/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 69/2014“). 10. Touto zásadou se pak řídí i vrchní soudy, rozhodují-li o věcné příslušnosti postupem podle § 104a o. s. ř. Rozhodnutí o věcné příslušnosti vydané podle posledně označeného ustanovení je pro účastníky i soud závazné (jak ostatně plyne z § 104a odst. 7 o. s. ř.). Poté, kdy vrchní soud rozhodne postupem podle § 104a o. s. ř., nemůže být v dané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena, a to bez ohledu na to, změní-li se skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné příslušnosti. K tomu srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 33 Cdo 2657/99, uveřejněný pod číslem 22/2001 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 1934/2009, či usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sb. rozh. obč. 11. V R 69/2014 pak Nejvyšší soud uzavřel, že usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle § 104a o. s. ř. je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné. K tomu srov. shodně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněného pod číslem 17/2016 Sb. rozh. obč. 12. V projednávané věci přitom Vrchní soud v Olomouci otázku věcné příslušnosti soudů závazně vyřešil, když usneseními ze dne 30. ledna 2020 a 22. listopadu 2022, č. j. Ncp 21/2020-33, a č. j. Ncp 171/2022-216, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí v této věci jsou věcně příslušné okresní soudy [usnesení ze dne 30. ledna 2020 vydal vrchní soud v rámci řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 25 C 373/2019, které bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. června 2020, č. j. 25 C 24/2019-115, spojeno k (opětovnému) společnému řízení pod sp. zn. 25 C 24/2019, když předtím bylo vyloučeno k samostatnému řízení usnesením ze dne 10. října 2019, č. j. 25 C 24/2019-79]. 13. Namítá-li dovolatelka vady při provádění dokazování, pak Nejvyšší soud podotýká, že s přihlédnutím k § 241a odst. 1 o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, který je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a jež výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti toliko u (jinak) přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) procesní vady (zejména při provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč. Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, uveřejněný pod číslem 254/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, přitom není přiléhavý, neboť soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vysvětlil, z jakého důvodu nebyly dovolatelkou navrhované důkazy provedeny. 14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 4. 2025 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu