Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a/ J. B. a b/ M. B., zastoupených JUDr. Jaroslavem Davidem, advokátem, se sídlem v Holubicích 395, PSČ 683 51, proti žalovaným 1/ M. K. a 2/ V. K., zastoupeným JUDr. Miroslavem Chovancem, advokátem, se sídlem ve Strážnici, J. Skácela 696, PSČ 696 62, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 516 611 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobci proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. září 2018, č. j. 16 C 114/2017-173, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2020, č. j. 38 Co 117/2019-295, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 114/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2023, č. j. 38 Co 89/2022-723, takto:
- I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 25. září 2018, č. j. 16 C 114/2017-173, Okresní soud v Hodoníně zastavil řízení v části, v níž se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky 7 650 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky 508 961 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. října 2020, č. j. 38 Co 117/2019-295, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě II. výroku (první výrok), změnil jej ohledně výše náhrady nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci a/ doručen dne 4. listopadu 2020 a žalobkyni b/ dne 13. listopadu 2020, a nabyl tak právní moci dne 13. listopadu 2020.
2. Po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (k němuž došlo dne 1. října 2020) vzali žalobci žalobu zpět, a to podáním ze dne 5. října 2020. Následně Okresní soud v Hodoníně rozhodl usnesením ze dne 13. listopadu 2020, č. j. 16 C 114/2017-352, že zpětvzetí žaloby není účinné. Toto rozhodnutí k odvolání žalobců potvrdil Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. února 2021, č. j. 38 Co 222/2020-526, které bylo žalobci a/ doručeno dne 9. dubna 2021 a žalobkyni b/ dne 14. dubna 2021.
3. Následně dne 9. července 2021 podali žalobci žalobu pro zmatečnost, kterou se domáhali zrušení rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. září 2018, č. j. 16 C 114/2017-173, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2020, č. j. 38 Co 117/2019-295, a to podle § 229 odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když vydání (označených) rozhodnutí bránila překážka věci rozsouzené.
4. Usnesením ze dne 2. února 2022, č. j. 16 C 114/2017-643, Okresní soud v Hodoníně zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
5. Soud prvního stupně, cituje § 229 odst. 2 písm. b/, § 234 odst. 1 a § 235 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nebyla splněna lhůta tří měsíců pro podání žaloby podle § 234 odst. 1 o. s. ř., přičemž v daném případě nelze tuto lhůtu ani prominout ve smyslu § 235 o. s. ř. Soud prvního stupně doplnil, že není relevantní, kdy bylo žalobcům doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2021, č. j. 38 Co 222/2020-526 (o neúčinnosti zpětvzetí žaloby), neboť proti tomuto usnesení žalobci žalobu pro zmatečnost nepodali a pravomocně o meritu věci bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 25. září 2018 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 1. října 2020.
6. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
7. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba pro zmatečnost byla v dané věci podána po zákonem stanovené lhůtě. Podle odvolacího soudu nelze počítat lhůtu pro podání žaloby pro zmatečnost od právní moci usnesení ze dne 24. února 2021, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé podle § 229 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Lhůta k podání žaloby pro zmatečnost počala žalobcům běžet od doručení rozsudku ze dne 1. října 2020; tedy žalobci a/ dnem 4. listopadu 2020 a žalobkyni b/ dnem 13. listopadu 2020. Žaloba pro zmatečnost byla soudu prvního stupně doručena dne 9. července 2021; byla tak podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
8. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
9. Dovolatelé namítají, že žalobu pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. je možné podat jen vůči pravomocnému rozhodnutí (§ 228 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Žalobu pro zmatečnost tedy nelze podat dříve, než napadené rozhodnutí nabude právní moci. Dovolatelé tak mají za to, že jim lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost nepočala běžet dříve, než jim bylo doručeno usnesení odvolacího soudu ze dne 24. února 2021 (o neúčinnosti zpětvzetí žaloby). Míní, že až tímto rozhodnutím bylo řízení ve věci samé ukončeno. V případě, kdyby dovolatelům plynula lhůta již od doručení rozsudku odvolacího soudu ze dne 1. října 2020, nastala by situace, která by jim znemožnila žalobu pro zmatečnost vůbec podat, neboť k doručení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2021 došlo až 9. a 14. dubna 2021, což bylo po uplynutí lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost, avšak až tímto rozhodnutím dovolatelům vznikl důvod pro její podání.
10. Žalovaní se ve vyjádření ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli dovolání odmítnout.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné.
13. Učinil tak proto, že dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
14. Je tomu tak již proto, že odvolací soud otázku dodržení lhůty k podání žaloby pro zmatečnost určené v § 234 odst. 1 o. s. ř. posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, z níž se podávají následující závěry:
1/ Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. K tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněného pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2/ Tam, kde v případech uvedených v § 229 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud, lze podat žalobu pro zmatečnost buď jen proti jeho rozhodnutí, nebo rovněž proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže trpí zmatečností; rozhodnutí soudu prvního stupně však nelze napadnout samostatně, neboť jeho právní moc (jako jedna z podmínek pro podání žaloby pro zmatečnost) se odvíjí (až) od rozhodnutí odvolacího soudu. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněné pod číslem 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 49/2021“).
3/ Není-li stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí (§ 234 odst. 1 o. s. ř.). Odlišně jsou stanoveny lhůty k žalobě tehdy, byla-li žaloba pro zmatečnost podána z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c/, e/, g/ a h/ o. s. ř. a z důvodu uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. (srov. § 234 odst. 2 až 6 o. s. ř.). Prominutí zmeškání lhůt k žalobě pro zmatečnost není přípustné (§ 235 odst. 1 o. s. ř.). Bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání, nepočítá se do běhu lhůt k žalobě pro zmatečnost podle § 234 odst. 1 až 4 o. s. ř. doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu (§ 235 odst. 2 o. s. ř.). Lhůty k žalobě pro zmatečnost představují – obdobně jako u jiných opravných prostředků – zákonné procesní lhůty, neboť jsou stanoveny právním předpisem (zákonem) upravujícím občanské soudní řízení a jsou určeny k uplatnění procesního úkonu u soudu. Znamená to mimo jiné, že lhůtu k žalobě předseda senátu nemůže postupem podle § 55 věty druhé o. s. ř. prodloužit a že lhůta je zachována nejen tehdy, byla-li žaloba před jejím uplynutím podána u soudu, ale i v případě, že žaloba byla alespoň posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost je soudu doručit. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2010, sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2012, sp. zn. 21 Cdo 211/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2013, sp. zn. 21 Cdo 47/2012.
15. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochyb, že výše uvedené okolnosti odvolací soud posoudil řádně a v souladu se zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci podali žalobu pro zmatečnost výslovně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 16 C 114/2017-173 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 117/2019-295. V daném případě se přitom uplatní lhůta stanovená v § 234 odst. 1 o. s. ř., a žaloba pro zmatečnost tak musí být podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. Lhůta k podání žaloby pro zmatečnost v dané věci proto počala žalobcům běžet od doručení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 117/2019-295, k čemuž došlo u žalobce a/ dne 4. listopadu 2020 a u žalobkyně b/ dne 13. listopadu 2020. Z toho plyne, že lhůta k podání žaloby pro zmatečnost žalobcům marně uplynula dne 15. února 2021. Dovolatelé nadto ve své argumentaci opomíjejí, že žalobou pro zmatečnost napadené rozsudky nabyly právní moci v souladu s § 159 o. s. ř. (již) dne 13. listopadu 2020.
16. Na běh lhůty přitom nemohla mít vliv okolnost spočívající ve zpětvzetí žaloby a následném rozhodnutí obecných soudů o neúčinnosti tohoto zpětvzetí (k tomu srov. též a contrario § 235 odst. 2 o. s. ř., či obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2017, sp. zn. 23 Cdo 2268/2017).
17. Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelé žalobu pro zmatečnost (ze dne 9. července 2021) z důvodu podle § 229 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. podali po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v § 234 odst. 1 o. s. ř. běžící od doručení napadeného rozhodnutí, je tudíž správný.
18. Nadto ke zbývající dovolací argumentaci Nejvyšší soud podotýká, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že je důvod zamítnout žalobu pro zmatečnost proto, že je opožděná, jelikož žalobci zmeškali lhůtu k jejímu podání, plynoucí z § 234 odst. 1 o. s. ř. Nespočívá tedy (a při takovém závěru nemusí spočívat) na posouzení důvodnosti žaloby pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Dovolací argumentace zpochybňující v rovině uplatněné zmatečnostní vady řízení předpoklady pro vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 16 C 114/2017-173 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 117/2019-295 je tedy pro založení přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. června 2023 právně bezcenná.
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. března 2024), která podle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném v době, kdy byl úkon právní služby poskytnut, činí (z tarifní hodnoty ve výši 508 961 Kč) za jeden úkon právní služby 16 544 Kč (při zohlednění toho, že v případě žalovaných zastoupených společně jedním advokátem je odměna snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Dále náklady žalovaných sestávají z náhrady hotových výdajů advokáta ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu. U žalovaných zastoupených stejným zástupcem náleží vždy toliko jediná náhrada paušálních výdajů za jeden společný úkon (dělená v poměru podle počtu takto zastoupených osob; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení žalovaným oprávněným společně a nerozdílně částku 16 844 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 22. 12. 2025
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu