Plný text
29 Nd 218/2019-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce SANATORIUM TOPAS s. r. o., se sídlem ve Škvorci, Masarykovo nám. č. p. 112, PSČ 250 83, identifikační číslo osoby 48950165, zastoupeného JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou, se sídlem v Praze 10, K sokolovně 37, PSČ 104 00, proti žalovanému BARCHAN s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28809645, zastoupenému Mgr. Robertem Němcem, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání a o návrhu žalovaného na vyklizení prostor sloužících k podnikání, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 24/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 24/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
U Okresního soudu ve Zlíně je pod sp. zn. 11 C 24/2017 vedeno řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení prostor sloužících k podnikání, zahájené dne 25. ledna 2017.
Okresní soud ve Zlíně předložil věc Nejvyššímu soudu (16. května 2019) s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Došlo ke změně v obsazení senátu, když dosavadní předseda senátu M. K., „pozbyl“ funkce soudce.
2/ Účastníci řízení, jejich zástupci i „převážná část svědků“ mají „vazby na Čechy, resp. na hlavní město“; žalovaný a právní zástupci obou účastníků mají sídlo v Praze, žalobce a svědek A. K., mají sídlo a bydliště v obci XY (vzdálené od Obvodního soudu pro Prahu 1 přibližně 25 km), svědek R. M., má bydliště v Kolíně a „u svědka T. (správně V. T.) nejsou známé žádné údaje“.
Žalovaný s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Okresnímu soudu ve Zlíně, u nějž je vedeno řízení, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je dostupné - stejně jako další níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné Okresním soudem ve Zlíně nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Důvod pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř., který Okresní soud ve Zlíně spatřuje ve změně v obsazení soudu (§ 119 odst. 3 o. s. ř.), nepovažuje Nejvyšší soud za postačující pro přijetí závěru, že přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci.
Z návrhu na přikázání věci jinému soudu současně nevyplývají žádné další skutečnosti, jež by mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy žalovaný s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí a kdy rozhodným kritériem pro založení místní příslušnosti okresního soudu k projednání žaloby i vzájemné žaloby je místo, kde se nachází nemovitost, jejíž součástí jsou předmětné prostory (Vizovice). Srov. ustanovení § 88 písm. b/ o. s. ř. (upravující tzv. výlučnou místní příslušnost soudu) a k tomu dále např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod číslem 45/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinak řečeno, pravidlem vyjádřeným v ustanovení § 88 písm. b/ o. s. ř. dal zákonodárce najevo, že skutečnosti, jichž se Okresní soud ve Zlíně dovolává, nepokládá za rozhodné pro založení místní příslušnosti soudu v tomto typu sporů.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2019
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu