Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovoláních, která podali obvinění R. M. a T. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 180/2024, takto:
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné T. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 3 T 180/2024-201, uznal obviněného R. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnou T. M. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, oba ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že:
dne 9. 8. 2024 v době kolem 12:00 hodin v XY na ulici XY č. p. XY po předchozí domluvě v zištném úmyslu společně kontaktovali poškozenou M. G. pod falešnou záminkou týkající se údajného dluhu syna poškozené D. G. ve výši nejméně 200 000 Kč, který měl být uhrazen ještě téhož dne, kdy po sdělení poškozené, že u sebe nemá dostatek hotovosti na vyrovnání dluhu za svého syna, M. G. přiměli k návštěvě pobočky České spořitelny, a.s. v XY, kde by potřebnou hotovost získala, přičemž během cesty do XY obžalovaná T. M. poškozenou neustále utvrzovala v přesvědčení o existenci dluhu D. G. obálkou, která dle sdělení obžalovaných měla obsahovat dokumenty týkající se dluhu D. G., ačkoliv ve skutečnosti obžalovaní žádné takové písemnosti nikdy neměli, a současně poškozenou mylně informovali o tom, že v případě neuhrazení dluhu D. G. jsou připraveni vůči poškozené zahájit exekuci, během které by tato mohla přijít i o svůj dům,
kdy na základě shora uvedených nepravdivých informací poškozená M. G. navštívila téhož dne pobočku České spořitelny, a.s. nacházející se v XY na XY náměstí č. p. XY se záměrem sjednat si půjčku ve výši nejméně 200 000 Kč, kteréžto finanční prostředky byla poškozená připravena následně předat obžalovaným, aby splatila domnělý dluh za syna, avšak díky pohotovému zásahu zaměstnankyň České spořitelny, a.s., které poškozenou telefonicky spojili s jejím synem D. G., jenž poškozené potvrdil, že nikomu žádné peníze nedluží, k uzavření vlastní smlouvy o půjčce a následnému předání peněz obžalovaným nedošlo, kdy v případě skutečného uzavření smlouvy o půjčce by poškozené M. G., narozené XY, byla způsobena škoda ve výši nejméně 200 000 Kč,
přičemž obžalovaný R. M. se popsaného jednání dopustili přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Přerově č. j. 3 T 37/2022-264 ze dne 5. 4. 2022, jenž nabyl právní moci dne 28. 5. 2022, uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, tedy do 28. 5. 2025.
2. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Obviněná byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen. Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 2 (dvou) let.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i obviněná odvolání, která Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, zamítl podle § 256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Oba obvinění podali prostřednictvím svého společného obhájce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a to z důvodů, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Obvinění tedy uplatňují dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Rovněž mají obvinění za to, že bylo postupem soudu prvního stupně a později i soudu odvolacího porušeno jejich ústavní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
5. Úvodem obvinění shrnují průběh řízení u soudu prvního i druhého stupně. Obvinění nerozumí, proč druhé odlišné výpovědi svědka D. G., kterou považují za pravdivou, odvolací soud neuvěřil, když jen tento svědek musí vědět, zda si od obviněných půjčoval peníze na automaty či nikoli. Podle jejich názoru je výpověď poškozené svědkyně G. a dalších osob zcela irelevantní, protože jde o to, zda obvinění právem či neprávem vyžadovali po poškozené svědkyni G. peníze, které jim dlužil její syn, svědek D. G. Existence takového nároku je podle nich klíčová pro posouzení, zda spáchali trestný čin podvodu či nikoli, protože pokud byl nárok důvodný, pak jejich žádost o úhradu dluhu rodinným příslušníkem dlužníka není protizákonná.
6. K nedůvěryhodnosti výpovědi svědka G. obvinění uvádějí, že je patologický hráč, uživatel omamných a psychotropních látek, a je osobou simplexní. Z těchto důvodů jsou v jeho výpovědi mezery a rozpory, a naopak pokud by jeho výpověď byla přesná a úplná, šlo by podle dovolatelů o výpověď strojenou. Obvinění nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nemohli svědkovi G. půjčovat peníze, když neměli z čeho, protože soud se nezabýval majetkovou situací obviněných. Přestože jsou v exekucích, nezaměstnaní a závislí na sociálních dávkách, nelze je automaticky považovat za nemajetné.
7. Obvinění namítají špatnou interpretaci nově předloženého důkazu v podobě čestného prohlášení a následného opětovného výslechu svědka G. Ze všech výše uvedených důvodů vnímají rozhodná skutková zjištění jako rozporná právě s výslechem svědka G. a jeho čestným prohlášením.
8. Dále obvinění namítají neprovedení navrženého důkazu, konkrétně výslech svědka P., který by mohl popsat okolnosti vzniku čestného prohlášení a zásadní změny výpovědi svědka G.
9. V návaznosti na vše uvedené tedy navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 7. 2025, č. j. 6 To 87/2025-231, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
10. Dovolání obviněných byla ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zaslána nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého práva a reagovala na předložená dovolání. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení a jeho výsledku shrnula argumentaci dovolatelů a konstatovala, že obvinění svými dovolacími námitkami naplnili pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplnili, neboť pouze polemizovali s hodnocením důkazů ze strany zejména odvolacího soudu.
11. Státní zástupkyně spatřuje těžiště námitek obviněných ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, přičemž ona žádný, natož extrémní rozpor neshledala, ani v radikálně změněné výpovědi svědka G. Následně se podrobně zabývala důkazní situací a dospěla k závěru, že odvolací soud postupoval správně, když neuvěřil druhé změněné výpovědi svědka G. a neprovedl výslech svědka P. z důvodu nadbytečnosti.
12. Na základě shora uvedených skutečností tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil (případně aby rozhodl i jinak) v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím společného obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnila i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
16. Obvinění uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že prostřednictvím shora uvedeného důvodu obvinění brojili především proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud jejich námitky nevyslyšel. Tím ovšem nastala procesní situace předvídaná dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který najde své uplatnění ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obvinění však tento důvod výslovně nenamítli. Tento zjevný nedostatek podaných dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku provedení dovolacího řízení, neboť se jednalo o chybu, kterou je možno označit za formální, a tedy nebránící v rozhodnutí.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud z podaných dovolání zjistil, že obvinění napadli zamítavé usnesení odvolacího soudu a jejich prostřednictvím též rozsudek soudu prvního stupně v celém jejich rozsahu. Jakkoliv obvinění uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., v jejich rámci však uplatňují námitky, které nikterak nepodřazují pod konkrétní zvolený důvod dovolání. Přes oba uplatněné dovolací důvody však je také z obsahu dovolání zřejmé, že obvinění uplatňují pouze námitky skutkové povahy. Rovněž je z obsahu dovolání zřejmé, že přestože obvinění napadli citovaná rozhodnutí v celém jejich rozsahu, obsahem dovolání obviněných není argumentace vůči výroku o trestu. Z tohoto důvodu tak tento výrok předmětem dovolacího přezkumu být nemohl. Tato zjištění o absenci odpovídajících náležitostí dovolání však ve svém důsledku Nejvyššímu soudu nebránila v přezkoumání podaných dovolání a rozhodnutí o nich.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
24. Pod tento dovolací důvod obvinění podřazují námitky ohledně druhé změněné výpovědi svědka D. G. u odvolacího soudu, který ji podle jejich názoru nesprávně vyhodnotil, a to včetně jeho čestného prohlášení. V důsledku tohoto nesprávného vyhodnocení pak mají být skutková zjištění soudů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále lze pod tento dovolací důvod subsumovat námitku opomenutých důkazů, konkrétně neprovedení navrženého důkazu v podobě opětovného výslechu svědka P. u odvolacího soudu.
25. K první variantě reklamovaného dovolacího důvodu (zjevný rozpor) nutno konstatovat, že se tato argumentace svojí povahou zcela minula s uplatněným dovolacím důvodem a zůstala toliko v rovině prosté polemiky s hodnocením důkazů, respektive spíše odmítáním výsledků dokazování. Obvinění totiž svoji argumentaci vystavěli na selektovaných důkazech (druhé výpovědi svědka G. u odvolacího soudu a jeho čestném prohlášení) s vlastními závěry a hodnocením z nich vzešlých, aniž by reflektovali, že tyto nenalezly v ostatních provedených důkazech oporu. Dovolatelé zcela pominuli důkazy, které byly taktéž provedeny a jsou zcela v rozporu s jejich skutkovými závěry. Soudy ale nemohou rezignovat na dokazování, respektive ignorovat jeho výsledky, a musí vycházet ze všech provedených důkazů. Nejvyšší soud se naopak po prostudování předložených podkladů ztotožnil se závěry soudů nižších instancí, v jejichž postupu při zjišťovaní skutkového stavu a následném hodnocení neshledal žádných pochybení. Soud prvního stupně totiž provedl kompletní dokazování ve vztahu ke všem ve věci potencionálně rozhodným skutečnostem, včetně důkazů svědčících ve prospěch obviněných (§ 2 odst. 5 tr. ř.), tyto následně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící úvahy explicitně a srozumitelně promítl do odůvodnění svého rozhodnutí (§ 125 tr. ř.).
26. In concreto, primárním usvědčujícím důkazem je výpověď poškozené svědkyně, M. G., matky svědka D. G., která u soudu prvního stupně přesvědčivě popsala protiprávní podvodné jednání obviněných, které bylo zesíleno hrozbou exekuce jejího domu. Stejně tak výpovědi pracovnic banky, B. F. a V. K., korespondují s výpovědí poškozené svědkyně G., přičemž v souladu s těmito skutkovými závěry jsou i listinné důkazy a kamerové záznamy. Odvolací soud tedy nepochybil, když uvěřil výpovědi svědka D. G., kterou učinil před soudem prvního stupně, a naopak jeho výpověď učiněnou před soudem druhého stupně označil jako nevěrohodnou a lživou. Své závěry ohledně rozporů ve výpovědi svědka G. pečlivě a přesvědčivě odůvodnil (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu). Strohé dovolací argumentaci obviněných v tomto ohledu nelze uvěřit, neboť je patrné, že svědek G. byl ve své výpovědi u veřejného zasedání ovlivněn v souladu s obhajobou obviněných, a proto následně vypovídal jinak, respektive zcela opačně a sepsal čestné prohlášení, které však prokazatelně čestné nebylo. Nejvyšší soud v tomto ohledu beze zbytku odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně (22. bod odůvodnění rozsudku) a odvolacího soudu (bod 9. odůvodnění usnesení), se kterými se plně ztotožnil.
27. Se shora uvedeným souvisí další námitka obviněných týkající se rozsahu provedeného dokazování s tím, že ve věci byl opomenut důkaz. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že soudy nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům vzneseným obhajobou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024, nebo též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 2 To 62/2006-2.). Soud je odpovědný za zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a k tomu je povinen provést dokazování v rozsahu dostatečném pro zjištění všech rozhodných skutečností. Na druhou stranu, pokud soud důkaznímu návrhu nevyhoví, musí vysvětlit, proč tak učinil. Zásadně lze zamítavé stanovisko odůvodnit třemi okruhy argumentů – navrhovaný důkaz nemá relevanci k předmětu řízení, důkaz není způsobilý potvrdit nebo vyvrátit tvrzení, k němuž byl navržen a konečně je pak důkaz nadbytečný (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09).
28. Především je nutno konstatovat, že uvedený důkazní návrh nezůstal zcela opomenut, jak tvrdí dovolatelé, neboť soud ho vypořádal, avšak k nelibosti obviněných ho zamítl a důvody, které jej k tomu vedly, pak promítl do odůvodnění svého rozhodnutí (srov. 9. bod usnesení odvolacího soudu). V tomto směru na něj lze tedy v podrobnostech odkázat.
29. Navíc je třeba upozornit na to, že obvinění svou námitku k neprovedení opětovného výslechu svědka P. formulovali opět dosti stroze, navíc s odkazem na důkazní návrh státního zástupce, čímž se pravděpodobně snažili docílit pocitu důležitosti a významu tohoto důkazu. Bohužel se jim to nepodařilo, neboť výpověď svědka P. k okolnostem vzniku čestného prohlášení je pro rozhodné skutkové závěry, ohledně podvodného jednání obviněných, naprosto irelevantní.
30. S důvody, proč byl uvedený důkazní návrh odmítnut, se Nejvyšší soud ztotožňuje a jen nad rámec již soudy uvedeného uvádí, že z konfrontace s ostatními provedenými důkazy je zřejmé, že svědek T. P. vypovídal nevěrohodně, zřejmě veden snahou pomoci obviněným v jejich trestní věci. Oba soudy nižších stupňů upozornily na výrazné rozpory mezi jeho výpovědí a výpověďmi svědka G. a obviněného M., které se týkaly mimo jiné předávání peněž, množství půjček, seznámení svědka G. s obviněným M., a jiných okolností. Z důvodu nevěrohodnosti svědka považoval odvolací soud jeho opakovaný výslech za zcela nadbytečný, a proto jej zamítl. Tento závěr je třeba učinit i proto, že svědek P. měl být vyslýchán k okolnostem, za nichž mělo dojít ke vzniku čestného prohlášení svědka G., kterým měla být podpořena jeho nová výpověď u odvolacího soudu. Jak již Nejvyšší soud konstatoval výše, tyto okolnosti nejsou pro zjištění rozhodných skutkových závěrů relevantní. Předmětem dokazování soudů bylo podvodné jednání obviněných, za které byli trestně stíháni. Tedy pokud svědek G. po jejich odsouzení soudem prvního stupně někde nějak sepsal „čestné“ prohlášení z důvodu svědomí, které koresponduje s jeho lživou výpovědí u odvolacího soudu, pak jakékoli svědectví k těmto okolnostem je pro zjištění skutkového stavu nevýznamné. Dovolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu odvolacího, tedy že výslech svědka P. u odvolacího soudu by byl zcela nadbytečným důkazem. Rozhodně tedy ve věci nelze konstatovat existenci tzv. opomenutých důkazů, potažmo porušení práva na spravedlivý proces.
31. Žádná z námitek směřujících vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním tak vůbec nedosáhla limitů dovolacího přezkumu a je nutno je hodnotit jako nedůvodné.
32. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací důvod ovšem není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
33. Pod tento dovolací důvod nebylo možno subsumovat žádné námitky dovolatelů, neboť z podaných dovolání žádné explicitně ani implicitně nevyplývají. Zde je třeba upozornit, že s ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. není úkolem Nejvyššího soudu, aby si argumentaci domýšlel a dotvářel.
34. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněných bylo zamítnuto, ačkoliv obvinění vytýkali vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádná z obviněnými uplatněných námitek nedosáhla limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
35. Lze tedy shrnout, že dovolací argumentace obviněných se zcela minula s rozsahem dovolacích důvodů.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovoláních obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jimi uplatněné námitky nenaplnily žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu