3 Tdo 653/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 3 Tdo 653/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 653/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.653.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pojistný podvod Odvolací řízení Zjišťování skutkového stavu věci Dotčené předpisy:§ 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 210 odst. 4 tr. zák. § 263 odst. 7 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 653/2025-1010 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných Františka Janovského, T. V. a právnické osoby JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o., IČO: 260 77 361, se sídlem Pod Lesem 482, 375 01 Týn nad Vltavou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 4 To 246/2024-978, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 96/2022, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 4 To 246/2024-978. II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 6 T 96/2022-895, uznal pod bodem 1. obviněné Františka Janovského a T. V. vinnými přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pod bodem 2. obviněnou společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. vinnou přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 7 a § 8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osoba a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „TOPO“), kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že: 1. obžalovaní František Janovský a T. V. v obci XY ve vzájemné součinnosti se zištným záměrem získat pro společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o., IČ 26077361, sídlem Pod Lesem 482, Týn nad Vltavou, PSČ 375 01 (dále jen „Společnost“), neoprávněný majetkový prospěch ve formě výplaty pojistného plnění z titulu Pojistné smlouvy na sdružené pojištění souboru vozidel č. 18746638-15, uzavřené dne 13. 10. 2017 mezi společností Česká pojišťovna a.s., IČO: 45272956, sídlem Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00 (dále jen „pojistitel“), jako pojistitelem a Společností jako pojistníkem, a na ní navazující tzv. podsmlouvy č. 86489470-10 z téhož dne, definující jako předmět pojištění vozidlo Mercedes Benz Actros 1848 LS, registrační značky XY, VIN XY (dále jen „vozidlo“), v důsledku pojistné události nahlášené pojistiteli dne 18. 9. 2019 a evidované pod č. 7135717, sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech smyšlené dopravní nehody předmětného vozidla, k níž mělo dojít dne 18. 9. 2019 v obci XY v areálu Společnosti a o rozsahu a příčině poškození předmětného vozidla v souvislosti s touto nehodou, kdy T. V. jako zaměstnanec Společnosti na pracovní pozici řidiče pro účely oznámení shora uvedené nehody vozidla jako škodní události pojistiteli popsal nehodu tak, že při objíždění sil narazil do vypřáhnutého závaží z traktoru, kdy po nárazu šel motor auta nekontrolovatelně do otáček a po nějaké chvíli se zastavil, načež vystoupil a šel se podívat, co se stalo, následně v písemném prohlášení ze dne 20. 9. 2019 označeném jako „Podrobný popis vzniku škody u pojistné události č. 7135717“ a odeslaném pojistiteli e-mailem z účtu jafa.logistika@XY z dne 26. 9. 2019, vědom si toho, že toto prohlášení bude doručeno pojistiteli jako zásadní doklad pro potřebu likvidace pojistné události č. 7135717, v prohlášení mimo jiné uvedl, že František Janovský jako svědek nehody vše jistě viděl a slyšel a František Janovský jako jediný jednatel Společnosti v písemném prohlášení ze dne 26. 9. 2019 označeném jako „Vyjádření majitele a svědka nehody Františka Janovského“ a odeslaném pojistiteli e-mailem z účtu jafa.logistika@XY dne 26. 9. 2019, vědom si toho, že toto prohlášení bude doručeno pojistiteli jako zásadní doklad pro potřebu likvidace pojistné události č. 7135717, v prohlášení mimo jiné uvedl, že byl od předmětné nehody vzdálen cca 20 až 30 m, při nehodě slyšel náraz do překážky, po nárazu slyšel, jak motor naběhl do nekontrolovatelných otáček, běžel ihned k vozidlu a pokoušel se s řidičem motor ihned zhasnout, což nešlo, poté asi po cca 1–2 minutách svévolně zhasl, kdy v rámci předmětné pojistné události byl Společností vůči pojistiteli uplatněn nárok na pojistné plnění v podobě úhrady nákladů na opravu vozidla ve výši 478 486,23 Kč, přičemž v průběhu likvidace pojistné události bylo zjištěno, že poškození vozidla, které bylo uplatněno vůči pojistiteli jako pojistná událost č. 7135717, nebylo způsobeno za okolností uváděných T. V. a Františkem Janovským, neboť k zadření motoru vozidla došlo jinak než v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po tvrzené nehodě, pročež k vyplacení pojistného plnění nedošlo, avšak jednáním Františka Janovského a T. V. hrozila vzniknout pojistiteli Generali Česká pojišťovna a.s., IČ 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00, škoda ve výši nejméně 478 486,23 Kč; 2. obžalovaná společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. jako právnická osoba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 12549, s předmětem podnikání Silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí a Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, prostřednictvím svého jednatele Františka Janovského, jehož níže popsané jednání bylo uskutečněno v rámci činnosti a v zájmu společnosti JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. (dále jen „Společnost“) a je Společnosti přičitatelné podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, jednala tak, že v obci XY se zištným záměrem získat pro společnost neoprávněný majetkový prospěch ve formě výplaty pojistného plnění z titulu Pojistné smlouvy na sdružené pojištění souboru vozidel č. 18746638-15, uzavřené dne 13. 10. 2017 mezi společností Česká pojišťovna a.s., IČ 45272956, sídlem Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00 (dále jen „pojistitel“), jako pojistitelem a Společností jako pojistníkem, a na ní navazující tzv. podsmlouvy č. 86489470-10 z téhož dne, definující jako předmět pojištění vozidlo Mercedes Benz Actros 1848 LS, registrační značky XY, VIN XY (dále jen „vozidlo“), v důsledku pojistné události nahlášené pojistiteli dne 18. 9. 2019 a evidované pod č. 7135717, František Janovský sdělil pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech smyšlené dopravní nehody předmětného vozidla, k níž mělo dojít dne 18. 9. 2019 v obci XY v areálu Společnosti, a o rozsahu a příčině poškození předmětného vozidla v souvislosti s touto nehodou, kdy jako jediný jednatel Společnosti v písemném prohlášení ze dne 26. 9. 2019 označeném jako „Vyjádření majitele a svědka nehody Františka Janovského“ a odeslaném pojistiteli e-mailem z účtu jafa.logistika@XY dne 26. 9. 2019, vědom si toho, že toto prohlášení bude doručeno pojistiteli jako zásadní doklad pro potřebu likvidace pojistné události č. 7135717, v prohlášení mimo jiné uvedl, že byl od předmětné nehody vzdálen cca 20 až 30 m, při nehodě slyšel náraz do překážky, po nárazu slyšel, jak motor naběhl do nekontrolovatelných otáček, běžel ihned k vozidlu a pokoušel se s řidičem motor ihned zhasnout, což nešlo, poté asi po cca 1–2 minutách svévolně zhasl, kdy v rámci předmětné pojistné události byl Společností vůči pojistiteli uplatněn nárok na pojistné plnění v podobě úhrady nákladů na opravu vozidla ve výši 478 486,23 Kč, přičemž v průběhu likvidace pojistné události bylo zjištěno, že poškození vozidla, které bylo uplatněno vůči pojistiteli jako pojistná událost č. 7135717, nebylo způsobeno za okolností uváděných Františkem Janovským, neboť k zadření motoru vozidla došlo jinak než v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po tvrzené nehodě, pročež k vyplacení pojistného plnění nedošlo, avšak jednáním Společnosti hrozila vzniknout pojistiteli Generali Česká pojišťovna a.s., IČ 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00, škoda ve výši nejméně 478 486,23 Kč.2. Za toto jednání byl obviněný František Janovský odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 (dva a půl) roku. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 50denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých), tedy celkem 125 000 Kč (sto dvacet pět tisíc korun českých). Obviněný T. V. byl za výše uvedené jednání odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Obviněná společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. byla podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 18 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., § 68 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 2 TOPO, odsouzena k peněžitému trestu v počtu 100denních sazeb, přičemž jedna denní sazba byla stanovena na 2 000 Kč (dva tisíce korun českých), tedy celkem 200 000 Kč (dvě stě tisíc korun českých). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou všichni obvinění povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Generali Česká pojišťovna a.s. částku 18 768 Kč (osmnáct tisíc sedm set šedesát osm korun českých). 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění odvolání. Odvolání obviněných směřovala proti nesprávnému a nedostatečnému hodnocení provedených důkazů, které pak vyústilo v nesprávné skutkové, potažmo i právní závěry. Krajský soud v Českých Budějovicích z podnětu odvolání všech obviněných zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné Františka Janovského, T. V. a společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp. zn. Zt 188/2021 podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Generali Česká pojišťovna a.s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále též „dovolatelka“ nebo „státní zástupkyně“) v neprospěch obviněných Františka Janovského, T. V. a společnosti JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o., a to z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. V úvodu svého dovolání shrnula dosavadní průběh řízení a sdělila, že nesouhlasí se skutkovými a na to navazujícími právními závěry odvolacího soudu. 6. Podle názoru dovolatelky, který rozvádí v 9. bodě dovolání, nemůže být důkaz v podobě zprávy společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. sám o sobě dostatečným podkladem pro tak zásadní změnu skutkových zjištění, jakou učinil odvolací soud v napadeném rozsudku. Jestliže odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí označil zásadní skutková zjištění pro rozhodnutí o vině soudu prvního stupně za nesprávná, je podle dovolatelky zjevné, že se necítil být vázán hodnocením důkazů provedených před soudem prvního stupně a v rozporu s § 263 odst. 7 tr. ř. sám zhodnotil v řízení dosud provedené důkazy, aniž by je v rámci veřejného zasedání sám provedl. Dovolatelka namítá, že byť odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považoval za stěžejní důkaz znalecké posouzení diagnostiky řídící jednotky vozidla s chybovými hlášeními, které poskytli znalci Ing. Vladimír Drda a Milan Barták, jehož odborné závěry byly klíčové pro skutková zjištění soudu prvního stupně, nebyl obsah zprávy společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. s nimi konfrontován, přestože tato zpráva je naopak stěžejní pro rozhodnutí odvolacího soudu. Státní zástupkyně v této souvislosti také napadá postup krajského soudu, pokud jde o ověření relevance zprávy společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. ve smyslu jejího autora, míry, do jaké autor vycházel ze znalosti konkrétních skutkových okolností, stavu předmětného vozidla nebo výstupů diagnostiky řídící jednotky. Z těchto důvodů považuje dovolatelka napadené rozhodnutí za svévolné a neodůvodněné, přičemž skutková zjištění odvolacího soudu, k nimž dospěl odvolací soud v rozporu s § 263 odst. 7 tr. ř., a která jsou určují pro závěr o absenci naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 7. Vnitřní rozpor spatřuje dovolatelka i ve způsobu rozhodnutí a jeho odůvodnění. Konkrétně upozorňuje na dezinterpretaci obžaloby odvolacím soudem, který v bodě 65. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že obviněný T. V. údaj o nekontrolovatelných otáčkách ve svém prohlášení vůbec neuváděl, přesto je mu podanou obžalobou toto sdělení vůči pojistiteli kladeno za vinu, byť obžaloba netvrdila, že by obvinění ve svých prohlášeních uváděli cokoli o tom, že došlo k zadření motoru v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po nehodě nebo že se obvinění v prohlášeních vyjadřovali k příčinám poškození vozidla či k rozsahu jeho poškození. Státní zástupkyně akcentuje, že obžaloba byla vystavěna na závěru, že obvinění sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech dopravní nehody předmětného vozidla, přičemž trestněprávně relevantní je podle ní tvrzení o náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček. Ze skutkové věty obžaloby vyplývá, že k zadření motoru vozidla došlo jinak než v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po tvrzené nehodě. K podložení svých tvrzení podává dovolatelka výklad skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku s tím, že zákon nepožaduje detailní zjištění skutkového děje, postačí podle ní postavit najisto, že údaje uváděné při uplatnění práva na plnění z pojištění neodpovídají realitě. K vymezení znaku „uvede“ odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a pomocí obecných závěrů dovodila, že v nyní projednávané věci nejsou vyloučeny znaky skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b) či c) tr. zákoníku, přestože obviněný T. V. neadresoval tvrzení o náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček přímo pojišťovně, nicméně učinil tak vůči osobě, o níž věděl, že jím uvedené skutečnosti sdělí pojišťovně v rámci nahlášení pojistné události. Stejně tak i následná hlášení obou obviněných byla opět prostřednictvím dispečera adresována pojišťovně v souvislosti s likvidací pojistné události. Dovolatelka je přesvědčena, že aplikace citované normy nebyla správná. 8. Zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením soudem prvního stupně, jimiž byl odvolací soud vázán, spatřuje dovolatelka v závěru odvolacího soudu ohledně neprokázání uvedení nepravdivých údajů obviněnými při uplatnění práva na plnění z pojištění, v důsledku čehož došlo k nesprávnému závěru o absenci objektivní stránky projednávané skutkové podstaty. 9. Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 4 To 246/2024-978, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřila výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. 10. K dovolání stání zástupkyně se prostřednictvím své advokátky vyjádřil obviněný František Janovský a obviněná společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. Obvinění v úvodu svého vyjádření sdělují, že se ztotožňují se závěry odvolacího soudu. Jsou přesvědčeni, že o vadách a nedostatcích podané obžaloby a následného postupu prvostupňového soudu svědčí fakt, že krajský soud dvakrát vrátil věc bez nařízení veřejného zasedání prvostupňovému soudu po obviněnými podaných odvoláních k novému projednání. Dále obvinění upozorňují státní zastupitelství na fakt, že soud prvního stupně se odklonil od popisu skutku v podané obžalobě, na což byl odvolacím soudem při vrácení věci upozorněn. Obžaloba byla podle jejich názoru podána nikoli pro fingovanou nehodu, ale proto, že nehoda se stala, ale popsaný nehodový děj neodpovídal znaleckému posudku znalce Bartáka. Obvinění upozorňují na to, že soud prvního stupně přeformuloval popis skutku jednak tím, že vypustil z popisu domluvu mezi obviněnými „po předchozí domluvě“ a dále doplnil slovo „smyšlené“ dopravní nehody, což mělo podle jejich názoru velký význam pro situaci, neboť do této změny nikdo neměl za to, že by nehoda byla smyšlená, fingovaná. Tento závěr učinil znalec Barták, a přestože odporoval ostatním důkazům, soud prvního stupně vzal tento důkaz za stěžejní a rozhodl v intencích toho, že se vlastní nehoda nestala. 11. Obvinění z dovolání vyvozují, že státní zástupkyně se vrací k původní obžalobě, aniž by reflektovala, že soud prvního stupně modifikoval skutek. V argumentaci státní zástupkyně shledávají slovíčkaření, protože pokud by obvinění byli obžalovaní pouze za sdělení jakýchsi vědomě nepravdivých informací, musely by tyto být přesně specifikovány v popisu skutku, k čemuž by podle obviněných stačilo maximálně pár vět. 12. Podle názoru obviněných s ohledem na technickou problematiku bylo třeba pochopit fungování řídící jednotky, což se díky doplnění dokazování o zprávu společnosti Daimler Truck Česká republika s. r. o., kterou považují za souladnou s ostatními důkazy, podařilo soudu odvolacímu. Nedošlo ani k tvrzenému porušení § 263 odst. 7 tr. ř., jehož výklad přijatý státní zástupkyní je nesprávný, protože pokud by bylo takto na předmětné ustanovení nahlíženo, odvolací soudy by se nemohly odklonit od rozsudku soudu prvního stupně a byla by tím narušena dvojinstančnost českého soudnictví. 13. Obvinění brojí proti rozhodování soudu prvního stupně na základě jediného důkazu, konkrétně odborných závěrů znalce Bartáka. Posudek znalce Bartáka obsahuje chyby, znalec je nedostatečně erudovaný, a navíc není znalcem oprávněným vypracovávat posudky v oblasti dopravních nehod, když v právě projednávané věci se o dopravní nehodu jednalo. Obvinění v této souvislosti namítají, že je nepřijatelné vycházet z posudku znalce Bartáka se závěrem, že dopravní nehoda byla fingovaná, když při podání obžaloby tento závěr státní zastupitelství nečinilo. Výslech znalce Bartáka ve veřejném zasedání odvolacího soudu nepovažují obvinění za důvodný. 14. Ve vyjádření obvinění shrnují důvody, proč rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže obstát. Jednak odkazují na svá dřívější vyjádření, jednak popisují, proč odvolací soud správně interpretoval záznamy v řídící jednotce a proč jsou závěry znalce Bartáka nesprávné a konkludují, že rozsudek soudu prvního stupně stojí na neověřených úvahách týkajících se vlastního přesvědčení o vině obviněných bez jakékoli logiky a technických faktů. Obvinění napadají i způsob hodnocení konfrontace znalců s tím, že vina je v této souvislosti prokázána ničím nepodloženým přesvědčením soudu. 15. Dále obvinění připomínají, že u verze fingování dopravní nehody, kdy soud připouští závěry znalce Bartáka, chybí okamžik, kdy došlo k zadření motoru a následně předkládají průběh nehodového děje ve vztahu k zadření motoru. 16. V závěru svého vyjádření k dovolání obvinění kritizují postup orgánů činných v trestním řízení, konkrétně postup policejního orgánu při vyšetřování a upozorňují, že vzhledem k ekonomickému hledisku neměli obviněný Janovský a společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. jakýkoli motiv k páchání trestné činnosti. Proto rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné a spravedlivé, námitky dovolatelky nejsou podle nich důvodné, závěr odvolacího soudu odpovídá skutkovým zjištěním a kvitují respektování zásady in dubio pro reo, byť v daném případě soud nerozhodoval na základě pochybností, ale na základě jasně zjištěného skutkového stavu, který trestní odpovědnost obviněných vylučuje. 17. Obvinění navrhují, nebude-li mít dovolací soud za to, že je možný postup podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aby dovolání podle § 265j tr. ř. zamítl. Současně souhlasí, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 19. Shledal přitom, že dovolání státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené státní zástupkyní naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 21. Státní zástupkyně uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. 25. Na podkladě státní zástupkyní uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jejích jednotlivých dovolacích námitek. IV. Důvodnost dovolání 26. Z výše uvedeného vyplývá, že nejvyšší státní zástupkyně své dovolání na podkladě dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodováno o odvoláních obviněných, kteří napadli odsuzující rozsudek okresního soudu. Tímto rozsudkem krajský soud [podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř.] zrušil v celém rozsahu uvedený rozsudek okresního soudu, kterým byli obvinění uznáni vinnými shora uvedeným trestným činem a byl jim uložen trest, a [podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř.] znovu rozhodl tak, že se obvinění podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťují obžaloby (s odůvodněním, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). 27. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje nejvyšší státní zástupkyně v jeho první variantě, neboť podle jejího názoru jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků (posuzovaného) trestného činu v napadeném rozsudku ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je nejvyšší státní zástupkyně toho názoru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. To je založeno na tom, že krajský soud učinil nesprávné závěry ohledně objektivní stránky posuzovaného trestného činu, která v odůvodnění jeho rozsudku absentuje (nebyla prokázána). 28. Nejvyšší soud se s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně co do opodstatněnosti obou uplatněných dovolacích důvodů zcela ztotožňuje, a to z dále v tomto rozhodnutí rozvedených důvodů. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 29. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze nejprve v obecné rovině uvést, že ten může být naplněn třemi typy nedostatků důkazního řízení. Konkrétně se jedná o situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 30. S určitou mírou zjednodušení lze shora rozvedenou dovolací argumentaci nejvyšší státní zástupkyně zrekapitulovat tak, že rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu, která jsou určující pro závěr o absenci naplnění znaků trestného činu [což vedlo krajský soud ke zproštění obviněných podle § 226 písm. b) tr. ř.] jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně postupoval krajský soud v rozporu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., v důsledku čehož je jeho rozhodnutí ve své podstatě svévolné a neodůvodněné. Je tomu tak proto, že krajský soud jako soud odvolací mohl z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem a tyto důkazy hodnotit v návaznosti na důkazy provedené okresním soudem jako soudem prvního stupně v hlavním líčení. Jinak řečeno odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Pokud takto krajský soud nepostupoval, pak se jím učiněná (samostatná) skutková zjištění bez provedení patřičných důkazů dostala do rozporu s obsahem důkazů provedených soudem prvního stupně, jejichž hodnocením byl odvolací soud v takové situaci vázán. 31. Konfrontuje-li Nejvyšší soud uvedená východiska dovolacího přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě s podstatou dovolacích námitek nejvyšší státní zástupkyně, pak se musí s její dovolací argumentací o existenci zjevného rozporu skutkových závěrů s obsahem provedených důkazů v důsledku porušení ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. ztotožnit a jí uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za opodstatněné. 32. Nejvyšší soud pak opět nejprve v obecné rovině připomíná, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). 33. Naznačené pochybení krajského soudu je zřetelné a seznatelné zejména tehdy, když jsou konfrontovány procesní postupy obou soudů vyúsťující na straně jedné v odsuzující rozsudek okresního soudu, respektive na straně druhé ve zprošťující rozsudek krajského soudu a odůvodnění těchto rozhodnutí. 34. Ze spisového materiálu a obsahu rozsudku okresního soudu vyplývá, že okresní soud své skutkové závěry a z nich vyplývající závěry právní založil na hodnocení (všech) důkazů provedených v rámci hlavního líčení. Takto provedené dokazovaní zahrnovalo kromě výslechů obviněných i výslechy celé řady svědků, listinné důkazy, znalecké posudky tří znalců včetně jejich výslechu u hlavního líčení, respektive souběžného konfrontačního výslechů znalců Bartáka a Ing. Drdy. Po takto provedeném dokazování, k jehož rozsahu z pohledu § 2 odst. 5 tr. ř. neměl výhrady ani krajský soud, zhodnotil okresní soud v rámci odůvodnění svého rozsudku v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. celkovou důkazní situaci z pohledu ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., tedy tak, že provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve svém souhrnu, při pečlivém uvážení všech okolností případu. 35. Pokud tedy okresní soud při respektování všech v předchozím odstavci uvedených ustanovení dospěl na podkladě provedeného dokazování ke skutkovým závěrům popsaným ve skutkové větě rozsudku okresního soudu, které následně odůvodnil pod bodem 31. odůvodnění svého rozsudku (zejména na str. 25–27 rozsudku), lze tyto jeho skutkové závěry a jejich odůvodnění přijmout. 36. Z hlediska důkazní situace v době rozhodování okresního soudu tak bylo možno akceptovat jak jednotlivé jím učiněné dílčí skutkové závěry, tak i skutkové závěry komplexní vtělené do skutkové věty rozsudku v té podobě, že nehoda vozidla, ke které mělo dojít dne 18. 9. 2019, se nestala takovým způsobem, že by to dovolovalo ji nahlásit jako pojistnou událost s cílem získat pojistné plnění. Je tomu tak zejména proto, že okresní soud v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě a přezkoumatelně vysvětlil, proč vycházel ze závěrů znalce Bartáka, a nikoliv z posudku a výpovědi znalce Ing. Drdy, a to při zohlednění dalších ve věci provedených důkazů. 37. Za plně odůvodněné a přezkoumatelné tak lze považovat již jednotlivé dílčí závěry okresního soudu, které ve svém souhrnu odsouzení obviněných za žalovaný trestný čin odůvodňují a které naopak krajský soud ponechal zcela stranou (viz dále v tomto rozhodnutí). Konkrétně jde o závěr, že motor vozidla v době tvrzené nehody nenaběhl do vysokých otáček v důsledku údajného nežádoucího spalování olejové náplně motoru, kvůli kterému nebylo možné chod motoru vypnout (zjištěno znaleckým posudkem a výslechem znalce Bartáka, nezpochybněno znalcem Kuhnem ani konfrontací znalců Bartáka a Ing. Drdy). Výslech znalce Bartáka u hlavního líčení dne 19. 3. 2024 se pak ve spojení s listinnými důkazy mohl stát podkladem pro další závěry, že k proražení olejové vany vozidla muselo dojít při zhasnutém motoru, tedy při nulových otáčkách (to s ohledem na to, že chybové hlášení 6400A ze dne 18. 9. 2019 v čase 5:49 hodin zaznamenalo ztrátu tlaku oleje při 461 otáčkách s aktivací ochranné funkce motoru, přičemž řídící jednotka v rámci ochranné funkce motoru okamžitě vypnula systém řízení motoru a motor vypnula), či že k zadření motoru může dojít i v situaci, kdy má motor kompletní olejovou náplň, neboť závada systému mazání nemusí nutně spočívat v nedostatku oleje v olejové vaně, respektive, že chybové hlášení o příliš nízké hladině oleje, pokud by došlo k jeho úniku, by muselo předcházet aktivaci ochranné funkce motoru v souvislosti s chybovým hlášením 6400A. Okresní soud tak v návaznosti na výše uvedené náležitě odůvodnil závěr, že k proražení olejové vany a vytečení oleje muselo dojít až po aktivaci ochranné funkce motoru, tedy po jeho vypnutí, neboť jedním z účinků ochranné funkce motoru je též znemožnění opětovného nastartování motoru, dokud nebude překontrolována řídící jednotka a odstraněna konkrétní závada, případně diagnosticky obnoven mód motoru. 38. Lze tedy shrnout, že všechny tyto plně odůvodněné (dílčí) závěry okresního soudu se tak ve svém souhrnu mohly stát podkladem nejen pro závěr, že motor vozidla nenaběhl v inkriminované době do vysokých otáček, respektive, že by tato skutečnost byla příčinou zadření motoru, ale především pro závěr, že nehodový děj, který udávali obvinění a prezentovali jej pro uplatnění pojistné události, je smyšlený, neboť srážka se závažím byla fingovaná a obvinění byli tímto způsobem vedeni úmyslem zakrýt, kdy a jakým skutečným způsobem došlo k zadření motoru, to vše ve snaze vylákat pojistné plnění. 39. Z obsahu odůvodnění rozsudku krajského soudu pak je zřejmé, že tento soud se v rámci odvolacího řízení zahájeného na podkladě odvolání všech ve věci stíhaných obviněných s těmito skutkovými a právními závěry okresního soudu neztotožnil. Je třeba zdůraznit, že přestože krajský soud v rámci svého odůvodnění připomněl (viz bod 45. odůvodnění rozsudku krajského soudu), že je ve smyslu § 263 odst. 7 tr. ř. vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů které sám provede, respektive, že z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění může přihlížet toliko k důkazům provedeným během veřejného zasedání, pak nad rámec dokazování provedeného okresním soudem během hlavního líčení doplnil toto dokazování (ve vztahu k výroku o ne/vině) toliko o jím vyžádanou zprávu od společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. (dříve Mercedes-Benz Trucks Česká republika s.r.o.). S určitou mírou zjednodušení pak lze uvést, že krajský soud, aniž by provedl jakýkoliv jiný další důkaz, ať již důkaz provedený okresním soudem, či důkaz doposud soudy nepovedený, s odkazem na uvedenou zprávu odmítl skutkové závěry okresního soudu vyplývající se závěrů znalce Bartáka, označil verzi obviněných za pravdivou a obviněné podané obžaloby zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. 40. Krajský soud pak své skutkové závěry odůvodnil tím, že v řízení bylo naopak prokázáno, že k předmětné nehodě dne 18. 9. 2019 došlo, a to tak, že obviněný T. V. jako řidič vozidla Mercedes-Benz Actros při objíždění sil narazil do vypřáhnutého závaží z traktoru, v důsledku čehož došlo k proražení olejové vany a následnému masivnímu úniku provozních kapalin, následně pak ke ztrátě tlaku oleje pro mazání motoru, který ještě po nehodě nějakou dobu běžel, než došlo k jeho zadření a zhasnutí. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu přitom vyplývá, že tyto skutkové závěry mají pro krajský soud podklad ve znaleckém posudku znalce Ing. Drdy a ve shora citované zprávě společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. 41. S ohledem na tento procesní postup krajského soudu pak Nejvyšší soud musí souhlasit s názorem nejvyšší státní zástupkyně, že se s uvedenými skutkovými (a na to navazujícími právními) závěry krajského soudu nelze ztotožnit. 42. Je tomu tak zejména proto, že krajský soud při veřejném zasedání o podaných odvoláních provedl ve vztahu ke zjištění skutkového stavu (které bylo nepochybně v této trestní věci s ohledem na komplikované odborné posouzení klíčových skutečností velmi složité) ve své podstatě toliko jediný důkaz, a to zprávu společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. S ohledem na tuto skutečnost a s ohledem na podobu či kvalitu této zprávy určovanou již povahou zadaných otázek (viz dále v tomto rozhodnutí) musí Nejvyšší soud konstatovat, že tento osamocený důkaz se v žádném případě nemohl stát dostatečným podkladem pro tak zásadní změnu skutkových zjištění, jaké krajský soud v pozici soudu odvolacího v napadeném rozsudku učinil. Z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu je zjevné, že tento považoval skutková zjištění okresního soudu určující pro rozhodnutí o vině za nesprávná, stejně jako, že se (přes výše uvedenou proklamaci) ve skutečnosti necítil být vázán hodnocením těch důkazů, které okresní soud provedl v rámci dokazování u hlavního líčení. Jestliže se však krajský soud s těmito skutkovými závěry neztotožnil, což je nepochybně jeho právem, pak bylo namístě v souladu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř. pro objektivní posouzení této trestní věci znovu provést zásadní a důležité důkazy, tedy zopakovat důkazy provedené již okresním soudem, případně důkazy nové a teprve poté, případně ve spojení s již několikrát citovanou zprávou, nově konstruovat skutkové závěry. Je zjevné, že takto krajský soud nepostupoval a pokud následně pouze učinil samostatné komplexní hodnocení důkazní situace, porušil ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. a jeho rozhodnutí nemůže obstát. 43. Při velmi složité důkazní situaci v této trestní věci určované již zmíněnou nutností odborného posouzení rozhodných skutečností týkajících se údajné dopravní nehody je nutno hodnotit postup krajského soudu nejen jako nezákonný v rozporu s citovaným ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., ale i do značné míry překvapivým, a to zejména v tom směru, že se krajský soud při zjišťování skutkového stavu věci při vědomí obsahu vyžádané zprávy obešel bez konfrontace skutečností z této zprávy vyplývajících s dalšími důkazy, a to nejen se závěry znalce Bartáka, ale i dalšími ve věci provedenými důkazy, ze kterých vyplývají některé dílčí skutečnosti, které obhajobě obviněných příliš nesvědčí. Současně je nutno poukázat na to, že krajský soud se v rámci svého odůvodnění ani nesnažil vyložit přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem, proč nepokládá další dokazování v této trestní věci za nezbytné, respektive proč se při formulaci svých skutkových závěrů omezil na provedení pouze jediného důkazu, respektive se při jejich formulaci opřel o závěry znaleckého posudku (znalce Ing. Drdy), který navíc ani jako důkaz v rámci veřejného zasedání neprovedl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1153/2020, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. 8 Tz 18/2024, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 541/21, rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Tempel vs. Česká republika, stížnost č. 44151/12). 44. Nejvyšší soud pak přes všechna výše naznačená pochybení ze strany krajského soudu, pro která nepochybně jeho rozhodnutí nemůže obstát, nemůže nechat stranou ani hodnocení pro krajský soud klíčového důkazu, který jej vedl ke zproštění všech obviněných, tedy zprávy společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. Nejvyšší soud se v tomto směru zcela ztotožňuje se stanoviskem dovolatelky o formálních stejně jako obsahových nedostatcích a vadách této zprávy, do značné míry určovaných již samotnou podobou podaného dožádání ze strany krajského soudu. 45. Pokud jde o formální nedostatky uvedené zprávy, krajskému soudu je nutné vytknout, že si před vyžádáním této zprávy (případně kdykoliv potom) neověřil relevantnost uvedené zprávy ve smyslu odbornosti jejího autora a míry, do jaké její autor vycházel ze znalosti konkrétních skutkových okolností, včetně stavu předmětného vozidla, výstupů diagnostiky jeho řídící jednotky. Takovýto postup ze strany krajského soudu by byl očekávatelný, neboť v rámci hodnocení důkazní situace přisoudil této zprávě zjevně vyšší relevanci, než posudku soudního znalce Bartáka (viz bod 11. dovolání). 46. Uvedená zpráva je však problematická také z hlediska svého obsahu, kdy tato problematičnost se odvíjí již od podoby zadaných otázek a presumovaných východisek skutkového stavu věci. V dožádání krajského soudu byly zpracovateli uvedené zprávy položeny tři otázky týkající se chybových hlášení v řídící jednotce předmětného vozidla, tak jak tyto byly zaznamenány v rámci posuzované dopravní nehody. Je zřejmé, že zadání krajského soudu vycházelo z premisy, že příčinou poškození motoru byla po proražení olejové vany náhlá ztráta oleje a jeho tlaku pro mazání motoru, který ještě chvíli po nehodě běžel. Je ale skutečností, že tato informace pochází z dřívější zprávy Daimler Truck Česká republika s.r.o. (tehdy pod obchodní firmou Mercedes-Benz Trucks Česká republika s.r.o.), která byla jako listinný důkaz provedena nalézacím soudem. Lze se tedy s dovolatelkou shodnout v tom směru, že lze důvodně předpokládat, že v servisní dílně uvedené společnosti přistupovali k nehodové příčině zadření motoru jako k danosti, a to s ohledem na zjištěná poškození vozidla v důsledku jeho střetu se závažím traktoru. Je však třeba zdůraznit, že nebylo a nemohlo být úkolem servisu, aby ověřoval příčinnou souvislost mezi střetem vozidla se závažím a zadřením motoru. To bylo úkolem soudu prvního stupně, který vycházel (na rozdíl od zpracovatele zprávy) z celého komplexu důkazních prostředků a následného hodnocení z nich plynoucích skutečností. V tomto kontextu je poté otázka odvolacího soudu, jaká chybová hlášení by – pokud příčinou poškození motoru byla po proražení olejové vany náhlá ztráta oleje a jeho tlaku pro mazání motoru, který ještě chvíli po nehodě běžel – řídící jednotka zaznamenala, a v jakém pořadí, naprosto zavádějící a stejně tak je logicky zavádějící i odpověď uvedená ve zprávě společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. (viz bod 9. dovolání). 47. I s ohledem na shora v tomto usnesení konstatované porušení § 263 odst. 7 tr. ř. ze strany krajského soudu, v důsledku kterého je nutno označit skutková zjištění odvolacího soudu rozhodná pro závěr o absenci naplnění znaků trestného činu, za rozporná s obsahem provedených důkazů a dále s ohledem na naznačené výhrady Nejvyššího soudu k formálním a obsahovým náležitostem uvedené zprávy Draimler Truck Česká republika s.r.o., lze uzavřít, že krajský soud při zvoleném procesním postupu měl, a i do budoucna nepochybně bude muset (po odstranění formálních a obsahových nedostatků uvedené zprávy), s touto zprávou konfrontovat oba doposud ve věci slyšené znalce Bartáka a Ing. Drdu, a ostatní ve věci provedené důkazy, a to v souladu s ustanoveními § 2 odst. 6 tr. ř. a teprve poté formulovat své skutkové závěry, tyto náležitě odůvodnit a poté právně posoudit. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 48. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že v rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací důvod ovšem není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. 49. Pod tento dovolací důvod bylo možno podřadit námitky dovolatelky, v rámci kterých uplatnila argumentaci v podobě neztotožnění se se závěry krajského soudu ohledně nenaplnění objektivní stránky přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupkyně (bez ohledu na shora popsaná pochybení krajského soudu ohledně skutkových zjištěních a jejich rozporu s provedenými důkazy, se kterými se Nejvyšší soud vypořádal pod body 29. až 47.) se také neztotožňuje s argumentací krajského soudu uvedenou v bodě 74. jeho odůvodnění. Nejvyšší státní zástupkyně takto nesouhlasí se závěry krajského soudu, že podáním informací obsažených v prohlášení obviněných a určených k uplatnění práva na pojistné plnění nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty posuzovaného přečinu, neboť obvinění neuváděli nepravdivé údaje při uplatnění práva na plnění z pojištění, respektive neuváděli hrubě zkreslené údaje, jimiž měla být zastřena skutečná příčina poškození motoru, resp. že příčina zadření motoru byla jiná než únik provozních kapalin za chodu motoru. Státní zástupkyně je takto přesvědčena, že krajský soud v tomto ohledu dezinterpretoval obsah podané obžaloby, jelikož v odůvodnění napadaného rozsudku v bodě 65. uvedl, že obviněný T. V. údaj o nekontrolovatelných otáčkách ve svém prohlášení vůbec neuváděl, přesto je mu podanou obžalobou toto sdělení vůči pojistiteli kladeno za vinu. 50. Pro posouzení opodstatněnosti dovolací námitky nejvyšší státní zástupkyně bylo nutné konfrontovat tuto její argumentaci jak s příslušnými pasážemi odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, tak i s tím, jakým způsobem byla okresním soudem formulována skutková zjištění, která se stala podkladem pro závěr, že obvinění naplnili všechny znaky přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku (tedy i objektivní stránku tohoto trestného činu). 51. Pokud jde o obžalobu, ta byla proti obviněným podána pro skutek, který (s určitou mírou zjednodušení) spočíval v tom, že obvinění se zištným záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch ve formě výplaty pojistného plnění v důsledku pojistné události nahlášené pojistiteli dne 18. 9. 2019 sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech dopravní nehody předmětného vozidla a o rozsahu a příčině poškození předmětného vozidla v souvislosti s touto nehodou, kdy T. V. pro účely oznámení shora uvedené nehody vozidla jako škodní události pojistiteli popsal nehodu tak, že při objíždění sil narazil do vypřáhnutého závaží z traktoru, kdy po nárazu šel motor auta nekontrolovatelně do otáček a po nějaké chvíli se zastavil, načež vystoupil a šel se podívat, co se stalo, následně v písemném prohlášení ze dne 20. 9. 2019 odeslaném pojistiteli e-mailem mimo jiné uvedl, že František Janovský jako svědek nehody vše jistě viděl a slyšel, a František Janovský v písemném prohlášení ze dne 26. 9. 2019 odeslaném pojistiteli e-mailem mimo jiné uvedl, že byl od předmětné nehody vzdálen cca 20 až 30 m, při nehodě slyšel náraz do překážky, po nárazu slyšel, jak motor naběhl do nekontrolovatelných otáček, běžel ihned k vozidlu a pokoušel se s řidičem motor ihned zhasnout, což nešlo, poté asi po cca 1–2 minutách svévolně zhasl. 52. S ohledem na uvedené, při vědomí toho, že pro posouzení trestní odpovědnosti obviněných je zásadní, k jakým skutkovým zjištěním po provedeném dokazování dospěl okresní soud jako soud prvního stupně, je zřejmé, že v obžalobě podané proti obviněným není popsáno žádné takové jednání, které by spočívalo v tom, že by obvinění ve svých prohlášeních uváděli cokoli o tom, že došlo k zadření motoru v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po nehodě, nebo že by se obvinění v prohlášeních vyjadřovali k příčinám poškození vozidla či k rozsahu jeho poškození. Naopak lze konstatovat, že skutková zjištění jsou v podané obžalobě formulována pouze v tom směru, že obvinění sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech dopravní nehody předmětného vozidla, přičemž tato tvrzení jsou ve výrokové části obžaloby přesně specifikována. 53. Ani okresní soud ve skutkové větě svého rozsudku (viz výše bod 1. tohoto usnesení) neodůvodňoval trestní odpovědnost obviněných z pohledu skutkových závěrů tvrzením, že by obvinění ve svých prohlášeních uváděli cokoli o tom, že došlo k zadření motoru v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po nehodě, nebo že by se obvinění v prohlášeních vyjadřovali k příčinám poškození. Z hlediska krajským soudem zpochybňované objektivní stránky trestného činu a případného pachatelství obviněných V. a Janovského je okresním soudem tento znak skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu ve skutkové větě popsán a náležitě odůvodněn tím, že obvinění (prostřednictvím svědka K.) sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech smyšlené dopravní nehody předmětného vozidla, k níž mělo dojít dne 18. 9. 2019 v obci XY v areálu Společnosti, respektive tím, jakým způsobem referovali o rozsahu a příčině poškození předmětného vozidla v souvislosti s touto nehodou. Bylo totiž prokázáno, že nehodový děj, o kterém referovali obvinění (byť i jen z části) a prezentovali ho pro uplatnění pojistné události s tím, že při něm mělo dojít k poškození motoru automobilu, je smyšlený, tedy, že srážka se závažím byla nafingována, kdy obvinění byli tímto způsobem vedeni úmyslem zakrýt kdy a jakým skutečným způsobem došlo k zadření motoru (viz bod 31. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Není přitom sporu o tom, že obviněný T. V. popsal náběh motoru vozidla do nekontrolovaných otáček hlavnímu dispečerovi společnosti J. K. pro účely nahlášení pojistné události, stejně jako, že v rámci prohlášení pro pojišťovnu obviněný T. V. uvedl, že František Janovský mj. vše slyšel (tj. slyšel i náběh motoru do nekontrolovatelných otáček) a že tento potvrdil. 54. Na správnosti a odůvodněnosti uvedených právních závěrů okresního soudu pak nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že se doposud v rámci provedeného dokazování pro komplikovanou důkazní situaci určovanou i složitostí posuzovaných odborných otázek, a i přes snahu soudů obou stupňů, nepodařilo najisto zjistit, za jakých okolností k prvotnímu poškození vozidla Mercedes-Benz Actros došlo. Tato skutečnost však s ohledem na dikci posuzované skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu a objektivní stránku tohoto trestného činu nemůže mít žádný vliv. 55. Skutkovou podstatu přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku, kterým byli obvinění uznáni vinnými rozsudkem okresního soudu, naplní ten pachatel či pachatelé, který uvede či uvedou nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí při uplatnění práva na plnění z pojištění a způsobí-li takovým činem větší škodu. 56. Z dikce uvedené skutkové podstaty tak je zřejmé, že pro naplnění skutkové podstaty není podstatné zjištění konkrétního skutkového děje, který zakládá nárok na plnění z pojištění, ale postačuje, aby pachatel při uplatnění práva na plnění z pojištění uvedl skutečnosti, které neodpovídají realitě, ať již proto, že jsou nepravdivé či jen hrubě zkreslené, případně pokud při uplatnění práva na plnění podstatné údaje zamlčí. Současně není sporu o tom, že popis takovéhoto konkrétního skutkového děje ze strany osob oprávněných z pojištění jsou nepochybně pro pojistitele podstatné a zásadní skutečnosti, neboť jsou rozhodné pro posouzení oprávněnosti na poskytnutí pojistného plnění a zvolený způsob vypořádání pojistné události. 57. Takováto situace nastala i v této trestní věci, neboť obviněný V. sice neadresoval tvrzení o náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček přímo pojišťovně, nicméně učinil tak vůči osobě, o níž věděl, že jím uvedené skutečnosti sdělí pojišťovně v rámci nahlášení pojistné události. Následná prohlášení obou obviněných z 20. a 26. 9. 2019 pak byla prostřednictvím stejné osoby, tj. dispečera J. K., rovněž adresována pojišťovně v souvislosti s likvidací pojistné události. Pakliže odvolací soud dospěl k závěru, že uvedení předmětných nepravdivých skutečností vůči dispečerovi obchodní společnosti, a nikoli přímo vůči pojišťovně, vylučuje naplnění znaků skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b) či c) tr. zákoníku, jde o nesprávnou aplikaci citované trestněprávní normy na posuzovaný případ. 58. V této souvislosti lze z hlediska jejich pachatelství posuzovaným přečinem pojistného podvodu v obecné rovině konstatovat, že pachatelem zde může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba (srov. § 7 TOPO). Jakkoliv platí, že pojištěný bude také nejčastěji pachatelem v souvislosti s likvidací pojistné události, ale může jím být i pojistník, jiná oprávněná osoba (např. obmyšlený) či jejich zástupce, dále pojistitel, jeho zaměstnanec pověřený prováděním šetření v rámci likvidace. Podobně tomu bude i při uplatnění práva na plnění z pojištění či jiné obdobné plnění, kdy to může být pojištěný i pojistník, jiná oprávněná osoba (např. obmyšlený) či jejich zástupce, který za některou z těchto osob uplatňuje uvedené právo na plnění. Pachatelem může však být i jiná osoba, která uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčela podstatné údaje v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění (viz i shora; srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1072/2015, a NS 21/2003-T 498. 2.). K tomu, aby uvedená jiná osoba mohla být pachatelem trestného činu pojistného podvodu spáchaného při uplatnění nároku z pojistné smlouvy, musí vstoupit do tohoto procesu dostatečně významným způsobem, tedy podílet se na uplatňování nároku z pojistné smlouvy (srov. TR NS 73/2011-T 1359. 1.) [ŠÁMAL, Pavel. § 210 (Pojistný podvod). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2699–2700, marg. č. 10.]. 59. Výše uvedeným teoretickým a judikaturním východiskům ohledně pachatelství předmětným trestným činem vyhovuje i odkaz nejvyšší státní zástupkyně, která ve svém dovolání poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 962/2024, z něhož mj. vyplývá, že trestný čin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku lze spáchat mj. uvedením nepravdivých údajů v souvislosti s likvidací pojistné události a při uplatnění práva na plnění z pojištění. Zákonný znak „uvede“ nemusí být nutně vždy naplněn jen tím, že pachatel učiní klamavý projev vůči pojistiteli (pojišťovně). Podstatná je souvislost s likvidací pojistné události a s následným plněním z pojištění. Likvidací pojistné události se rozumí soubor činností počínající šetřením směřujícím k určení povinnosti pojišťovny plnit z události vyvolané pojistným nebezpečím, stanovením výše tohoto plnění a končící jeho výplatou oprávněné osobě nebo poškozenému, anebo sdělením, že tato povinnost nevznikla – viz § 3 odst. 1 písm. n) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Přestože se citované rozhodnutí Nejvyššího soudu skutkově týkalo zdravotního stavu pojištěné osoby, účelu lékařského vyšetření a možných klamavých projevů, jsou jeho obecné závěry plně aplikovatelné taktéž na aktuálně předkládanou trestní věc. 60. Lze tedy uzavřít, že krajský soud jako soud odvolací svým rozhodnutím o zproštění obviněných toto své rozhodnutí zatížil nejen vadami skutkové povahy, jak jsou popsány shora v tomto rozhodnutí, naplňujícími dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení objektivní stránky posuzovaného přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku. Naplněn tak byl i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí 61. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněných zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 4 To 246/2024, jakož i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 1 tr. ř.). Současně pak Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). 62. Krajskému soudu v Českých Budějovicích se ukládá, aby o předmětné trestní věci znovu jednal a rozhodl se zřetelem na shora vyslovené právní názory Nejvyššího soudu, kterými je vázán (§ 265s odst. 1 tr. ř.), a to jak z hlediska dodržení příslušných procesních ustanovení (zejména ustanovení § 259 odst. 3 a § 263 odst. 7 tr. ř.), tak i odpovídajícího hmotněprávního posouzení jednání obviněných na podkladě úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci. 63. Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 12. 2025 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu