Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 3 Tdo 978/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 978/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.978.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Úmysl nepřímý Srozumění Smíření Dotčené předpisy:§ 404 tr. zák. § 403 odst. 1 tr. zák. § 15 odst. 1 písm. b) tr. zák. § 15 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 978/2025-141 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. A. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, č. j. 8 To 147/2025-105, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 27/2025, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, č. j. 8 To 147/2025-105. II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 1 T 27/2025-73, uznal obviněného J. A. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 23. 2. 2025 v době kolem 16:20 hod. na Staroměstském náměstí, Praha 1, jako účastník shromáždění s názvem „Happening k třetímu roku války na Ukrajině“, tedy v centru hlavního města v přítomnosti desítek dalších osob, nejméně dvakrát předpažil propnutou pravou paži v gestu nacistického pozdravu tzv. hajlování, přičemž význam pozdravu hajlování, který je v současné době užíván příznivci neonacistických hnutí navazujících na ideologii německého nacionálního socialismu, je mu znám, takže byl srozuměn s tím, že takové jednání může účastníky shromáždění konaného k připomenutí třetího výročí začátku válečného konfliktu na Ukrajině významně pobuřovat, a když byl kolemstojícími upozorněn na nepřípustnost svého jednání, prohlásil, že to dělat může, protože je „Banderovec“. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 40 000 Kč vyměřenému podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve 20denních sazbách po 2 000 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Státní zástupkyně se odvolala v jeho neprospěch, a to proti všem výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 8 To 147/2025-105, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného i státní zástupkyně zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Městského soudu Praze a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podala nejvyšší státní zástupkyně (dále také „státní zástupkyně“ nebo „dovolatelka“) dovolání v neprospěch obviněného. Státní zástupkyně své dovolání ve vztahu k usnesení městského soudu opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve vztahu k rozsudku obvodního soudu o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a v závěru tohoto shrnutí uvedla, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou úplná a správná, nicméně nelze podle jejího názoru souhlasit s právním hodnocením zjišťovaného skutku. 6. Stěžejní nesouhlas se vztahuje k požadavkům na naplnění subjektivní stránky přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. Oba soudy nižších stupňů požadují k naplnění subjektivní stránky této skutkové podstaty, aby pachatel skutečně choval sympatie k takovému hnutí, proto aby je mohl veřejně projevit, tedy zjednodušeně řečeno, státní zástupkyně nesouhlasí se závěry soudů, aby pachatel trestného činu podle § 404 tr. zákoníku byl skutečným sympatizantem tohoto hnutí. 7. Státní zástupkyně připomenula, že z hlediska subjektivní stránky je vyžadován nejméně úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy aby pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem (konkrétně ochrana základních lidských práv a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti či původu), a pro případ, že takový následek způsobí, byl s tím srozuměn. V této souvislosti upozorňuje na fakt, že odborná literatura se ohledně požadavků na zavinění pachatele mírně rozchází. 8. Pokud dovolatelka nesouhlasí s požadavkem soudů nižších stupňů, aby pachatel přečinu podle § 404 tr. zákoníku musel být sympatizantem hnutí ve smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku, pak je toho názoru, že vnitřní přechovávání sympatií k hnutí je ve své podstatě relevantní z hlediska motivace (pohnutky) pachatele, která však není znakem přečinu podle § 404 tr. zákoníku, ale jde o okolnosti, pro které se pachatel rozhodne učinit veřejně projev. 9. Z hlediska nepřímého úmyslu je podstatné to, aby pachatel věděl, že jeho jednání je objektivně projevem sympatií vůči takovému hnutí, přičemž v případě hajlování je nepochybné, že je obecně veřejně vnímáno právě jako projev sympatií ať již k hnutím nacistickým, tak i navazujícím hnutím neonacistickým. Státní zástupkyně dále rozvedla srozumění pachatele s tím, že pokud projev objektivně vnímaný jako projev sympatií k neonacistickým hnutím učiní veřejně, bude jeho jednání vnímáno právě jako projev obdivu k neonacistickým hnutím, které mimo jiné prosazují myšlenky nadřazování některých národů nad jiné. Státní zástupkyně nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž je třeba srozumění prokázat takovými okolnostmi jako je oblékání, poslech určitého druhu hudby, osobní vztahy apod. 10. V posuzovaném případě nemohl podle dovolatelky obviněný coby vysokoškolsky vzdělaná osoba počítat s žádnou konkrétní okolností, která by reálně mohla zabránit tomu, aby jeho jednání bylo přítomnou veřejností vnímáno jinak, než právě jako gesto vyjadřující sympatie mj. k neonacistickým hnutím a jejich myšlenkám popírajícím základní lidská práva a svobody. Soudy proto podle ní pochybily, když stíhaný skutek neposoudily též jako trestný čin podle § 404 tr. zákoníku. 11. Z uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 8 To 147/2025, ve výroku, pokud jím bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 1 T 27/2025, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádřila souhlas, pokud by Nejvyšší soud shledal, že ve věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 12. V replice k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství se obhajoba ztotožnila se závěry obou soudů, které neposoudily jednání obviněného jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku, protože obviněný žádné sympatie k takovému hnutí nechová a nikdy nechoval. 13. Obviněný znovu zopakoval, že neuvážené gesto bylo spontánní reakcí na proslovy a mělo vyjádřit podporu Ukrajině, a nikoliv někoho pohoršit. Podle svých slov nebyl srozuměn s tím, že jeho jednání může být na takovém shromáždění vnímáno jako projev obdivu k neonacistickým hnutím, což dokládá i jeho snaha o okamžité vysvětlení svého počíná a překvapení z nastalé situace. 14. Dovolatelka nevysvětlila, proč by měla být v tomto konkrétním případě překonána ustálená rozhodovací praxe, na kterou poukázaly oba soudy a o kterou svá rozhodnutí opřely. Odkazy dovolatelky na judikaturu, kterou ve svém odvolání použilo Státní zastupitelství pro Prahu 1 a které vychází podle názoru obviněného z jiného skutkového stavu, považuje za absurdní. 15. Obviněný znovu zdůrazňuje, že s neonacistickým hnutím nijak nesympatizoval, neměl tedy v úmyslu takové neexistující sympatie veřejně projevovat. Obhajoba je přesvědčena, že obviněnému nebyl prokázán ani úmysl nepřímý, který je nejméně vyžadován z hlediska subjektivní stránky k naplnění přečinu podle § 404 tr. zákoníku. Je toho názoru, že zavinění je v tomto případě státním zastupitelstvím pouze dovozováno, neboť nemohl být srozuměn ani smířen s tím, že jeho jednání na shromáždění může být vnímáno negativně, když na tuto nevhodnost musel být upozorněn okolními osobami. 16. Obhajoba též v replice namítá, že státní zastupitelství se nezabývalo definicí ani otázkou existence hnutí, které měl obviněný údajně podporovat. 17. V závěru repliky odkazuje obviněný na své odvolání a právní zhodnocení soudu prvního stupně a soudu odvolacího ve vztahu k možnosti posouzení podle § 404 tr. zákoníku. III. Přípustnost dovolání 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 19. Shledal přitom, že dovolání státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené státní zástupkyní naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 21. Státní zástupkyně uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. 22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. 25. Na podkladě státní zástupkyní uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek. IV. Důvodnost dovolání 26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že státní zástupkyně na podkladě dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podané v neprospěch obviněného. Z její argumentace je však také zřejmé, že státní zástupkyně své dovolání zaměřila i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně, a to s odůvodněním, že rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 27. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jeho rámci státní zástupkyně uplatňuje jeho první variantu, tedy nesprávné právní posouzení skutku, a to v podobě nenaplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. 28. Pokud se Nejvyšší soud zaměří na podstatu podaného dovolání, pak (s určitou mírou zjednodušení) je stěžejní námitkou státní zástupkyně nesprávné právní hodnocení skutku uvedeného ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, kdy skutková zjištění tohoto soudu považuje za úplná a správná. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud podotýká, že předmětem přezkumu dovolacího soudu nejsou a ani nemohla být skutková zjištění učiněná nižšími soudy, přičemž lze konstatovat, že tato nejsou rozporována žádnou stranou řízení a panuje o nich (s jedinou výhradou dále uvedenou) všeobecná shoda. 29. Podle názoru dovolatelky je třeba posuzovaný skutek právně kvalifikovat nejen jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, ale (i) jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. Státní zástupkyně totiž nesouhlasí s názory obou nižších soudů, že v projednávaném případě pachatel nenaplnil subjektivní stránku v podobě nepřímého úmyslu [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], neboť (zjednodušeně řečeno) skutečně/reálně nechoval sympatie k hnutí specifikovanému v § 403 odst. 1 tr. zákoníku, a to v situaci, kdy nebylo prokázáno, že by byl sympatizantem takového hnutí. Soud prvního stupně totiž vyložil výše uvedenou skutkovou podstatu, respektive její subjektivní stránku, tak, že v případě tohoto přečinu je nutné, aby pachatel i skutečně choval sympatie k takovému hnutí, jinak by je nemohl veřejně projevit (viz body 22. a 23. rozsudku soudu prvního stupně). S tímto výkladem se následně při vypořádání se s odvolacími námitkami státní zástupkyně ztotožnil i soud odvolací (bod 32. usnesení odvolacího soudu). Státní zástupkyně je však toho názoru, že pro naplnění subjektivní stránky tohoto přečinu není nezbytné prokázat skutečnost, že obviněný je reálně sympatizantem hnutí ve smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku. 30. Z hlediska uvedené námitky státní zástupkyně, která je podstatou jejího dovolání, považuje Nejvyšší soud pro úplnost za nutné uvést, že skutek byl v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, v záznamu o sdělení podezření, v návrhu na potrestání a nakonec i v trestním příkazu vydaného soudem prvního stupně právně kvalifikován nejen jako trestný čin výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku, ale také jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku, a že ke změně právní kvalifikace došlo až rozsudkem soudu prvního stupně, a to s argumentací, která již ve stručnosti byla rozvedena v předchozích odstavcích tohoto usnesení. 31. V posuzované věci je tak s ohledem na napadená rozhodnutí, obsah dovolání a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. významná otázka, zda pachatel přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku musí být sympatizantem hnutí, které potlačuje práva a svobody člověka, respektive, zda musí chovat skutečné sympatie k takovému hnutí, aby byla naplněna subjektivní stránka uvedené skutkové podstaty, či nikoliv. Z důvodů dále v tomto usnesení rozvedených pak podle názoru Nejvyššího soudu má zodpovězení uvedené otázky podstatný význam i pro naplnění objektivní stránky trestného činu. 32. Přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku se dopustí ten pachatel, který veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1 tr. zákoníku. 33. V obecné rovině pak před dále v tomto usnesení rozvedenými úvahami, které ve svém závěru vyústily v posouzení dovolání státní zástupkyně jako opodstatněného z obou uplatněných dovolacích důvodů, považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést některá teoretická východiska vztahující se k jednotlivým znakům skutkové podstaty přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. 34. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, se za hnutí ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zákoníku (de lege lata § 403 tr. zákoníku) považuje skupina osob s alespoň částečnou organizací, formálně neregistrovaná, která směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo která hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť vůči jiné skupině osob a která v době, kdy ji pachatel podporoval či propagoval, byť v modifikované podobě, existovala. Z odůvodnění tohoto stanoviska pak vyplývá, že principy, na kterých bude hnutí fungovat, mohou být zakotveny písemně, ale mohou existovat i jako nepsaná uznávaná či tradovaná pravidla. K naplnění znaků této skutkové podstaty je podle stanoviska nutná prokazatelná existence hnutí identifikovatelného alespoň v hrubých rysech. Tedy vyžaduje se jakási nezbytná míra konkretizace takového hnutí zejména z hlediska jeho směřování k potlačení práv a svobod člověka, nikoli detailní charakterizace (struktura, počet členů, vedoucí představitelé atp.). Existujícím hnutím se rozumí i takové, které v modifikované podobě navazuje na již neexistující hnutí (například neofašistické nebo neonacistické hnutí), pokud využívá ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů zaniklého hnutí (shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 6 Tdo 914/2014). Ze stanoviska dále vyplývá, že pachatel může svým jednáním spáchaným na území České republiky podporovat nebo propagovat hnutí existující v cizině, nebo i naopak. 35. Z rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 651/2002, se podává, že „nacistické (fašistické) hnutí lze nepochybně zahrnout mezi definiční znaky ‚hnutí‘ presumovaného v objektivní stránce skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 tr. zákoníku. Pro předmětné hnutí jsou přitom charakteristické některé specifické symboly [typicky vlajka hitlerovského Německa s hákovým křížem (svastikou) nebo pozdrav šikmo vztyčenou pravicí s otevřenou dlaní a napnutými prsty, tzv. hajlování], které se staly symbolem nacistického režimu se všemi jeho zavrženíhodnými aspekty, a které jsou široké veřejnosti obecně známé a s nimiž je nacismus dodnes spojován, stejně jako v řadě zemí později rozšířené a stále existující jeho různé odnože (tzn. neonacismus).“ 36. Objektem tohoto trestného činu je ochrana základních lidských práv a svobod, rovnoprávnost lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu [ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 1. Dostupné na beck-online.cz]. 37. Objektivní stránka pak spočívá ve veřejném projevu sympatií k takovému hnutí. Znak „veřejného spáchání“ tohoto trestného činu upravuje § 117 tr. zákoníku, přičemž přiléhavou tomuto případu je b) varianta tohoto ustanovení, tedy před nejméně třemi osobami současně přítomnými. Projevem sympatií je nutné rozumět vyjádření pozitivního vztahu či obdivu k zakázanému hnutí, bez úmyslu získávat tomuto hnutí další přívržence nebo jinak posilovat jeho pozici. Projevování sympatií může být učiněno výslovně, tedy v podobě pochvalného, obdivného nebo i jen kladného hodnocení daného hnutí, jeho představitelů a činnosti. Může být ale učiněno i jinými způsoby, takže za projev sympatií k zakázanému hnutí lze považovat například nošení oděvu, vlajek či jiných předmětů se symboly charakterizujícími takové hnutí, vystavování takových předmětů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 758/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 6 Tdo 804/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 3 Tdo 982/2022), vystavování (odhalování) tetování znázorňujícího uvedené symboly apod. Jako projev sympatií je hodnoceno také tzv. hajlování, tedy nacistický pozdrav v podobě šikmo vztyčené pravice s otevřenou dlaní a napnutými prsty (německy „Hitlergrüß“, kdy šlo o projev oddanosti Adolfu Hitlerovi a který je spojován s propagací nenávisti, rasismu a ideologií spojených s nacismem), vykřikování hesel typických pro určité zakázané hnutí (například „SiegHeil“, „Heil Hitler“ apod., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1616/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1122/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 6 Tdo 194/2020), anebo třeba jednání, kdy se pachatel nechá za přítomnosti nejméně tří dalších osob (rozdílných od spolupachatelů) vyfotografovat se specifickými symboly charakteristickými pro některá historicky nedemokratická hnutí (například s vlajkou nacistického Německa obsahující hákový kříž – svastiku), přičemž má současně šikmo vztyčenou pravici s otevřenou dlaní a napnutými prsty k nacistickému pozdravu, tzv. hajlování, pokud si je vědom povahy a významu těchto symbolů a jejich používání některými existujícími hnutími zjevně navazujícími např. na nacismus (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1469/2011). 38. Subjektem tohoto činu může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba, tzv. obecný subjekt, přičemž konkrétní ani speciální subjekt (zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení) se zde nevyžaduje. Subjekt a subjektivní stránka se propojí v tom smyslu, že jednotlivec jako trestněprávně relevantní aktér musí mít alespoň potenciální možnost získat relevantní informace pro své rozhodnutí, zvážit jeho dopady a svobodně se pro něj rozhodnout [ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 1. Dostupné na beck-online.cz]. 39. Z hlediska subjektivní stránky pak přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku předpokládá úmyslné zavinění, přičemž postačí úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Trestný čin je spáchán v nepřímém úmyslu, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Musí tedy existovat přinejmenším dvě varianty vývoje jednání pachatele, aby se mohlo uplatnit in eventum, přičemž stupeň pravděpodobnosti jejich nastoupení z hlediska pachatele není podstatný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1010/2014, uveřejněné pod č. 55/2015 Sb. rozh. tr.). Podle právní úpravy de lege lata se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (viz § 15 odst. 2 tr. zákoníku, tzv. pravá lhostejnost). Jedná se o doplňující definici srozumění, která upravuje spodní hranici, respektive minimum srozumění, pokud jde o jeho odlišení od vědomé nedbalosti. 40. Pokud jde tedy o naplnění subjektivní stránky přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku, které je z pohledu podaného dovolání a odpovídajícího a správného právního posouzení zjišťovaného jednání obviněného zásadní, je třeba na podkladě zjištěného skutkového stavu věci náležitě posoudit jak složku vědění, tak zejména pak složku volní. Z hlediska složky vědění přitom není tento případ problematický, neboť sám obviněný uvedl, že nacistickou ideologii zná, včetně jejího hlavního propagátora Adolfa Hitlera (bod 4. rozsudku soudu prvního stupně) a zná obecně vnímaný význam gesta, které opakovaně užil (bod 7. rozsudku soudu prvního stupně), a které sám označil za hajlování. 41. Volní složku zavinění vyjadřující alespoň minimum srozumění (smíření) ve smyslu eventuálního úmyslu, které k naplnění subjektivní stránky posuzovaného přečinu postačí, je třeba zkoumat z hlediska hodnocení vědomostí a představ obviněného. Tedy je třeba zjišťovat, zda a jak na základě vlastního úsudku a preferencí vyhodnotil relevantní informace a rozhodl se svobodně k tomuto jednání, respektive zda obviněný projevil navenek vůli ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, byť jeho způsobení nemuselo být jeho přímým cílem, avšak realizace jeho skutečného cíle předpokládala in eventum způsobení následku významného pro trestní právo. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na konstrukci nepřímého úmyslu de lege lata (§ 15 odst. 2 tr. zákoníku) postačí i smíření se s možným následkem mlčky, za podmínky, že jde o jednání typické pro následek, kdy takový následek z jednání pachatele obvykle nastává nebo snadno nastat může. 42. Konfrontuje-li Nejvyšší soud tato teoretická východiska vztahující se k otázce subjektivní stránky trestného činu v podobě nepřímého úmyslu se skutkovými zjištěními učiněnými v této trestní věci, pak je třeba poukázat na to, že obviněný věděl, že zvednutí pravice s nataženými prsty je zakázaný nacistický pozdrav, a přes toto vědomí svou pravici dvakrát zvedl. Pokud si tedy byl obviněný vědom toho, že jeho jednání je obecně vnímáno jako hajlování, minimálně se smířil s trestněprávním následkem, který z tohoto typického protiprávního jednání může nastat, a to v situaci, kdy za daných skutkových zjištění nemohl počítat s žádnou okolností, která by zabránila vzniku následku, který si představoval jako možný. Obviněný si tedy musel být vědom toho, že jeho jednání bude vnímáno jako gesto vyjadřující sympatie, neboť se vztahuje k neonacistickému hnutí a jeho myšlenkám popírajícím základní lidská práva a svobody. 43. Nejvyšší soud je toho názoru, že s ohledem na kontext celkové situace z hlediska času, místa, kde se obviněný svého jednání dopustil a podoby jeho jednání, nelze pochybovat ani o volní složce úmyslného zavinění obviněného, která byla předmětem různého právního posouzení mezi oběma nižšími soudy na straně jedné a státním zastupitelstvím na straně druhé. Pokud v situaci, kdy obviněný stál mezi tisíci lidmi na mírové akci svolané na podporu Ukrajiny, která byla před třemi lety napadena Ruskou federací, přičemž jedním z udávaných důvodů, o němž obviněný věděl, a kterým Ruská federace ospravedlňovala svou invazi na Ukrajinu, byla mimo jiné denacifikace, dvakrát zvedne pravici, musel vzhledem k těmto skutečnostem předpokládat (představa možnosti výsledku), že přítomnou veřejnost svým chováním pohorší. Obviněný tak musel být srozuměn či minimálně smířen s tím, že tímto gestem pobouří přítomné účastníky demonstrace, neboť tito lidé budou jeho jednání vnímat jako projev sympatií k výše popsaným hnutím, což se také stalo, když několik lidí jeho jednání vyhodnotilo jako hajlování, nesouhlasně a negativně na toto jednání reagovalo, a následně z tohoto důvodu tito přivolali Policii ČR. 44. Na podporu výše uvedeného závěru ohledně naplnění subjektivní stránky přečinu projevu sympatií hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku lze uvést názor vyplývající z odborné literatury: „Pokud by se podařilo pachateli prokázat úmysl jeho jednáním propagovat či podporovat nedovolené hnutí, bylo by jej možné postihnout pro trestný čin podle § 403 tr. zákoníku, případně i v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle § 403 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pokrýval-li by však úmysl pachatele pouze vůli veřejně projevovat sympatie vůči nedovolenému hnutí, naplnil by pak skutkovou podstatu deliktu podle § 404 tr. zákoníku. Pro postih podle rozebíraných ustanovení tedy bude zcela klíčová subjektivní stránka trestného činu. Pro srovnání též při postihu podle § 404 tr. zákoníku nehraje roli, jestli pachatel veřejně vyjadřoval sympatie vůči nedovolenému hnutí proto, aby tím někoho pohoršil, pobavil, šokoval či snad udělal dojem“ (srov. ŠLESINGR, Jan: Klonování hlasů představitelů hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka pohledem trestního práva, Trestněprávní revue 4/2024, str. 243). 45. S ohledem na uvedené proto lze především odmítnout názor obou nižších soudů, že se posouzení subjektivní stránky tohoto přečinu v podobě srozumění pachatele bude odvíjet mimo jiné i od prokázání takovými okolnostmi, jako je způsob oblékání, poslech určitého druhu hudby, osobní vztahy atp. (viz bod 22. odůvodnění rozsudku obvodního soudu, bod 39. odůvodnění usnesení městského soudu). 46. Nejvyšší soud je přesvědčen, že vše výše uvedené ohledně závěru o naplnění subjektivní stránky v podobě nepřímého úmyslu platí a je podpořeno i zjištěním ohledně souvisejícího slovního projevu obviněného, který své jednání na místě činu ostatním osobám odůvodnil ztotožněním se s banderovci (tuto skutečnost má soud prvního stupně za prokázanou, byť to obviněný rozporuje – viz bod 17. rozsudku soudu prvního stupně). Podle názoru Nejvyššího soudu v případě tohoto zjištění nemůže obstát obhajoba či vysvětlení obviněného, že gesto zdvižené pravice použil proto, že věděl, že toto gesto užívali banderovci, kteří bojovali za druhé světové války za svobodu Ukrajiny, tedy měl ho vnímat jako gesto proukrajinské. 47. V této souvislosti je třeba uvést, že banderovci byli příslušníci Ukrajinské povstalecké armády (UPA), polovojenské organizace, která bojovala za nezávislou Ukrajinu pod vedením radikálního křídla nacionalistů, vedeného Stepanem Banderou. Původně vzniklá organizace (roku 1929) se označovala jako Organizace ukrajinských nacionalistů a zasazovala se o právo na sebeurčení pro Ukrajinu, přičemž ideologií byl integrální nacionalismus. V době, kdy se nacistické Německo připravovalo na útok na Sovětský svaz, přislíbili někteří banderovci věrnost německému vedení. V roce 1941 po napadení Sovětského svazu se banderovci připojili k německé policii a pomáhali nacistům při vraždění Židů ve Lvově. V únoru 1943 pak jednotky Ukrajinské povstalecké armády zahájily etnické čistky regionu Volyně. Je historickou skutečností, že Banderův boj za nezávislou Ukrajinu byl spojen nejen s utrpením tisíců nevinných lidí, ale současně znamenal spojení s režimem nacistického Německa. 48. S ohledem na vzdělání obviněného, včetně vědomostí o historických konsekvencích, které lze dovodit z toho, že svědkům vysvětloval své hajlování s odkazem na banderovce, i z jeho záliby v historii, je nepochybné, že musel vědět o kolaboraci banderovců s nacisty, etnických čistkách v roce 1941 vůči Židům ze Lvova a v roce 1943 vůči polskému obyvatelstvu ve Volyni a Haliči. Pokud se tedy na uvedené demonstraci na podporu Ukrajiny po svém předchozím opakovaném hajlování prohlásil za banderovce, pak se s jejich činy a smýšlením ztotožnil a vyjádřil navenek sympatii k tomuto nacionálnímu hnutí. 49. Nejvyšší soud tak na podkladě jednotlivých shora popsaných a odůvodněných závěrů uzavírá, že předmětná skutková podstata je naplněna nikoli chováním sympatií k hnutí ve smyslu § 403 tr. zákoníku, ale projevem sympatií k uvedenému hnutí. V tomto ohledu lze doplnit, že sympatie jsou emocionálním postojem, který vyjadřuje kladné city nebo náklonnost k někomu nebo něčemu. Mohou se projevovat jako přátelství, obdiv, porozumění nebo pocit blízkosti. Sympatie může být také spojena s tím, že se lidé cítí dobře ve společnosti druhého, nebo mají podobné názory a hodnoty. Jinak vyjádřeno, jde o soucítění, soulad, duchovní spřízněnost, oblibu, náklonnost, která ve smyslu ustanovení § 404 tr. zákoníku vyjde najevo, stane se zjevnou nebo zřejmou, ukáže se. Projevením se rozumí též dání najevo vlastností, pocitů nebo reakcí (viz https://www.nechybujte.cz/slovnik-soucasne-cestiny/projevit). Protiprávní jednání tak spočívá v projevení sympatie navenek, nikoli ve vnitřním sympatizování/náklonnosti/spřízněnosti k takovému hnutí. Právě ten vnější projev takových sympatií může vést k pobouření veřejnosti. 50. Nejvyšší soud konstatuje, že z důvodů výše rozvedených není v souladu s právní úpravou de lege lata interpretovat tuto skutkovou podstatu v tom smyslu, že při posuzování subjektivní stránky uvedeného přečinu nestačí srozumění pachatele s tím, že gestem zvednuté pravice dává najevo sympatie k neonacistickému hnutí, ale je nutné, aby je i choval (srov. 22. bod rozhodnutí soudu prvního stupně). Tímto způsobem soud prvního stupně, respektive následně i soud odvolací, nedovoleným způsobem rozšířily podmínky trestní odpovědnosti, když svým nesprávným výkladem předmětnou skutkovou podstatu doplnily o znak (chování sympatií), který ve skutečnosti skutková podstata neobsahuje, a tedy k formálnímu naplnění této skutkové podstaty není vyžadován. Z hlediska posuzované skutkové podstaty je nutno vycházet z toho, že zákonodárce cílí toliko na projevení sympatie navenek. 51. Chování sympatií k uvedenému hnutí může být okolnost, pro kterou se pachatel rozhodne použít nacistický pozdrav, což nepochybně v řadě případů nastane, každopádně platí, že to je pro naplnění znaků posuzované skutkové podstaty irelevantní. V takovém případě se spíše bude jednat o pohnutku, tedy vnitřní motiv nebo popud obviněného, který určil směr jeho jednání, tedy veřejně učinit projev, který lze považovat za projev sympatií k danému hnutí. 52. K pochopení smyslu přijaté právní úpravy přispívá i výklad Ústavního soudu, který ve svém usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2790/16, zdůraznil, že ustanovení § 404 tr. zákoníku představuje jeden z prostředků tzv. bránící se demokracie. Shledává v tomto konceptu zdůraznění aspektu ochrany lidské důstojnosti osob, jež byly postiženy nedemokratickými a zločineckými režimy. Ochranu lidské důstojnosti považuje za jeden z objektů uvedeného přečinu s tím, že takové osoby by jistě velmi negativně vnímaly veřejné propagování symbolů nacistického Německa (v konkrétním případě šlo o automobil, jehož zadní okno bylo pokryto říšskou orlicí s hákovým křížem). V této souvislosti je třeba uvést, že nezáleží na tom, o jaký symbol představující hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka jde. Tetování, hajlování, nášivky, svastika atp. jsou si naroveň, neboť všechny představují a jsou spojovány s těmito hnutími a jejich ideologií. Na druhou stranu bude vždy nutné hodnotit kontext, ve kterém k projevu sympatií došlo, aby se zabránilo příliš přísnému vyvozování trestní represe. 53. Na závěr a v zásadě toliko nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud uvádí, že posuzované jednání obviněného lze posoudit současně i jako přečin výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku, neboť souběh těchto trestných činů není zásadně vyloučen, to zejména s ohledem na různé objekty chráněné těmito skutkovými podstatami trestním zákonem. V případě přečinu výtržnictví je to zájem na ochraně klidného občanského soužití před útoky závažnější povahy, které narušují veřejný klid a pořádek, v případě přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka je to respekt k rovnoprávnosti všech lidí a jejich ochrana před útoky potlačujícími jejich práva a svobody s poukazem na jejich rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní, názorovou či jinou odlišnost. Různým objektům odpovídá i systematické zařazení uvedených trestných činů do různých hlav zvláštní části trestního zákoníku. 54. Proto je možno uzavřít, že dovolací námitky státní zástupkyně uplatněné v rámci obou dovolacích důvodů jsou opodstatněné, neboť oba soudy nižších stupňů nesprávně posoudily subjektivní a objektivní stránku přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka a jednání obviněného posoudily toliko jako výtržnictví. Toto pochybení soudů proto znamená, že byl naplněn jak uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném posouzení skutku), ale také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě [bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), zde konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. V. Způsob rozhodnutí 55. S ohledem na výše uvedené zjištění a vyslovené závěry tak Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky podle § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, č. j. 8 To 147/2025-105, pokud jím bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 1 T 27/2025. A současně Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 56. V rámci nového řízení tedy bude třeba, aby se Městský soud v Praze vázán shora formulovaným právním názorem Nejvyššího soudu znovu zabýval právní kvalifikací skutku uvedeného ve skutkové větě soudu prvního stupně. 57. Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 12. 2025 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu