Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce L. Z., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 30 C 287/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2024, č. j. 84 Co 436/2024-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal po žalované zaplacení částky 150 000 Kč, jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, v jehož důsledku byl nezákonně trestně stíhán, a to pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu, tedy pro trestný čin, za který bylo možno uložit trest odnětí svobody v trvání až tří let. Usnesení Policie České republiky o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne 20. 10. 2017, trestní řízení bylo ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 1. 2023, č. j. 2 T 45/2019-1335, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 odst. 1 písm. c) trestního řádu, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 30. 1. 2023, trestní řízení tak bylo proti žalobci vedeno 5 let, 3 měsíce a 10 dnů.
Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2024, č. j. 30 C 287/2023-44, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 10. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 19. 10. 2023 do 20. 10. 2023 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I změnil tak, že žalobu zamítl i co do požadavku na zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 10. 2023 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v plném rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolání žalobce směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba i co do částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztah. Z hlediska přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není významnou ani otázka, zda v řízení byla uplatněna pouze část nároku, jehož celková výše přesahuje limit 50 000 Kč, nebo zda mezi účastníky jsou či se vedou další spory o peněžité plnění ze stejného či obdobného právního důvodu, nýbrž rozhodující je výše peněžitého plnění, o níž bylo odvolacím soudem rozhodnuto a do níž směřuje dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1286/98). Tak je tomu i ve zde souzené věci, kdy odvolací soud změnou rozsudku soudu prvního stupně nepřiznal žalobci peněžité plnění ve výši 50 000 Kč.
Dovolání žalobce není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné ani v části směřující proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, neboť v tomto rozsahu bylo tímto výrokem rozhodnuto o nákladech řízení.
Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 6. 2025
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu