Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce R. P., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 220/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 11 Co 200/2024-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2024, č. j. 23 C 220/2022-143, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 61 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 138 892 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok II) a co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 138 892 Kč od 28. 9. 2022 do 11. 10. 2022 (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 47 254 Kč (výrok IV).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 11 Co 200/2024-178, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl i co do částky 61 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 4 500 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Částky 200 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu nepřiměřenou délkou daňových řízení zahájených na základě daňových kontrol DPH za zdaňovací období říjen až prosinec 2017 a leden až listopad 2018 (dále jen „posuzované řízení“) u společnosti Muramax RP Holding, s. r. o., jejíž je žalobce jednatel a jediný společník.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřuje jen do výroku o věci samé, tedy proti výroku I. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost.
5. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka aktivní věcné legitimace žalobce k uplatňování nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, jehož se účastnila právnická osoba, jejíž je žalobce jediný společník a jednatel, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud uzavřel, že žalobce aktivní legitimaci v daném případě nemá, poněvadž účastníkem posuzovaného řízení byla společnost Muramax RP Holding, s. r. o., nikoliv žalobce, jenž je (pouze) jejím jednatelem a jediným společníkem. V takovém případě je totiž příčinná souvislost mezi případným nesprávným úředním postupem a žalobcem utrpěnou újmou přerušena jeho vztahem k primární poškozené společnosti, od něhož (nikoliv od tvrzeného nesprávného úředního postupu) žalobce svoji újmu odvozuje (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 675/2011, a ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2439/2012). K obdobnému závěru o přerušení příčinné souvislosti právním poměrem k účastníkovi řízení, a tedy neexistenci aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, dospěl Nejvyšší soud i ve vztahu k vedlejšímu účastníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, publikovaný pod č. 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4826/2017).
6. V dané věci uplatnil žalobce nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, jehož však nebyl účastníkem, tím byla právnická osoba, jíž byl žalobce jednatelem a jediným společníkem. Pokud žalobce v dovolání poukazoval na to, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení mu kromě „běžné“ újmy vznikla i další újma spočívající v poškození dobrého jména nebo v podobě zásahu do jeho rodinného života, tvrdí tím vznik jiné újmy (nad rámec běžné nejistoty ohledně výsledku řízení), jíž lze zohlednit při stanovení formy a výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, a ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013), ale jen v případě, že žalobci nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení může svědčit, což však v daném případě naplněno není, neboť nárok na zadostiučinění za újmu z nepřiměřené délky řízení může uplatnit jen účastník řízení (srov. kromě v předchozím odstavci uvedené judikatury i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2019). Tato argumentace tedy nemůže být důvodem pro změnu výše popsané ustálené rozhodovací praxe a Nejvyšší soud tudíž nevyhověl požadavku žalobce, aby výše uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť ani na základě jeho argumentace v dovolání neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit.
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. David Vláčil
předseda senátu