Plný text
30 Cdo 1124/2025-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně SBS DŘEVOSTAVBY, s.r.o., IČO 25721283, se sídlem v Praze 10, Francouzská 55/52, zastoupené JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 93 475 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 50 C 33/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. 30 Co 519/2024-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalované zaplacení částky 93 475 Kč s příslušenstvím odpovídající náhradě nemajetkové újmy, kterou utrpěla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 118/2018.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 50 C 33/2023-174, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 52 500 Kč s příslušenstvím (výrok I), přičemž ve vztahu ke zbývající částce 40 975 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací, který ve věci rozhodoval na podkladě odvolání podaných oběma stranami sporu, v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání žalobkyně v části směřující proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále rozsudek soudu prvního stupně ve zmíněném výroku potvrdil s tím, že výše úroku z prodlení činí 15 % ročně (výrok II rozsudku odvolacího soudu), v zamítavém výroku o věci samé tento rozsudek rovněž potvrdil (výrok III rozsudku odvolacího soudu), ve výroku o nákladech řízení jej změnil jen co do výše v něm uvedené částky, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok IV rozsudku odvolacího soudu), a závěrem rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok V rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu, a to v jeho výroku III, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku o věci samé, napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
8. Předmět řízení, ve vztahu k němuž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, je představován pouze částkou 40 975 Kč s příslušenstvím. Dovolání směřující jen proti této části napadeného rozhodnutí tedy není podle citovaného § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť výše jí dotčeného nároku nepřesahuje částku 50 000 Kč, přičemž se v daném případě nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv ani o pracovněprávní vztah. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně byla odvolacím soudem nesprávně poučena o přípustnosti dovolání, neboť soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovýmto nesprávným poučením založena není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
9. Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 6. 2025
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu