Usnesení

30 Cdo 1144/2025

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2025-04-30ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1144.2025.1
Další údaje
Předmět řízení: Dovolání Zastoupení povinné [ Zastoupení ] Podmínky řízení Zastavení řízení

Plný text

Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 10 303 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 18/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2024, č. j. 25 Co 269/2024-89, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

1. Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. 20 C 18/2022-82, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2024, č. j. 25 Co 18/2024-66 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Usnesením ze dne 31. 10. 2024, č. j. 25 Co 269/2024-89, Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30. 12. 2024 včasné dovolání, které dle svého obsahu směřovalo pouze proti potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.

4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

5. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

6. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.

7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).

8. Vzhledem k nedostatku povinného zastoupení při podání dovolání byl žalobce usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 1. 2025, č. j. 20 C 18/2022-94, které bylo žalobci doručeno dne 16. 1. 2025, vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a rovněž byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, doručenou soudu prvního stupně dne 28. 1. 2025.

9. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).

10. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu (v daném řízení se jedná již o čtvrtou žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, i přes to, že jeho předchozí žádosti byly soudy vždy zamítnuty). Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).

11. Žalobce nebyl při podání dovolání právně zastoupen, ani netvrdil, že má právnické vzdělání. Tento nedostatek povinného zastoupení žalobce neodstranil ani poté, co byl ke zvolení zástupce pro dovolací řízení soudem prvního stupně vyzván s poučením o následku neuposlechnutí této výzvy. Nejsou tedy splněny podmínky pro pokračování v řízení o dovolání žalobce. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.

12. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno již výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021).

13. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2025


JUDr. Hana Polášková Wincorová
pověřená členka senátu



Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací