Plný text
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 7 490 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 165/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 70 Co 558/2024-43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 14. 11. 2024, č. j. 28 C 165/2024-34, nevyhověl žalobcově žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok I), dále odmítl podání žalobce ze dne 4. 1. 2024 doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 8. 1. 2024, jehož prostřednictvím se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 7 490 000 Kč (výrok II), a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výroky I a II usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
3. Usnesení odvolacího soudu, a to v jeho výroku II, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku o odmítnutí žalobcova podání, napadl žalobce včasným dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
6. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
8. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
9. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek žalobcova právního zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Jak se již Nejvyšší soud v rámci tohoto řízení zmínil ve svém usnesení ze dne 31. 7. 2024, č. j. 30 Cdo 2002/2024-25, důvod tohoto postupu vychází ze skutečnosti, v souladu s níž je dovolacímu soudu z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (viz rozhodnutí dovolacího soudu týkající se téhož žalobce, na která bylo poukázáno ve výše zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, č. j. 30 Cdo 1844/2024-21, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1940/2022, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3410/2022, nebo ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3608/2023).
10. Z totožných důvodů, jaké již byly rovněž zmíněny v uvedeném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 30 Cdo 2002/2024-25, přitom dovolací soud žalobce nevyzýval k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání.
11. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2025
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu