Plný text
30 Cdo 1335/2024-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobce M. E. proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 - Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, doručovací adresa Územní pracoviště Brno, Příkop 11, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 67/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 17 Co 70/2023-204, takto:
Vykonatelnost výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 17 Co 70/2023-204, pokud jím byl potvrzen výrok VII rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2023, č. j. 47 C 67/2021-160, se odkládá do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. 47 C 67/2021-160, rozhodl tak, že „se zamítá žaloba v části požadavku na zaplacení – z titulu nákladů právního zastoupení v trestním řízení“ – částky ve výši 18 090 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 090 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 089 Kč od 25. 12. 2020 do 28. 12. 2020 (výrok I). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci „z titulu nákladů právního zastoupení v trestním řízení“ – částku ve výši 1 089 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29. 12. 2020 do zaplacení (výrok II), žaloba byla zamítnuta v části požadavku na zaplacení částky ve výši 2 244 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 3. 2021 do zaplacení „z titulu amortizace motorového vozidla“ (výrok III), též v části požadavku na zaplacení „ztráty na výdělku“ ve výši 86 062,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 781,50 Kč od 25. 12.2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 927,50 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 60 353,50 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení (výrok IV) a rovněž v rozsahu požadavku na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 180 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 180 000 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 12. 2020 do 28. 12. 2020 (výrok V). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci – „z titulu náhrady nemajetkové újmy“ – částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29. 12. 2020 do zaplacení (výrok VI) a dále povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaslat dopis (ve znění v tomto výroku konkrétně uvedeném), a to následujícím osobám: R. J., narozena XY, R. J., „narozena v roce XY“, J. H., A. H., K. H., B. D., M. K., I. S., J. K., P. K., E. J., B. J., J. J., L. P., M. B. mladší, M. B. starší, T. Ch., J. Ch., K. S., V. S., A. S., narozen XY, N. Č., P. Č., R. K., N. H., K. S., L. S., jako zákonná zástupkyně K. S., S. M., V. M., S. Š., P. K., J. K., S. J., S. J. a R. E., a to v listinné podobě prostřednictvím České pošty, s. p. jako doporučenou zásilku s označením zásilky „nevracet, vložit do obálky“ každé osobě na adresu u ní (žalobcem – poznámka Nejvyššího soudu) uvedenou, s tím, že „pokud u osoby ve výroku VII rozsudku soudu prvního stupně adresa není uvedena, tak na adresu takové osoby zjištěnou žalovanou z „centrální evidence obyvatel“ (výrok VII). Dále byla zamítnuta žaloba co do části požadované omluvy (výrok VIII), stejně jako v části požadující zaslání „omluvného dopisu“ ve znění v tomto výroku konkrétně uvedeném výše označeným osobám (výroky IX a X). Právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků (výrok XI).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) na základě odvolání podaného žalobcem i žalovanou v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I, II, IV, V, VI, VII, IX, X a XI potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, a to za jeho „nezákonné trestní stíhání“, které bylo u policejního orgánu – Policie ČR – Městské ředitelství policie Brno vedeno pod č. j. KRPB-16924/TČ-2018-060279. V uvedeném trestním řízení byla na žalobce podána Městským státním zastupitelstvím v Brně obžaloba dne 16. 9. 2019 pod sp. zn. 5 ZT 100/2019 a trestní řízení bylo před Městským soudem v Brně následně vedeno pod sp. zn. 90 T 107/2019 (dále jako „předmětné trestní řízení“), přičemž žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby. Žalobce se (po částečných zpětvzetích žaloby) domáhal zaplacení částky 19 179 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady nákladů právního zastoupení v předmětném trestním řízení, zaplacení ztráty na výdělku (způsobené předmětným trestním řízení) ve výši 86 062,50 Kč s úrokem z prodlení, částky 2 244 Kč s úrokem z prodlení za amortizaci vozidla a částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené předmětným trestním řízení a zaslání „omluvného dopisu“ ve znění v žalobě (a následně ve výrocích VII až X rozsudku soudu prvního stupně) uvedeném, jež měl být žalovanou zaslán osobám, které podávaly vysvětlení (svědectví) v průběhu trestního stíhání vedeného vůči žalobci, konkrétně šlo o osoby označené již výše.
Rozsudek odvolacího soudu žalovaná napadla dovoláním, a to jen v rozsahu, jímž došlo k potvrzení výroku VII rozsudku soudu prvního stupně (zaslání dopisu blíže označeným osobám); rovněž byl navržen odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí, a to s odůvodněním, že soudy nařízené zaslání „omluvného dopisu“ má nevratný charakter.
Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud shrnul, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti (tzv. sistace) ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny současně, a to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné, podané osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon podání dovolání připouští, 2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo provést exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu není vyloučeno, že dovolání bude úspěšné, 5) odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Posuzované dovolání nemá v poměrech projednávané věci takové vady, pro něž by muselo být jako celek odmítnuto, bylo podáno včas a je subjektivně i objektivně přípustné.
Závažnost újmy, která dovolatelce hrozí na jejích právech neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí, se obecně poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatele. O tom, že úspěch dovolání nelze a priori vyloučit, lze uvažovat tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (samozřejmě bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u jinak přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle obsahu spisu nelze prozatím zcela vyloučit, že dovolání může být úspěšné. Je přitom zřejmé, že neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) odvolacího soudu hrozí vznik závaznější újmy na právech žalované, a to i s ohledem na charakter a rozsah přiznaného nároku odvíjející se, pokud jde o výrok VII rozsudku soudu prvního stupně, od povahy uložené povinnosti. Lze přisvědčit dovolatelce, že její splnění [zaslání tzv. „omluvného“ či “vysvětlovacího“ dopisu] je ve své podstatě v právu ireverzibilní, neboť zaslání písemné omluvy (vysvětlení) poštou by nebylo v případě úspěchu dovolání reparovatelné. Takto uložená forma satisfakce do práv žalobce zasažených nezákonně zahájeným trestním stíháním má výrazně osobní charakter a její účinek ve vztahu mezi účastníky (popř. adresáty listiny) nemůže být z povahy věci (pro případ, že by se dovolání ukázalo jako úspěšné) dost dobře odstraněn. Současně nehrozí, že by pro případ, že bude dovolání odmítnuto či zamítnuto, se žalobce splnění přiznané povinnosti nemohl v budoucnu domoci.
Odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu ve výše specifikované části se přitom nedotkne právních poměrů třetích osob (za ně Nejvyšší soud nepovažuje osoby, kterým má být dopis adresován, které však nebyly účastníky daného řízení).
Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to do doby právní moci rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 5. 2024
JUDr. David Vláčil předseda senátu