Plný text
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasně podaným dovoláním (čl. 353), které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku II o nákladech odvolacího řízení a ve výroku I v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku pod bodem II o nákladech řízení před soudem prvního stupně, podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Odvolací soud postavil zamítnutí žaloby ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy v podobě duševních útrap na závěru o jejich neopodstatněnosti z důvodu absence příslušné právní úpravy v rozhodné době a jejich případném promlčení. Tyto závěry žalobce nenapadá, což diskvalifikuje jeho další dovolací námitky z možnosti založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. ohledně daného nároku.
Ve vztahu k ostatním nárokům pak otázky žalobce, zda je odvolací soud vázán odůvodněním pravomocného rozsudku v předcházející věci, v níž žalobce proti žalované neúspěšně uplatnil rozdílné nároky vycházející ze stejného nesprávného úředního postupu, a zda je přípustné, aby soud rozhodující o náhradě újmy převzal z předchozího pravomocného rozsudku závěry o příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem (či nezákonným rozhodnutím) a vzniklou újmou v případě, kdy je zachována totožnost nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), ale je uplatňován charakterem jiný nárok na náhradu újmy, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají, neboť odvolací soud v souladu s § 159a odst. 3 a 135 odst. 2 o. s. ř. převzal závěry soudů z pravomocně skončeného řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 255/98, toliko ve vztahu k tam posuzovanému nesprávnému úřednímu postupu a tam uplatněným náhradám újem. Ve vztahu k újmám, které byly předmětem tohoto řízení již příčinnou souvislost posoudil samostatně, a to ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně, jako sekundární důsledek neúspěchu žalobcova podnikání. Tento závěr, na kterém napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. stojí, však žalobce nijak nenapadá, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu