Plný text
30 Cdo 1611/2025-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. H. P. Wincorovou v právní věci žalobce L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Ladislavem Preclíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] o náhradu za majetkovou a nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 83/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2024, č. j. 39 Co 64/2024-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou (po jejím rozšíření připuštěném usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2023, č. j. 43 C 83/2022-118) po žalované domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepravdivém záznamu v programu vězeňského informačního systému bránícím jeho pracovnímu zařazení. Z tohoto důvodu žalobce požadoval zaplacení celkové částky 907 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých měsíčních splátek splatných v lednu 2014 až září 2023 do jejich zaplacení jako náhrady za ztrátu pracovní odměny za dobu od 4. 12. 2013 do srpna 2023, dále požadoval úhradu částky 10 000 Kč měsíčně od 6. 11. 2023 do 6. 6. 2033 představující náhradu za ztrátu možností čerpat tzv. předčasný starobní důchod a rovněž částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 11. 2023, č. j. 43 C 83/2022-137, žalobu v celém rozsahu zamítl (výroky I, II a III) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok IV).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 39 Co 64/2024-212, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 3. 12. 2024 a podáním ze dne 2. 1. 2025, doručený soudu prvního stupně dne 6. 1. 2025, požádal žalobce o ustanovení (stejného) zástupce pro podání dovolání, o němž uvedl, že je podat chce, nicméně tak spolu se žádostí o ustanovení zástupce neučinil. Usnesením ze dne 11. 2. 2025, č. j. 43 C 83/2022-238, soud prvního stupně žalobce plně osvobodil od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovil mu zástupcem Mgr. Ladislava Preclíka, která pak dne 1. 4. 2025 podal dovolání, kterým napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 3 věta první ve spojení s § 218a a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro opožděnost, neboť tak v rozporu s § 241b odst. 1 a § 208 odst. 1 o. s. ř. neučinil již soud prvního stupně.
5. Dovolání je možno podat proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a to ve lhůtě do 2 měsíců od doručení napadaného rozhodnutí (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Pokud je dovolání stiženo vadami (§ 241 a 241a o. s. ř.), je nutno je odstranit v uvedené lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Požádal-li však dovolatel před uplynutím uvedené lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta k odstranění těchto vad znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
6. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl žalobci (prostřednictvím jeho zástupce) doručen dne 3. 12. 2024, lhůta pro podání dovolání mu tedy uplynula v pondělí 3. 2. 2025, dovolání však žalobce prostřednictvím svého zástupce podal až 1. 4. 2025, tedy po uplynutí zákonné lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání tedy bylo podáno opožděně. Okolnost, že žalobce podáním ze dne 2. 1. 2025 požádal o ustanovení zástupce pro podání dovolání, pak není pro závěr o opožděnosti dovolání významná, neboť žalobce s tímto procesním úkonem (žádostí o ustanovení zástupce) dovolání nespojil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2983/2016). Prodloužená lhůta dle § 241b odst. 3 o. s. ř. totiž platí pro odstranění vad již podaného dovolání, nikoliv teprve pro jeho podání.
7. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 7. 2025
JUDr. H. P. Wincorová pověřená členka senátu