Plný text
30 Cdo 1780/2022-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) S. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, a b) J. H., nar. XY, bytem XY, zastoupené opatrovnicí JUDr. Janou Klimentovou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/39, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 52/2018, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 55 Co 427/2021-238, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobci na žalované domáhali zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím pro každého z nich (po sdělení předběžného právního názoru soudu vzal každý ze žalobců v rozsahu částky 80 880 Kč svou žalobu zpět) z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Žalobci dne 14. 4. 2008 podali u Městského úřadu v Kolíně návrh na obnovu kolaudačního řízení ve věci stavby oplocení a terénních úprav na pozemku p. č. XY a XY v k. ú. XY, neboť s nimi stavební úřad nejednal jako s účastníky řízení. Obnova řízení byla pravomocně povolena ke dni 27. 3. 2017. Nemajetková újma žalobců spočívá v tom, že sousedova stavba, která byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací, zasahuje na jejich pozemek, a tak je přímo omezuje ve vlastnickém právu k předmětnému pozemku. Žalobci dne 14. 7. 2017 u žalované uplatnili nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč pro každého z nich, a to z titulu nepřiměřené délky řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 17 C 52/2018-195, uložil žalované zaplatit žalobci a) částku 30 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), rovněž žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni b) částku 30 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a zamítl žalobu s požadavkem na zaplacení částky 39 120 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců (výrok III). Dále soud prvního stupně žalobcům uložil zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 600 Kč (výrok IV) a rozhodl, že opatrovnici žalobkyně b) se přiznává odměna za zastupování ve výši 16 988,40 Kč s tím, že tuto odměnu nese stát a opatrovnici bude vyplacena prostřednictvím soudu prvního stupně.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce a) v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka možnosti nepřipuštění změny žaloby z důvodu prolomení účinků koncentrace řízení po změně předběžného názoru soudu se míjí s právním posouzením dané otázky odvolacím soudem, který s odkazem na rozsudek soudu prvního stupně shledal důvody pro nepřipuštění změny žaloby v dosavadním rozsahu dokazování a v tom, že požadavku na změnu žaloby předcházelo částečné zastavení řízení. Tyto předpoklady však žalobce a) nezpochybňuje, což nutně činí jeho námitku nezpůsobilou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani její jiné posouzení dovolacím soudem by se v poměrech žalobce a) nemohlo nijak projevit.
Námitka žalobce týkající se nedostatečného poučení podle § 5 o. s. ř. je námitkou vady řízení, ke které dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2022
JUDr. Pavel Simon předseda senátu