Plný text
30 Cdo 2865/2025-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) L. K. a b) J. K., obou zastoupených Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 52/48c, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 875 843 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 124/2024, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, č. j. 51 Co 83/2025-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se každý ze žalobců domáhal po žalované zaplacení částky 937 921,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v činnosti notáře při sepsání veřejné listiny o právním úkonu. Mezi právním předchůdcem žalobců B. K., zemřelým dne XY (dále jen „zůstavitel“) a A. P. (dále jen „dlužník“) byla uzavřena smlouva o zápůjčce s předmětem zápůjčky – částkou 1 000 000 Kč. Z důvodu prodlení dlužníka byl k utvrzení závazku dne 20. 2. 2013 sepsán notářem JUDr. Bohdanem Halladou notářský zápis, sp. zn. NZ 758/2013, N 506/2013, který zůstaviteli zaručoval přímou vykonatelnost závazku. K tomuto uznání závazku přistoupily jako ručitelky i K. P. a M. P. Vadným notářským zápisem ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. NZ 245/2015, N 205/2015, notářky JUDr. Vladimíry Ostrožlíkové byla dohodnuta přímá vykonatelnost tohoto závazku a M. Š. (původně P.) se za uvedený závazek zaručila. Z důvodu prodlení dlužníka i ručitelky podal zůstavitel návrh na exekuci podle notářského zápisu ze dne 2. 3. 2015. Soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 167 Ex 907/21, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. 1. 2022, řízení zastavil pro materiální nevykonatelnost notářského zápisu (toto rozhodnutí potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 23 Co 314/2021). Pohledávka žalobců se tak stala nevymahatelnou, dle žalobců pro pochybení notářky při sepisu notářského zápisu. Proto uplatnili dne 7. 12. 2023 u žalované nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), vůči státu ve výši 1 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ke dni 1. 12. 2023 ve výši 775 843 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne 27. 5. 2024 žalobcům sdělila, že jejich nárok neuznává.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 3. 2025, č. j. 28 C 124/2024-56, zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 937 921,50 Kč (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce b) domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 937 921,50 Kč (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III a IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II, ve výrocích III a IV jej změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 900 Kč, jinak jej potvrdil a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované každému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupení advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobců není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Pokud se žalobci řídili nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012, citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z www.nsoud.cz).
Námitka dovolatelů, že závazek, který vznikl z notářského zápisu z roku 2015 plně nahrazuje závazek vzniklý z notářského zápisu z roku 2013, jelikož závazkem vzniklým z notářského zápisu z roku 2015 došlo k privativní novaci závazku, který vznikl z notářského zápisu z roku 2013, tj. otázka, která dle názoru žalobců dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, přípustnost dovolání ve smyslu§ 237 o. s. ř. nezakládá. Závěr o nedůvodnosti žaloby totiž odvolací soud založil na v dovolání kvalifikovaně nezpochybněném závěru o tom, že nevykonatelný notářský zápis (z roku 2015) jako nesprávný úřední postup nebyl zásadní a podstatnou příčinou, proč se žalobci nedomohli svého práva, neboť v řízení bylo prokázáno, že nevyužili všech možností, které měli k dispozici. Žalobci se svého práva mohli domoci jednak běžnou soudní cestou poté, co dlužník nezačal plnit již v roce 2011 a později v exekučním řízení na základě prvého vykonatelného notářského zápisu, a dále jim nic nebránilo domáhat se svého práva proti M. Š. soudní cestou (bod 21, 22 a 23 rozsudku odvolacího soudu). Napadené rozhodnutí tedy na námitce (otázce) možné privativní novace výlučně nezávisí (odvolací soud na tomto řešení své rozhodnutí výlučně nezaložil). Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. tudíž nelze z tohoto důvodu dovodit, neboť ani odlišné vyřešení v dovolání formulované právní otázky, než k jakému dospěl odvolací soud (který uvedl, že notářský zápis z roku 2015 za prvé představuje dohodu mezi ručitelkou závazku, tj. nikoli dlužníkem, a za druhé z něj nelze dovodit zrušení původního závazku), by se nemohlo v poměrech dovolatelů nijak příznivě projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2026
Mgr. Vít Bičák předseda senátu