Plný text
30 Cdo 3241/2025-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Mariem Hanákem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 150 710 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 198/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2025, č. j. 15 Co 108/2025-91, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2025, č. j. 15 Co 108/2025-96, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 3. 2025, č. j. 16 C 198/2024-61, se zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 108 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající ve snížení hodnoty vozu (za časovou amortizaci vozidla) za dobu, kdy byl vůz v soudní úschově. Co do částky 42 710 Kč s příslušenstvím rozhodl soud prvního stupně o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby.
2. Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 16 C 198/2024-61, zastavil řízení o zaplacení částky 42 710 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím ode dne 16. 3. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 108 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím ode dne 16. 3. 2024 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 070 Kč (výrok III).
3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením ze dne 22. 9. 2025, č. j. 15 Co 108/2025-96, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
6. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Odvolací soud v bodě 22 napadeného rozsudku uzavřel, že ve věci absentuje příčinná souvislost, neboť časová amortizace vozidla není přímým důsledkem úschovy vozu, příčinou časové amortizace vozu je plynutí času. Žalobce ve svém dovolání tento závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi údajným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou nijak nezpochybnil.
8. Jestliže obstál výše uvedený důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení dovolacími námitkami vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Pokud pak žalobce v části III dovolání označuje svůj nárok jako nárok na náhradu nemateriální újmy, Nejvyšší soud uvádí, že náhrada nemajetkové újmy není předmětem tohoto kompenzačního řízení, změnu žaloby žalobce v průběhu tohoto řízení nenavrhl.
10. Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také v nákladovém výroku I v části potvrzující výrok III rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II, podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. V tomto rozsahu tak Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl jako objektivně nepřípustné.
11. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2026
JUDr. Pavel Simon předseda senátu