Plný text
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Lichovníkem v právní věci žalobce S. M., zastoupeného obcí Bohuslavice, se sídlem v Bohuslavicích 2, jako opatrovníkem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o žalobě proti nečinnosti a průtahům v řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10021/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, č. j. 51 Co 176/2025-92, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 6. 2025, č. j. 32 Nc 10021/2025-52, ve spojení s usnesením ze dne 25. 8. 2025, č. j. 32 Nc 10021/2025-70, zastavil řízení zahájené podáním žalobce ze dne 29. 1. 2025 pro nečinnost a průtahy v řízení Krajského soudu v Ostravě a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že svéprávnost žalobce je omezena pouze na běžné záležitosti každodenního života. Takovou záležitostí však podání žaloby není a opatrovník žalobce s podáním žaloby nevyslovil souhlas.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 29. 10. 2025, č. j. 51 Co 176/2025-92, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, nebyl ani připojen souhlas opatrovníka.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. S ohledem na omezenou svéprávnost nebyl žalobce soudem k odstranění nedostatku povinného zastoupení nebo k prokázání právnického vzdělání vyzván. Žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a Nejvyšší soud proto postupoval podle § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2026
JUDr. Tomáš Lichovník
pověřený člen senátu