Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) P. S. a b) P. S., obou zastoupených JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem, se sídlem v Plzni, Kovářská 1253/4, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 158/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. 23 Co 238/2024-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se každý ze žalobců domáhal po žalované zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Škoda v celkové výši 500 000 Kč měla vzniknout právní předchůdkyni žalobců, L. S., zemřelé dne XY. Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10, vydal v daňové exekuci dražební vyhlášku za účelem vymožení daňových nedoplatků dlužníka M. H. Předmětem dražby nařízené na 21. 5. 2014 byl spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parcelní číslo st. 178, o výměře 189 m², zastavěná plocha a nádvoří s příslušenstvím, rodinném domě č. p. XY, na pozemku parcelní číslo st. XY a garáž bez č. p./č. e., vše v katastrálním území XY, obec XY, okres XY, zapsané na listu vlastnictví XY (dále jen „předmětné nemovitosti“). L. S. po dražbě písemně navrhla dne 28. 5. 2014 správci daně, že chce nabýt vydraženou nemovitost za částku 1 000 000 Kč (učinila nabídku předražku dle § 336ja o. s. ř.). Předražek poukázala na účet správce daně dne 2. 6. 2014. Správce daně rozhodnutím o udělení příklepu ze dne 11. 6. 2014, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 20. 8. 2014, udělil příklep vydražiteli P. D. za částku 720 000 Kč. Rozhodnutí o udělení příklepu bylo následně zrušeno pro nezákonnost a právní předchůdkyně žalobců předmětné nemovitosti v dané době nenabyla. Předmětné nemovitosti nabyla až v roce 2022 za cenu 1 500 000 Kč od M. H., s nímž 23. 8. 2022 uzavřela dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná částka představuje rozdíl částky, kterou byla připravena zaplatit L. S. za předmětné nemovitosti v roce 2014, kdy se konala jejich dražba, a kterou skutečně zaplatila v roce 2022, kdy nemovitost nabyla dohodou o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2024, č. j. 18 C 158/2023-50, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně a) domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce b) domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o věci samé (výrok II), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o nákladech řízení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupení advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobců není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Pokud se žalobci řídili nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012, citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z www.nsoud.cz).
Ve věci samé není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, „zda je pro vznik nároku na náhradu škody nutné vždy prokázat na jisto, že by k určitému skutkovému ději došlo“, tj. že by žalobci (resp. právní předchůdkyně žalobců) nabyli podíl na předmětných nemovitostech za částku 1 000 000 Kč, neboť na vyřešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu výlučně nezávisí a odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí výlučně nezaložil. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně především postavil své rozhodnutí na právním závěru, který může sám o sobě obstát jako důvod zamítnutí žaloby, že v daném případě nebyl naplněn jeden ze základních odpovědnostních předpokladů, a to vznik škody (bod 16 rozsudku odvolacího soudu), přičemž otázkou, zda by právní předchůdkyně žalobců předmětné nemovitosti skutečně za částku 1 000 000 Kč nabyla, se odvolací soud zabýval pouze okrajově, když uvedl, že se jedná o hypotetické tvrzení, protože nesprávným poučením správce daně o předražku se neřídila pouze právní předchůdkyně žalobců, ale všechny osoby, a proto nelze v současné době dovozovat, že by příklep byl vskutku udělen právní předchůdkyni žalobců, a nikoliv například vydražiteli nebo jiné třetí osobě (bod 17 rozsudku odvolacího soudu).
Ani otázka, „zda je škodou finanční částka, která tvoří rozdíl mezi částkou, kterou byl poškozený ochoten vynaložit za nemovitost v roce 2014, a částkou, kterou vynaložil na koupi nemovitosti v roce 2022“ (žalobci zde pokazují na rozdíl mezi dvěma cenovými hladinami v čase), však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit, neboť se nejedná o otázku dosud neřešenou judikaturní praxí dovolacího soudu. Naopak při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud dospěl k závěru (stejně jako soud prvního stupně), že škodu nemůže představovat skutečnost, že hodnota předmětných nemovitostí byla v roce 2022 vyšší než v roce 2014, a tudíž, že právní předchůdkyně žalobců vynaložila na koupi nemovitosti v roce 2022 vyšší částku než by vynaložila v roce 2014, a že tak právní předchůdkyni žalobců nevznikla škoda, protože za částku 1 500 000 Kč získala nemovitý majetek odpovídající hodnoty. Odvolací soud tedy zcela přiléhavě přihlédl k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1181/2015, podle jehož závěrů výše částky, kterou právní předchůdkyně žalobců zaplatila za předmětné nemovitosti v roce 2022, není důsledkem nezákonného rozhodnutí, ale důsledkem vývoje cen nemovitostí na realitním trhu, za který žalovaná nenese odpovědnost, a rozhodl tak i v souladu s další ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 96/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 433/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1076/2019 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4143/2019). Jak bylo přitom již shora uvedeno, samotný závěr o absenci vzniku škody je sám o sobě dostačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby na náhradu škody.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 4. 2025
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu